Jak jsem porodila uprostřed džungle

Darienská proluka je nebezpečná, tropickým lesem pokrytá migrační trasa mezi Kolumbií a Panamou. Lidem na útěku na ní hrozí útoky ozbrojených gangů i sexuální násilí. Mimi přežila. Uprostřed džungle dokonce i porodila.

Manželé Mimi a Paty pochází z Konžské demokratické republiky. Dvaačtyřicetiletý Paty je inženýr elektromechaniky a kameraman. Pětatřicetiletá Mimi je profesorkou islámské teologie, kterou vystudovala v Íránu. Vzali se v jejich domovské oblasti Maniema. Už léta tam však zuří etnické násilí, které je nakonec donutilo emigrovat. Paty odešel ze země v roce 2014, Mimi až o tři roky později.

Potkali se znovu v Brazílii. Žili v Sao Paulu, kde se jim i narodilo jejich první dítě. Dařilo se jim dobře ‒ natolik, že mohli posílat nějaké peníze příbuzným doma.

Odchod z Brazílie

Pandemie covidu-19 a následná ekonomická krize je ale donutily emigrovat znovu. Jako mnoho dalších migrantů v Latinské Americe se rozhodli směřovat na sever, k USA a Kanadě, kde doufají, že najdou práci.

Z Brazílie odešli, když byla Mimi v pokročilém stádiu svého druhého těhotenství. Putovali přes Peru, Ekvádor až do Kolumbie. U nechvalně proslulé Darienské proluky se jim podařilo najmout průvodce a zařídit pro Mimi na část cesty koně. Pak se ale všechno pokazilo.

Útok a porod v Darienské proluce

„Čtvrtý den, mezi první a druhou horou, za pláží, jsme byli napadeni,“ popisuje Mimi. Celkem pět ozbrojenců je obralo o všechno. „Zaútočili na nás na cestě a já spadla z koně. Myslela jsem si, že se miminku něco stalo. Peníze, mobily, doklady, jídlo, batohy – sebrali nám všechno. Viděli jsme, že si odvedli nějaké venezuelské a haitské dívky, aby je znásilnili. Nejsme si jistí, ale myslíme si, že (útočníci) spolupracovali s průvodci.“

„Museli jsme pak jít pěšky sedm dní pralesem. Ostatní nás nechali za sebou, ale připojil se k nám další pár. Zdolali jsme hory, roviny, řeky. V jednu chvíli už moje žena nemohla chodit. Hodně jí bolelo břicho. Zůstali jsme u řeky a padla noc. Miminko se narodilo tam, 24. února. Pár, který byl s námi, pomohl u porodu. Společně jsme pupeční šňůru přeřízli žiletkou. S naším tříletým synem jsme se vydali hledat jakoukoliv pomoc. Šli jsme tři hodiny a podařilo se nám kontaktovat pohraniční stráž. Díky nim jsme se dostali z pralesa. Moji manželku a miminko přepravila do nemocnice helikoptéra. Jsme za to opravdu vděční. Postarali se o nás velmi dobře,“ dodává Paty.

Co bude dál?

Patymu, Mimi a jejich dětem jsme pomohli v imigračním centru v panamském San Vicente. Na začátku března rodina vyrazila dál na sever.

„(Míříme) kamkoliv, kde získáme práci. Ideální by byly Spojené státy nebo Kanada, ale vlastně zůstaneme kdekoliv, kde budeme moct dál žít,“ uzavírá Mimi.