Nauru zakázalo telemedicínu. Lékaři bez hranic pozastavují psychologickou pomoc poskytovanou na dálku

Sydney/Praha, 4. března 2019 – Lékaři bez hranic pozastavují psychologickou pomoc, kterou poskytovali na dálku svým někdejším pacientům na Nauru. K těžkému kroku přistoupili kvůli čerstvému zákazu telemedicíny v ostrovním státě.

Vláda Nauru v pátek 22. února 2019 vydala nové směrnice, které zakazují provozování telemedicíny v zemi. Stalo se tak poté, co Lékaři bez hranic začali poskytovat na dálku psychologickou podporu obyvatelům Nauru, žadatelům o azyl a uprchlíkům, kteří byli jejich pacienty před tím, než v říjnu loňského roku musela organizace náhle Nauru opustit.

„Tyto nové směrnice představují další obrovskou překážku v poskytování nezávislé lékařské péče na ostrově. Rozhodnutí omezuje přístup k psychologické péči pro obyvatele Nauru, uprchlíky a žadatele o azyl,“ uvedl Paul McPhun, ředitel australské kanceláře Lékařů bez hranic.

„Naší prioritou je blaho pacientů. Vztah mezi terapeutem a pacientem potřebuje čas na to, aby se mohl rozvinout a psychologická péče fungovala. Na Nauru je rovněž nutné zajistit smysluplný způsob předávání kritických případů (jiným specialistům). Je zřejmé, že směrnice tyto možnosti komplikují. Pro Lékaře bez hranic by tedy bylo neetické pokračovat v poskytování služeb, které jsou kvůli těmto směrnicím v ohrožení,“ podotkl McPhun.

Během prvních dvou týdnů od chvíle, kdy Lékaři bez hranic zahájili poskytování psychologické péče na dálku někdejším pacientům na Nauru, kontaktovalo organizaci více než čtyřicet lidí, kteří měli o tuto léčbu zájem. To dokládá, že přístup k těmto službám na Nauru je nedostatečný a lidé nadále velmi potřebují nezávislou lékařskou péči.

„Náhlé vynucené pozastavení činnosti Lékařů bez hranic těžce dolehne na pacienty, které jsme museli opustit v říjnu 2018. Naléháme proto na vládu Nauru, aby znovu zvážila zavedení těchto směrnic a přijala nabídku doplňkové péče o psychické zdraví na ostrově,“ dodal McPhun.

Psychické utrpení uprchlíků a žadatelů o azyl na Nauru patří mezi to nejhorší, s jakým se Lékaři bez hranic setkali (a to včetně projektů, kde poskytují péči obětem mučení). Mnoho mužů, žen a dětí strávilo více než pět let na Nauru, což katastrofálním způsobem dopadá na jejich psychiku.

Dokresluje to zpráva Lékařů bez hranic z prosince loňského roku nazvaná „Nekonečné zoufalství“. Z 208 uprchlíků a žadatelů o azyl, které během jedenácti měsíců na ostrově ošetřovali Lékaři bez hranic, se třicet procent pokusilo o sebevraždu a šedesát procent jich o ní uvažovalo. Navíc se po prvotním zhodnocení zdálo, že skoro třicet procent pacientů Lékařů bez hranic z řad obyvatel Nauru bylo dříve opomíjeno v přístupu k lékařské péči. A to hlavně kvůli nedostatku psychologické péče před příchodem Lékařů bez hranic.

„Lze si jen těžko představit, jak nové směrnice přispějí k blahu pacientů, kteří zoufale potřebují psychologickou pomoc. Máme opravdu obavy o naše někdejší pacienty. Jednoduše nevíme, jak moc toho ještě snesou,“ dodal McPhun.

Lékaři bez hranic znovu vyzývají k okamžité evakuaci všech žadatelů o azyl na Nauru. Žádají o jejich přemístění na bezpečné místo, odkud by se pak mohli se svými rodinami rychle přesídlit permanentně, a začít znovu budovat své životy.