Nespoutaná Mary

Blog naší porodní asistentky Kristine o setkání s novopečenou maminkou, která potřebuje psychiatrickou i lidskou podporu v zemi plné pověr spjatých s psychickými nemocemi.

Za svoji kariéru humanitární pracovnice a porodní asistentky jsem toho zažila hodně. Jsem připravená na cokoliv, protože jsem se naučila, že musím být. Spousta věcí není snadná. Mnoho z nich mě neopouští. Některé z nich přenesu na papír jako tento příběh.

Jako supervisorka porodních asistentek v projektu Gorama Mende / Wandor v Sieře Leone jsem do velké míry zodpovědná za mentoring pracovníků ministerstva zdravotnictví. To znamená výuku u lůžek pacientů a neformální školení založená na konkrétních potřebách.

V Sieře Leone je jedna z nejvyšších úmrtností matek a dětí na světě. Cílem tohoto projektu je snížit úmrtnost tím, že pomůžeme navýšit kvalifikaci pracovníků ve zdejším zdravotnictví. To často zahrnuje množství telefonátů od zaměstnanců z různých zdravotnických zařízení, kteří se ptají na péči o pacienty.

Výbuchy agrese

Začátkem května mi zavolali ze zdravotnického zařízení v Punduru kvůli pacientce, která tam porodila před čtyřmi měsíci. Rodina ji přivedla, protože měla výbuchy agrese a útočila na ostatní.

„Nedokážu ani začít popisovat tsunami emocí, která se přese mě přelila, když jsem to viděla.“

Zdravotní sestra mi vysvětlila, že k podobné věci došlo i poté, co pacientka porodila své přechozí dítě. Personál chtěl vyhodnotit, jestli nemá poporodní psychózu.

Poporodní psychóza je vzácné, ale léčitelné psychické onemocnění, ke kterému dochází zcela náhodně a náhle, bez předchozí anamnézy psychických problémů. Mezi jeho příznaky patří mánie, bludy, zmatenost, rozrušení, nespavost, paranoia a halucinace. Nemusí se přitom objevit všechny příznaky.  Co nemoc způsobuje, je záhadou.

Tsunami emocí

Jakmile to bylo možné, vydala jsem se na dlouhou cestu do Punduru, drsným terénem s naší terénní zdravotní sestrou Musou.

Přišli jsme k domu, kde žena žila. Seděla v rohu dvorku na dřevěné lavici a vypadala smutně, přímo sklesle, a jak jsem se k ní blížila, viděla jsem proč. Pod jejíma nohama ležela dřevěná deska. Kolem kotníku měla těžký řetěz, na kterém visel zámek. Řetěz byl přibitý k desce. Jmenovala se Mary.

Nedokážu ani začít popisovat tsunami emocí, která se přese mě přelila, když jsem to viděla. Musela jsem je rychle dát stranou a udělat to, proč jsem přišla: zhodnotit její stav a doporučit další postup.

Krize

Ze zkušenosti s jinými pacienty s psychiatrickými problémy jsem věděla, že se s Mary musím nějak spřátelit, pokud chci získat její důvěru a pomoci jí.

Psychická onemocnění jsou v Sieře Leone zdravotní krizí. Jen málo lidí je chápe a pojí se s nimi jasné stigma. Panuje kolem nich mnoho pověr: prokletý ďábly, oženil se s čarodějnicí, polkl zlého hada a tak dále. Lidé, kteří se chtějí s psychickými problémy léčit, obvykle chodí k tradičním léčitelům. To znamená: vyhánění ďábla, oholení hlavy, podávání bylinných přípravků, čarování.

Rodina Mary využila tradiční léčby, ale naštěstí ji také přivedli do zdravotnického centra.

Navázání přátelství

S pomocí Musy, která tlumočila, jsme si s Mary promluvily. Dozvěděla jsem se, že jí je asi 32 let, osmkrát porodila a tři z jejích děti zemřely na „horečky“. Pět dětí přežilo, včetně čtyřměsíčního miminka Emanuela.

 „Mary se na mě podívala a já jí řekla, že jsme dvojčata a že obě vypadáme krásně –​ pak se zasmála a odhalila tak oslnivý úsměv.“

Mary nebyla nijak rozrušená ani necítila agresivitu a několik dní neměla žádné výbuchy. Neměla pocit, že by chtěla ublížit sobě nebo svému dítěti. Říkala, že docela dobře spí. Neměla žádné halucinace. Stěžovala si hlavně na to, že se zlobí, protože ostatní věřili, že „to nemá v hlavě v pořádku“, a tak jí proti její vůli oholili vlasy a ona se teď cítí ošklivá. Potom si sundala šátek a odhalila holou hlavu.

Musa poukázala na to, že i já mám oholenou hlavu. Mary se na mě podívala a já jí řekla, že jsme dvojčata a že obě vypadáme krásně – pak se zasmála a odhalila tak oslnivý úsměv. V tu chvíli jsem věděla, že jsme se spřátelily.

Řetězy

Celá rodina Mary tam byla také, kromě jejího manžela, který pracoval v jiné vesnici. Od té doby, co onemocněla, se starali o jejích pět dětí. Teta vždy Mary přinesla miminko, aby ho nakojila, ale nikdy jí s ním nenechávala o samotě. Na noc ji odemykali pouta, aby mohla přespat v domě, ale jinak zůstávala celý den připoutaná na dvoře, protože vyhrožovala členům komunity a lidé se jí báli.

 Léky, které by měly Mary pomoct nalézt stabilitu. © Wairimu Gitau

Ty řetězy mi přišly nelidské, ale nic jsem na to neříkala, když se mnou rodina mluvila a vysvětlovala mi své důvody. Kvůli Maryiným hrozbám a násilným výbuchům měli pocit, že v tu chvíli opravdu nemohli dělat nic jiného.

V té době se mi nezdálo vhodné s rodinou řešit odstranění pout. Ačkoli byla Mary v klidu, když jsem tam byla, pochopila jsem, že čas od času vybuchla, a kvůli její nepředvídatelnosti a pro bezpečí ostatních byla spoutaná.

Pochopit jeden druhého

Mary už byla osmkrát těhotná a v případě dalšího těhotenství by jí hrozily komplikace. Pokud se současný problém skutečně týkal jejího poporodního stavu, byl by to další důvod, proč by neměla znovu otěhotnět. Navrhla jsem proto plánované rodičovství s pomocí nitroděložního tělíska. Jeho výhodou je, že vydrží pět let, ale lze ho kdykoli odstranit, pokud by znovu chtěla otěhotnět. Jakmile je tělísko pryč, plodnost se okamžitě obnoví.

Všichni souhlasili, včetně Mary. Bylo pro mě důležité, aby vše pochopila a necítila se do ničeho nucená. Ten den jsme proto nitroděložní tělísko nezavedli, ale nechali to na další týden. Kdyby Mary změnila názor, hledali bychom pro ni alternativní formu antikoncepce. Také jsem vysvětlila, že proberu s naším lékařem a lékařským koordinátorem, jaké léky bychom jí mohli nabídnout, abychom pomohli s jejími opakovanými epizodami agrese. Mary řekla, že bude ochotná léky užívat, a rodina ji v tom podpořila.

Stabilita

Když jsem odcházela od stále spoutané Mary, měla jsem ještě větší odhodlání jí pomoci. Ačkoliv definitivní diagnózu jsme nemohli získat, protože nebyl k dispozici žádný psycholog nebo psychiatr, který by ji mohl vyšetřit, věděla jsem, že můžeme alespoň léčit symptomy a zjistit, zda to pomůže.

„Poporodní psychóza je výzvou kdekoli na světě, a to i v prostředích, kde je k dispozici ta nejlepší péče a široká škála léčebných postupů.“

Přestože teď byla Mary podle své rodiny vyrovnaná, byla náchylná k „epizodám,“ které střídaly období klidu. V takovém případě by léky mohly být užitečné. Další týden jsme objednali lék jménem Haloperidol. Lékař věřil, že pomůže i při nízké dávce kvůli kojení.

Následující týden jsem se vrátila kvůli zavedení nitroděložního tělíska. Mary byla docela vyrovnaná a vůči manželovi měla jen jeden malý výlev agresivity. Mary konečně dostala prášky a začala je brát. Spolu s lékařem jsme se rozhodli každý týden kontrolovat, jak léky účinkují.

Krásný úsměv a tančící oči

Minulý týden, 13. června, jsem jela za Mary tři hodiny na motorce, abych se podívala, jak se jí daří. Byla zpátky ve svém vlastním domě, jen kousek od domu svých rodičů, kde jsem ji viděla poprvé.

 Kristine s Mary a jejím malým synem Emanuelem. © Wairimu Gitau

Na zádech měla své miminko a vítala mě s otevřenou náručí, obrovským krásným úsměvem a tančícíma očima. Takové jsem je ještě neviděla. Představila mě svým ostatním dětem. Říkala, že se cítí dobře a že už neměla žádné další epizody.

Byla to opravdu radost vidět Mary zase s jejími dětmi, v jejím vlastním domě, jak žije normální život. Máme velkou naději, že se Mary úplně uzdraví. V následujících měsících ji budeme monitorovat.

Říct si o pomoc

Poporodní psychóza je výzvou kdekoli na světě, a to i v prostředích, kde je k dispozici nejlepší péče a široká škála léčebných postupů. Na místech, kde je k dispozici jen málo zdrojů, jako například Sierra Leone, je to ještě větší výzva. Problémem je nedostatek znalostí o psychických problémech, špatná dostupnost léků pro nemocné a stigma spjaté s psychickými onemocněními.

Kdyby personál kliniky spolu s rodinou Mary nevyhledali pomoc navzdory všem výzvám, mohl její příběh dopadnout jinak.