22 Lis 19 22 Lis 19

Proto jsme tady: Závod o život v Jižním Súdánu

V zapadlém městečku Old Fangak je žena, která zoufale potřebuje lékařskou pomoc. Ale chybí chirurgické vybavení a letadlo tam kvůli blátu nemůže přistát. Čas běží…. Jak to dopadlo? O tom píše australský lékař Tom Niccol z naší mise v Jižním Súdánu.

„Naléhavý případ na porodnici!“

Výzva z vysílačky proniká jinak běžným tichem. Okamžitě vyrážím na oddělení, aniž bych tušil, co mě tam čeká. Tady je možné cokoliv.

Old Fangak

Abych vás uvedl do kontextu: Old Fangak leží asi 500 km jižně od Džuby, hlavního města Jižního Súdánu. Je tu plno bažin a přibližně 50 tisíc obyvatel. Většina jich sem uprchla během občanské války, protože odlehlé místo jim propůjčilo relativní bezpečí.

Nevedou sem žádné silnice. Z hlavního města se sem v období dešťů dostanete třemi lety vrtulníkem a lodí. Přistávací dráha letadel se v tu dobu mění v bláto.

V městečku Old Fangak máme malou nemocnici.

Krev na botách

Rychle se přesouvám na porodnické oddělení. Při příchodu vidím, že porodní asistentka má na botách krev. U porodní asistentky to je během dne celkem běžné, ale podle jejího výrazu je mi jasné, že situace je vážná. Oznámí mi, že pacientka porodila zdravé dítě. Ale placenta zůstala uvnitř dělohy.

Dvě porodní asistentky se správně pokusily placentu vyjmout, placenta ale úplně přilnula k děloze a pacientka silně krvácí. Přes okraj postele stéká potok krve, kterou jen částečně chytá už téměř plný kbelík.

Těsně po mém příchodu, pacientka ztrácí vědomí.

Nyame

V kontrastu k tomu koutkem oka zpozoruji dokonalé novorozeně ležící pod dekou. Tento maličký bezpochyby čeká na první přivinutí a krmení. Je jen pár metrů od své mámy, která právě bojuje o život.

V malé porodní místnosti je narváno a teplota musí dosahovat 40°C. Ze všech lidí kolem kape pot, ochranné brýle se nepřetržitě zamlžují.

Zatímco je na kapačkách v obou pažích, začínám matce podávat silné léky na zvýšení krevního tlaku. Musí se odměřovat velmi opatrně. Máme tady jen jednoduché vybavení, a tak počítám kapky za minutu, abych mohl určit rychlost infuze.

Do 10 minut od zahájení resuscitace začíná pacientka sténat. Znovu nabývá vědomí. Oslovím ji – Nyame a čekám, jestli otevře oči. V místním jazyce nuer znamená Nyame zdvořilé oslovení druhé osoby. Odteď budu naší pacientce říkat Nyame.

Zoufale potřebuje krev

Její stav vyžaduje chirurgický zásah. Ve městě Old Fangak ale takové vybavení nemáme, a tak hned posíláme seniorního kolegu, aby začal zařizovat převezení do jiné nemocnice. Mezitím Nyame zoufale potřebuje krev.

Nemáme krevní banku. Když hledáme dárce, spoléháme se na rodiny pacientů. Žádám, aby se její příbuzní co nejrychleji sešli. Vcházím do místnosti, kde je asi 10 lidí, a z jejich nálady pochopím, že nevědí nic o tom, co se právě odehrává.

Vysvětluji jim, že Nyame je v kritickém stavu. Nadšení z narození miminka nahrazuje rychle se šířící smutek. Dozvídám se, že Nyame má pět dětí, o které se musí postarat. Pokud Nyame nepřežije, co s jejími dětmi stane? Nedokážu teď přemýšlet nad tím, co by to všechno znamenalo. Rychle měním téma a prosím, aby členové rodiny mezi sebou našli více lidí ochotných darovat krev.

Během několika dalších hodin, kdy pokračujeme v resuscitaci Nyame, příbuzní jeden po druhém dávají vzorek krve, abychom zjistili, jestli mají kompatibilní krevní skupinu. Celý tým kolegů pracuje společně na tom, abychom celý proces urychlili.

Z mnoha ochotných dárců nacházíme tři shody. Tyto tři testujeme na přenositelné nemoci a napojujeme na kapačky, abychom jim mohli začít brát krev. To už je hluboká noc. Podařilo se nám získat jeden a půl litru krve. Jakmile Nyame dostává krev, můžeme postupně snižovat dávku léků na krevní tlak.

Všechny dostupné cesty

Zůstávám přes noc v nemocnici, kontroluju těch pár parametrů, které jde kontrolovat, a upravuji, co je potřeba. V té samé místnosti se se mnou utábořilo několik příbuzných. I když se blíží ráno, nikdo nespí.

Zatímco jsem v nemocnici, náš tým hledá způsob, jak Nyame dostat na operaci, kterou tak zoufale potřebuje. Kvůli neústupnému bahnu všude na přistávací dráze se sem nemůže dostat naše letadlo. Naše možnosti jsou v takové situaci omezené.

Za svítání stále nevíme, jak Nyame dostaneme do nějaké nemocnice, kde by ji mohli operovat. K vyčerpání se teď připojují obavy. Vím, že vedení projektu na místě i v hlavním městě bude hledat všechny dostupné cesty.

Dívám se na hodinky a uvědomuji si, že jsem v nemocnici strávil 26 hodin a s Nyame 18 hodin. Předávám službu jinému lékaři a jdu si odpočinout.

Nezastavíme se

Když se probudím, dozvídám se, že množství hemoglobinu v krvi Nyame klesá. Proto jsme museli zvýšit dávku léků na krevní tlak.

Navenek se nezdá, že by Nyame někde krvácela, děláme proto ultrazvuk. Ten ukazuje, že se děloha rozšiřuje. To nevidíme rádi: znamená to, že Nyame krvácí do dělohy.

Brzy to bude 24 hodin od porodu, přesto stále nevíme, jak Nyame přepravíme do jiné nemocnice. Říkám o tom její rodině. Vysvětluji, že je zde velká šance, že to Nyame nepřežije, ale že o ni nepřestáváme pečovat a že uděláme všechno, co můžeme.

Když začíná zapadat slunce, dozvídáme se fantastickou zprávu.

Naděje

Červený kříž pošle vrtulník, který Nyame přepraví do Džuby. Tam pro Nyame najdeme a zaplatíme chirurgickou péči. Nedokážu ani vyjádřit to, jak moc jsem vděčný.

Vím, že poslat vrtulník Červeného kříže sem bude nákladné, naruší jejich činnost a určitě je to logisticky hodně náročné. V Jižním Súdánu není zrovna vrtulníků nazbyt.

Vrtulník může přiletět nejdřív zítra v poledne. I když pro Nyame nemáme další krev, máme naději. Kvůli nestabilnímu stavu zůstává u Nyame přes noc další lékař.  

Jsme v tom všichni

Brzo ráno se připravujeme na její odjezd. Sestavujeme přepravní sadu léků a testujeme mobilní monitorovací zařízení. Jedna z našich skvělých jihosúdánských zdravotních sester bude Nyame při převozu doprovázet.

Se sestrou se potkávám a dělám jí rychlokurz, co dělat, až budou ve vzduchu a pokud nastanou různé komplikace. Nikdy s nikým ve vrtulníku jako zdravotní sestra neletěla, můžu jen doufat, že moje pokyny a sepsaný základní návod budou stačit. Zvládnout pacientčin nejistý zdravotní stav ve vzduchu je obrovský úkol a byl by náročný i pro velmi zkušenou zdravotní sestru.

Zpráva o blížícím se odjezdu Nyame se rychle šíří. Odhaduji, že před porodnickým oddělením je kolem 30 lidí a každý nabízí pomocnou ruku. Čtyři lidé přenáší nosítka, dva zdravotnické vybavení a jeden člověk nese Nyamino miminko.

Když scházíme dolů k naší lodi, jsme skoro jako čestná stráž, zaměstnanci i personál. Jsme v tom všichni.

Ohromná pýcha

Na přistávací dráze čeká vrtulník Červeného kříže. Odstraněná sedadla udělala místo pro nosítka. Přivazuji provizorní kapačky ke stropu vrtulníku. Kontrolujeme Nyaminy životní funkce a naposled upravujeme infuzi. Zavíráme dveře, motor startuje, vrtule helikoptéry se roztáčí.

Všichni sledujeme, jak se stroj zvedá a letí k horizontu. Rodina i náš personál na zemi si potřásají rukama a navzájem si gratulují k odvedené práci.

I když boj o život Nyame ještě není u konce, máme radost i ohromný pocit hrdosti. Humanitární pracovníci z více organizací se spojili, aby pomohli v nemoci a utrpení. To je to, proč jsme tady.

Zachráněný život

V nadcházejících dnech pravidelně kontrolujeme e-mail a dychtivě očekáváme novinky. Nakonec se dozvídáme, že Nyame podstoupila úspěšnou operaci, při které jí odstranili dělohu. Dobře se zotavuje a v nadcházejícím týdnu by se měla vrátit domů.

Nyame žije. Díky odhodlání, nadšení a velkorysosti mnoha lidí mají její děti stále svoji matku.

{{{ labels.morehistories }}}