12 Říj 18 12 Říj 18

Paliativní péče: „Naším posláním je také zmírňovat utrpení“

Rozhovor s Aminem Lamrousem, specialistou na paliativní péči Lékařů bez hranic.

Lidé většinou chápou paliativní péči jako poskytování léků na zmírnění bolesti v posledních okamžicích života. Ale jde o více, nebo ne?

Paliativní péče je komplexní lékařská péče zaměřená na zmírnění utrpení osoby se závažným onemocněním. Toto utrpení může být fyzické, ale také psychické, duchovní, kulturní, sociální atd. Paliativní péče se zabývá symptomy nemoci a vedlejšími účinky léčby, jako je zvracení, průjem a další.

Paliativní péče se nepokouší změnit průběh nemoci. Neznamená ovšem smrt; ne všichni pacienti, kterým je poskytována paliativní péče, zemřou. V některých závažných případech by měla být paliativní péče zahájena ve stejnou dobu jako standardní léčba. Podle vývoje onemocnění se přikládá jedné nebo druhé léčbě větší váha a neustále se vyvažují.

Několik studií, které porovnaly použití klasických léčebných procedur s kombinací standardní léčby a paliativní péče, zjistilo, že pacienti, kterým byla poskytována paliativní péče, žili déle. Je to logické, protože od počátku cítí méně bolesti – fyzické i emocionální, což ovlivňuje jejich zdravotní stav.

Proč se téma paliativní péče objevuje u organizací, jako jsou Lékaři bez hranic, až nyní?

Vzhledem k typu organizace, kterou jsme, pracujeme ve velmi obtížných situacích – v ozbrojených konfliktech, poblíž frontových linií, v mezních situacích… Navíc v mnoha z těchto situací lidé mají omezený přístup nebo nemají vůbec žádný přístup ke zdravotní péči, kterou potřebují. Utrpení je každodenní záležitostí.

Naše týmy jsou svědky tohoto utrpení a mnohdy nemohou v léčebném smyslu moc udělat. Ale nemůžeme nad tím zavírat oči. Paliativní péče je součástí naší odpovědi na toto utrpení.

Samozřejmě, že potřebujeme neustále zlepšovat to, co děláme, Musíme vyvíjet tlak na ostatní, abychom dosáhli změn, které zlepší život těchto lidí. Potřebujeme vysvětlovat, co se jim děje... Musíme však udělat něco i pro ty, kteří jsou už nemocní a nemají jinou možnost.

Jak lze zapojit paliativní péči do humanitární reakce na konflikty a mimořádné události, kdy se zdá, že prioritou je zachraňovat životy?

Cílem humanitární pomoci je zachránit životy, ale také zmírnit utrpení. Představte si například muže s pokročilou rakovinou, který žije ve vzdálené vesnici v Jižním Súdánu a přijde do nemocnice Lékařů bez hranic v této oblasti. Normálně bychom v takovém případě poslali pacienta do nemocnice v hlavním městě. Ale pokud víme, že operace, kterou by potřeboval, není k dispozici ani v hlavním městě, co uděláme? Pošleme ho stejně, přestože víme, jakému utrpení bude čelit on a jeho rodina?

V naší nemocnici můžeme poskytnout psychologickou podporu jak jemu, tak jeho rodině. Můžeme jim například ulevit od bolesti. To, co nemůžeme udělat, je zavřít oči a jednoduše ho poslat do nemocnice v hlavním městě, abychom nemuseli tuto složitou situaci řešit.

Je obtížné zahrnout paliativní péči do aktivit  Lékařů bez hranic?

Technická část není komplikovaná: používáme jednoduché, levné léky, které obvykle máme v našich lékárnách. Etická část je komplikovanější: většina západních spolupracovníků Lékařů bez hranic, je zvyklá na velmi vysoký práh, kdy se s paliativní léčbou začíná, jak tomu je v Evropě a Severní Americe. V našich misích je tento práh nižší, protože nemáme stejné technologie, kapacitu ani zdroje. S paliativní péčí musíme začít dříve. Je to těžké, ale je to etické, protože jiná alternativa neexistuje.

Kromě toho základním pojetím paliativní péče je, že pracujete jako tým. Informace o pacientovi sdílí různí zdravotníci, kteří společně rozhodují, co je pro pacienta nejlepší. Pro lékaře může být velmi stresující, pokud jsou izolovaní a pracují sami. Pro zahájení paliativní péče neexistuje jednotný práh. Závisí to na mnoha proměnných, včetně konkrétní země, pacienta a onemocnění.

Co Lékaři bez hranic ve vztahu k paliativní péči plánují do budoucna?

Domníváme se, že je zásadní, aby byl tento koncept začleněn do naší lékařské péče. Pokud neexistuje žádná léčebná možnost, alespoň víme, že se zdroji, které máme (zaměstnanci, léky atd.), můžeme něco udělat.

Úmrtnost se snáze měří a tak se jí věnuje více pozornosti. Můžete říci, že jste zachránili tolik a tolik životů. Utrpení nelze měřit a je těžší mu porozumět. Je však velmi důležité pamatovat na to, že naším posláním není jen zachraňovat životy; ale také zmírňovat utrpení.

{{{ labels.morehistories }}}