Koronavirus: Co dělají Lékaři bez hranic?

Pandemie COVID-19 se rozšířila už do více než 100 zemí. Patří mezi ně země s velmi křehkým zdravotnictvím, kde dlouhodobě působíme, i regiony jako Evropa s většími kapacitami, kde se však pandemie šíří velmi rychle. Omezení cestování kvůli šíření nákazy také přímo ovlivňuje práci Lékařů bez hranic po celém světě. O tom všem mluví Clair Mills, zdravotnická ředitelka operačního centra Lékařů bez hranic v Paříži.

Měli bychom se bát koronaviru a COVID-19?

Koronavirus vyvolává obavy z několika důvodů. Je to nový virus, není na něj získaná imunita. V současné době je až 35 potenciálních vakcín ve fázi studie, ale odborníci se shodují, že široce použitelná vakcína nebude k dispozici dříve než za 12 až 18 měsíců. Míra smrtnosti (pravděpodobnost, že nakažený zemře) se podle definice počítá pouze na základě identifikovaných pacientů, a proto se dá v současné době jen těžko určit přesně. Vypadá to, že je okolo 1 %.

Ví se, že přinejmenším někteří z postižených mohou COVID-19 přenášet, přestože se u nich symptomy nemoci ještě neprojevily nebo se dokonce neprojeví vůbec. Navíc u velmi vysokého podílu lidí, kolem 80 %, se vyvine velmi mírná forma nemoci, což ztěžuje rychlou identifikaci a izolaci případů.

Potvrzení diagnózy vyžaduje laboratorní anebo lékařské testy a nástroje, které jsou dostupné pouze v rozvinutém zdravotnictví. Není proto překvapující, že se ukázalo jako nemožné šíření viru zastavit. Nyní se vyskytuje ve více než 100 zemích světa. Tato pandemie se značně liší od epidemií nemocí, jako jsou spalničky, cholera nebo ebola, v nichž Lékaři bez hranic v několika posledních desetiletích získali expertízu.

Kromě toho se odhaduje, že přibližně 15–20 % pacientů s COVID-19 vyžaduje hospitalizaci a 6 % intenzivní péči po dobu tří až šesti týdnů. To samozřejmě může vést k rychlému přehlcení zdravotnictví — to byl případ Číny na začátku epidemie a je teď v Itálii, kde je momentálně více jak 1 100 pacientů na jednotkách intenzivní péče. Přestože je zdravotnický systém na severu země dobře rozvinutý, ochromil ho rychlý nárůst počtu případů.

Jak tomu často během takového typu epidemie bývá, hlavně samotní zdravotníci čelí riziku nákazy. Od poloviny ledna do poloviny února se v Číně nakazilo koronavirem více než 2 000 zdravotníků (3,7 % všech pacientů).

Tato pandemie pravděpodobně povede k omezení základní lékařské péče a pohotovostí. Nebude se věnovat tolik pozornosti léčbě jiných, život ohrožujících nemocí a dalších chronických infekčních chorob po celém světě. Zejména však  v chudých zemích, kde zdravotnictví už tak sotva funguje.

Někteří mají pocit, že opatření proti této pandemii jsou přehnaná — uzavření hranic, karanténa atd. — a že budou pravděpodobně horší než samotná nemoc. Je to oprávněný pocit?

I když nemohou zabránit šíření nákazy, opatření, která v současnosti přijímá řada zemí, ho mohou zpomalit. Sníží nárůst případů a omezí počet vážných pacientů, o které by se ve stejný moment muselo zdravotnictví starat. Cílem není pouze snížit počet případů, ale také je rozložit v čase,  aby nedocházelo k přetížení na odděleních pohotovostní a intenzivní péče.

Jaké jsou priority Lékařů bez hranic v souvislosti s COVID-19 a čeho se nejvíc obávají?

Priority naší práce záleží na kontextu.

Některé oblasti, jako je například Středoafrická republika, Jižní Súdán a Jemen, se zatím zdají být ušetřeny. Jejich špatně fungující nebo válkou zničená zdravotnictví ale už tak mají problém zvládnout dosavadní zdravotní potřeby obyvatel, proto je nutné ochránit zdravotníky a co nejvíce snížit riziko šíření epidemie.

K tomu slouží prevence: identifikace ohrožených oblastí nebo obyvatel, zdravotní osvětové a informační kampaně, distribuce mýdel a ochranných pomůcek zdravotníkům, posílení hygienických opatření ve zdravotnických zařízeních. Chceme tak zabránit tomu, aby se v našich nemocnicích a klinikách choroba přenášela. V zemích, kde působíme dlouhodobě, se chceme podílet na boji proti COVID-19 a zároveň nadále pečovat o pacienty s malárií, spalničkami, záněty dýchacích cest atd.

To nám teď stěžují omezení, jako je uzavření hranic, pozastavení leteckých spojení nebo zákaz vstupu do země či preventivní izolace na 14 dní. Tu vlády uložily lidem z určitých zemí, například Itálie, Francie či Japonska, odkud pochází někteří naši mezinárodní kolegové. Naše síla navzdory těmto omezením spočívá v tom, že se můžeme spolehnout na místní personál. Představuje 90 % našich zaměstnanců v terénu.

V zemích, kde je zdravotnictví více rozvinuté, ale kde je epidemie obzvlášť aktivní jako Itálie nebo Írán, je hlavní vyhnout se přetížení nemocnic. Na takových místech můžeme pomoci místním zdravotníkům tím, že uvolníme naše zaměstnance, aby je v případě potřeby podpořili nebo zastali. Můžeme také sdílet naše zkušenosti s tříděním pacientů a kontrolou nákazy, které jsme získali z různých epidemií. V Itálii pomáháme čtyřem nemocnicím na severu země a íránským úřadům jsme nabídli pomoc s péčí o kritické pacienty.

Jednou z klíčových věcí v boji proti COVID-19 je dostupnost ochranných pomůcek, zejména roušek a rukavic používaných při lékařských prohlídkách. Státy předvídají jejich nedostatek, což vede k velké poptávce a může vést až k vytváření monopolů na toto cenné zboží. V současné situaci by se s těmito pomůckami mělo zacházet ve veřejném zájmu, rozumně a přiměřeně. Proto by se prioritně měly rozdávat zdravotníkům vystaveným viru, ať už jsou kdekoliv na světě.

Všeobecně tato pandemie vyžaduje solidaritu nejen mezi státy, ale na všech úrovních. Měla by být založená na vzájemné pomoci, spolupráci, transparentnosti, sdílení zdrojů a v zasažených oblastech směřovaná k nejzranitelnějším skupinám obyvatel a těm, kteří se o ně starají.

Čtěte nejčastější dotazy ohledně lékařů bez hranic a koronaviru

Omlouváme se, v článku jsme původně omylem uvedli jméno Claire Mills místo Clair Mills.