© Anthony Jean/SOS MEDITERRANEE
23 Čvc 19 13 Květen 21

Nejčastější dotazy k našemu působení ve Středozemním moři

Lékaři bez hranic se od roku 2015 podílí na záchranných a pátracích operacích v centrálním Středozemním moři. Od té doby jsme pomohli více než 81 500 lidem v nouzi na moři, působili na osmi lodích a vyvolali řadu otázek. Na této stránce najdete odpovědi na ty nejčastější.

Aktuální záchranné operace ve Středomoří

V srpnu 2020 jsme spojili síly s organizací Sea-Watch 4 a náš tým začal pomáhat na palubě lodi Sea-Watch 4. Od 19. září 2020 je loď zadržována italskými úřady a nemůže pokračovat v záchranných operacích. Stejně jako pět lodí dalších neziskových organizací.

Předchozí záchranné operace ve Středomoří

  • Od května do října 2015 jsme působili na záchranné lodi Phoenix, kterou provozovala organizace Migrant Offshore Aid Station (MOAS).
  • Od 2015 do 2016 jsme měli záchrannou loď Dignity I a působili na lodi Bourbon Argos.
  • Od března do listopadu 2017 jsme provozovali loď Prudence.
  • Od 2016 do 2019 jsme spolupracovali s organizací SOS MEDITERANÉE na lodích Aquarius a Ocean Viking.
  • Od srpna 2020 do konce února 2021 jsme spolupracovali s organizací Sea-Watch na palubě lodi Sea-Watch 4. Od září 2020 do začátku března 2021 byla loď na půl roku zadržována italskými úřady a nemohla vykonávat záchranné operace.

Otázky a odpovědi

  1. 1. Proč působíte ve Středozemním moři?

Protože centrální Středozemní moře je stále nejsmrtelnější uprchlickou trasou. Letos v něm doposud zemřelo více než 500 lidí (údaj k 13. 5. 2021). Toto číslo vypovídá pouze o případech zdokumentovaných Mezinárodní organizací pro migraci (IOM). Reálný počet úmrtí bude pravděpodobně mnohem vyšší. Není téměř nikdo, kdo by lidem v nouzi na moři mohl pomoci. Evropské státy upustily od veškerých evropských pátracích a záchranných operací a humanitární plavidla nevládních organizací v centrálním Středozemním moři jsou zadržována úřady kvůli administrativním technikáliím. Řídíme se humanitárními principy, je pro nás tudíž nepředstavitelné, že bychom jen stáli a přihlíželi.

  1. 2. Pomáháte pašerákům? Porušujete zákon?

Odsuzujeme trestnou činnost a nikdy jsme nebyli ani nebudeme v kontaktu s pašeráky. Záchranné operace v centrálním Středomoří probíhají v souladu s mezinárodním námořním právem a ve spolupráci s příslušnými úřady: námořními koordinačními centry a evropskými pohraničními strážemi. 

Námořní právo jasně říká, že jakákoli loď, která ví o lidech v nouzi, „je povinna jednat a s největší rychlostí přispěchat na pomoc“. Záchrana lidí je tedy povinnost, nikoli kriminální čin. Poté, co jsou lidé mimo bezprostřední nebezpečí, musí být vyloděni na nejbližším bezpečném místě, které určují zmíněná koordinační centra.

Jedním z důvodů, proč pašerácký byznys vzkvétá, je nedostatek legálních a bezpečných alternativ pro lidi na útěku, kteří hledají bezpečí a lepší život v Evropě. Řešení situace je na evropských státech. My se jen a pouze snažíme zachraňovat životy lidí, kteří by pravděpodobně jinak utonuli.

  1. 3. Domlouváte se s lidmi předem a vyzvedáváte je u libyjských břehů?

Veškeré záchranné akce se odehrávají v mezinárodních vodách v centrálním Středozemním moři mezi Libyí, Maltou a Itálií, kde se nalézá většina plavidel v nesnázi. Obvykle hlídkujeme v oblasti 24—40 námořních mil od libyjských břehů. První kontakt s lidmi na palubě člunu v nouzi je vizuální, až poté probíhá další komunikace. 

  1. 4. Proč vozíte zachráněné do Evropy?

My sami nerozhodujeme, kam zachráněné odvezeme. Podle mezinárodního námořního práva končí záchranná operace v momentě, kdy jsou lidé dopraveni na nejbližší bezpečné místo. Zodpovědnost za nalezení takového místa má příslušný úřad koordinující pátrací a záchranné operace. Naše operace se odehrávají v mezinárodních vodách mezi Libyí, Itálií a Maltou. Nejbližším bezpečným místem pro vylodění zachráněných je tedy Itálie nebo Malta.

  1. 5. Proč neodvážíte zachráněné do Libye nebo Tuniska?

Zachráněné musíme odvést na bezpečné místo, kde jejich život není v ohrožení, kde mohou být naplněny jejich základní potřeby a odkud je možné dohodnout převoz zachráněných na další nebo konečné místo. Zároveň je potřeba zohlednit ochranu jejich základních práv v souladu s principem nenavracení zakotveným v Ženevských úmluvách. Jedná se o povinnost nenavracet lidi do místa, kde jim hrozí mučení a porušování základních lidských práv.

Do Libye není možné zachráněné možné odvézt, protože Libye není bezpečnou zemí pro vylodění migrantů, uprchlíků ani žadatelů o azyl, jak prohlásil Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) a Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva (OHCHR). Naši kolegové pomáhající v Libyi jsou svědky utrpení lidí, kteří v zemi uvázli. Jejich osudy jsou děsivé, plné násilí, mučení, vydírání a sexuálního násilí. Mluví také o nucených pracích nebo nehumánních podmínkách v detenčních centrech, kde jsou svévolně zadržováni. Za žádných okolností tak nemohou být zachránění lidé do těchto podmínek vráceni.

Do Tuniska také nemůžeme zachráněné převést, protože nenabízí záruky potřebné pro to, aby mohlo být označené za bezpečné místo. Lidé na útěku nejsou turisté a tak nepotřebují krásné pláže, ale především funkční azylový systém a dodržování lidských práv. Toto však Tunisko nezaručuje. Případ vylodění zachráněných z lodí Sarost 5 a Maridive 601 (nejedná se o lodi, na kterých působili Lékaři bez hranic) navíc ukazuje, že v zemi hrozí porušení principu nenavracení. Pokud by však Tunisko poskytlo potřebné výše uvedené záruky a my dostali od příslušných koordinačních center pokyn zachráněné na místě vylodit, učinili bychom tak.

Při posuzování bezpečnosti místa pro zakotvení bereme v potaz doporučení UNHCR i dalších institucí OSN a zvažujeme řadu kritérií jako například:

  • zda je na místě funkční azylový systém,
  • zda na místě dochází k zadržování migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl a hrozí jim nekončící uvěznění,
  • právní garance, včetně možnosti zpochybnit zadržení,
  • podmínky zadržení,
  • riziko mučení a jiného špatného zacházení, včetně rizika úmrtí,
  • riziko dalších převozů a nepřímého navrácení do země, ze které lidé uprchli,
  • riziko dalších vážných porušení lidských práv (svévolné zadržení, svévolná deportace).
  1. 6. Nemotivujete svojí přítomností ve Středozemním moři lidi k tomu, aby se na nebezpečnou cestu po moři vydali? Nejste „pull faktorem“?

Lidé utíkají za bezpečím bez ohledu na to, zda na moři působí záchranné a pátrací lodě. Za prvních šest měsíců roku 2019 se o překonání centrálního Středomoří pokusilo 8 400 lidí i přesto, že na moři nebyl téměř nikdo, kdo by jim mohl pomoci v případě nouze. Záchranné operace nejsou příčinou této krize, ale způsobem, jak zachránit desetitisíce životů, protože jiný v tuto chvíli neexistuje.

  1. 7. Kdo jsou lidé vydávající se na cestu přes Středozemní moře, a proč tak riskují své životy?

Data o původu lidí vydávajících se přes Středozemní moře sbírá například UNHCR. Důvody, kvůli kterým absolvují tuto smrtelnou cestu, jsou komplexní. Patří mezi ně násilí, vydírání, svévolné zadržování, ozbrojený konflikt, chudoba. Riskují svoje životy a někdy i životy svých dětí, protože nemají nebo nevidí jinou možnost. My se migrací nezabýváme. Jako zdravotnická organizace se řídíme lékařskou etikou a jsme přesvědčeni, že každý člověk v nouzi si zaslouží pomoc. O poskytnutí zdravotní péče nemůže rozhodovat původ, pohlaví, politické přesvědčení či víra.

  1. 8. Podporujete migraci?

Migrace je globální jev, který nikdo z nás nemůže zastavit. I když se jmenujeme Lékaři bez hranic, neříkáme, že by Evropa měla být „bez hranic.“ Nebojujeme za neomezený pohyb osob nebo zrušení hraničních kontrol. Bojujeme za životy lidí. Nikdo by na cestě za bezpečím a lepším životem neměl umřít.

V roce 2019 přišlo do Evropy přes Středozemní moře 123 663 osob, což je nejnižší počet za předcházejících pět let. O tom, kdo z nich zůstane v Evropě, nerozhodujeme my, ale příslušné úřady. Ve stejném roce bylo po celém světě celkem 70,8 milionu lidí na útěku, 85 % z nich v zemích mimo Evropu. Počet uprchlíků a migrantů přicházejících do Evropy tak ve skutečnosti představuje jen zlomek vysídlených osob na celém světě.

  1. 9. Proč jim nepomáháte v zemích, odkud utíkají?

Působíme ve zhruba 70 zemích světa, kde poskytujeme život zachraňující lékařskou péči a humanitární pomoc. Jsme přítomni v krizích, ze kterých lidé prchají; působíme podél migračních cest a v zemích, kam přicházejí. Lidé, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře, jsou součástí stejných populací, které ošetřujeme v našich projektech v subsaharské Africe, na Blízkém východě a v Asii.

  1. 10. Jaké je podle vás řešení současné situace?

Pátrací a záchranné operace nejsou dlouhodobé řešení: jedná se o krizové opatření. Jsme zdravotnická humanitární organizace, není naší rolí vstupovat do politiky, ale jsme svědky ničivých důsledků politických rozhodnutí a nemůžeme jen tak stát a přihlížet. Evropské vlády musí vyvinout společné úsilí a reformovat nefunkční azylový systém.

Podle mezinárodního uprchlického práva má každý právo žádat o azyl. Státy se dohodly na tom, že není trestný čin vstoupit do jiné země při cestě za bezpečím. Lidé by přitom neměli riskovat život. Musí existovat bezpečné a legální cesty, jak se mohou dostat do bezpečí, jako jsou například programy na evakuaci, přesídlení, sloučení rodin, vydávání humanitárních víz, zrušení vízových omezení a vydávání povolení k práci nebo studiu. Každý má právo na lidské zacházení bez ohledu na to, proč uprchl ze své vlasti a jestli má nárok zůstat v Evropě.

{{{ labels.morehistories }}}