Nikdy předtím jsem neviděla dítě zotavit se z něčeho takového
Kriticky nemocná holčička se dostává do našeho odlehlého zdravotnického centra. Je v bezvědomí a nemůže dýchat. Aby ji zachránili, britská lékařka Sarah Wookey a její tým potřebují dvě věci: odhodlání a štěstí.
Člověk by se opravdu neměl více starat o krásnější děti.
Tuto dvouletou holčičku k nám přivedla její rodina a příbuzní. Nomádi šli od brzkého rána pěšky divočinou, aby se dostali do našeho zdravotnického centra... Když dorazili, byla už téměř noc.
Otec mi arabsky s velmi silným přízvukem vysvětlil, že se děvčátku podařilo dostat k chemikálii používané na odstraňování klíšťat z krav.
Ne, nevěděli, kolik toho vypila nebo jak se to jmenovalo a trvalo by dalších 24 hodin, než by donesli obal.
Dívka byla v hlubokém bezvědomí a jen občas mělce zalapala po dechu.
Stejně jako její matku jí zdobily symboly a šperky jejího kmene. Byla překrásná.
Naše zařízení tady mají dost základní vybavení a nikde v okolí není žádná nemocnice s pokročilejším zázemím pro záchranu života.
Byla jsem si celkem jistá, že zemře. Nikdy předtím jsem neviděla dítě zotavit se potom, co dospělo do takové fáze dýchání.
Jejímu otci jsem vysvětlila, co nejlépe jsem mohla, jaké obavy o jeho dceru máme. Rozhovor, který by byl extrémně náročný, i kdybychom mluvili stejným jazykem.
Tu noc však hrálo několik věcí v náš prospěch. Fungovala nám elektřina, takže jsme měli světlo i kyslíkové čerpadlo. Měli jsme tým neskutečně zapálených zdravotních sester.
Přestože se dítě nadechovalo jen čtyřikrát až pětkrát za minutu, zdálo se, že je to dost na to, abychom do jeho systému dostali dostatek kyslíku.
Uložili jsme holčičku na naší jednotce intenzivní péče, která je úplně stejná jako všechna ostatní oddělení v naší nemocnici. Jen má navíc jasné světlo, kyslík a více zdravotních sester.
Vysvětlili jsme nočním sestrám, že jejich úkolem bude sedět, sledovat dýchání dítěte a pokaždé, když se zastaví, dýchat za ni ambuvakem (ruční dýchací přístroj).
Od příchodu do nemocnice neřekla dívčina matka ani slovo. Prostě si dřepla vedle jejího lůžka, ruku měla položenou na těle své dcery a dávala si velký pozor, aby se nám nepletla do cesty.
Když jsem té noci čas od času nakukovala do pokoje, maminka se ani nepohnula. Stejně přikované u postele seděly zdravotní sestry.
Ne tak holčička.
Kolem jedenácté v noci začala dýchat pravidelněji.
Ve tři hodiny ráno otevřela oči.
V devět hodin ráno seděla na posteli a pila mléko.
Úvodní fotografie ukazuje použití kyslíku u malých dětí v naší nemocnici v Čadu a je pouze ilustrační. Kvůli bezpečnosti někdy nemůžeme zveřejnit přesné místo našeho působení.