Násilí v Kolumbii neskončilo, jen změnilo své jméno

Sulaith Auzaque je koordinátorkou krizového týmu Lékařů bez hranic v Kolumbii. Malého a vysoce mobilního týmu, který se po Kolumbii pohybuje na základě naléhavých situací. Většinou se jedná o pomoc vysídleným lidem, kteří utíkají před násilím. Tým také poskytuje pomoc v místech přírodních katastrof a epidemií. V tomto rozhovoru Sulaith popisuje, co tento tým podnikl v roce 2017 a analyzuje situaci v Kolumbii pro rok 2018.

Která z událostí roku 2017 vás nejvíc zasáhla?

Pro mne to byla pomoc při sesuvech půdy v Mocoa, v hlavním městě oblasti Putumayo. Sesuv půdy v dubnu loňského roku způsobily tři řeky, které se vylily z břehů. Podle oficiálních čísel měla tato katastrofa za následek 300 mrtvých a stovky pohřešovaných. Následně se zvedla velká vlna solidarity a problémem naštěstí nebyl nedostatek lidí nebo prostředků, ale koordinace efektivní pomoci.

Jak tehdy Lékaři bez hranic pomáhali?

Místní nemocnice, přestože nebyla sesuvy zasažena, byla uzavřena. Lékaři bez hranic zásobovali postiženou oblast zdravotnickým a krizovým materiálem. Zraněné jsme ošetřovali přímo v improvizovaných přístřešcích, zatímco nemocnice se starala o vážně raněné. Zajišťovali jsme také psychologickou pomoc. Mnoho lidí ztratilo své rodinné příslušníky, jiní o svých příbuzných neměli žádné zprávy. Potřebovali pomoct se zjišťováním, zda jsou naživu. Nevěděli co dělat, pokud ne, kdy jít do márnice, kde identifikovat fotografie apod. Byl to velmi nepříjemný proces, který jsme se jim snažili ulehčit – doprovázeli jsme je nebo jsme jim poskytovali psychologickou pomoc. Snažili jsme se tím co nejvíce zmírnit následky těchto složitých situací. Obrovské množství dětí zmizelo, což uvrhlo mnoho lidí ve smutek a zoufalství.

Jak dlouho jste na tomto místě poskytovali pomoc?

Po měsíci jsme naše zdejší projekty předali místním humanitárním organizacím, které v naší práci pokračovaly. Naše přítomnost byla v tu dobu potřebná jinde.

Toto byla nestandardní situace pro váš tým. S jakými situacemi se obvykle setkáváte?

V loňském roce se náš kolumbijský tým Lékařů bez hranic soustředil hlavně na řešení důsledků násilí, jakými jsou vysídlení či různá omezení pro obyvatele. Tým tvoří tři lidé: já – zodpovídám za koordinaci a zdravotnickou pomoc, odborník na duševní zdraví a logistik. To nám umožňuje být vysoce mobilní. Na základě monitorování možných rizik ověřujeme situaci přímo na místě a případně hned jednáme. V některých případech zajišťujeme dlouhodobou pomoc.

Jeden z typických případů, který jsme řešili v březnu 2017, se stal v Chocó, kde bylo vysídleno okolo 600 lidí. Jasně zde bylo vidět, že podepsání mírové dohody mezi Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC) a vládou nebude znamenat okamžité ukončení násilí. Chocó je velmi atraktivní oblast, o kterou jednotlivé skupiny bojují. To kvůli blízkosti s Panamou, řekám a džungli, což jsou ideální podmínky pro provozování nelegálních činností, jako je pěstování koky nebo výroba kokainové pasty.  Odchodem Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) vzniklo vakuum, které násilně obsadili ilegální skupiny. Vysídlené jsme následovali proti proudu řeky do Pie de Pató a zajistili jim zdravotnickou a psychologickou pomoc. Hodně lidí nalezlo útočiště u příbuzných ve městě, kde teď žijí v přeplněných příbytcích. Převážná většina se ale usídlila ve společenských halách nebo tam, kde to bylo možné – tato místa nejsou uzpůsobena pro takové množství lidí. Nejsou tam přístřešky či stany, dostatečný počet latrín apod.

MSF

Snížila se míra násilí?

Násilí neskončilo, ale změnilo své jméno. Názvy ozbrojených skupin a pravděpodobně i forma násilí se změnily, ale rozhodně nevymizely. Ty, kteří se zřekli násilí, nahradili jiní. Na místech, kde si civilisté zvykli na režim nastavený konkrétními skupinami, se nyní musí přizpůsobit zvyklostem nových skupin, které cítí potřebu ukázat svou důležitost. Poslušnosti dosahují prostřednictvím krutosti a násilí.

Jak vidíte rok 2018 na základě těchto zkušeností?

Nadcházející volby mohou vyvolat další vlnu násilí. Různé skupiny budou podporovat různé kandidáty, což může vést k větší nestabilitě. Musíme vzít v úvahu polarizované názory ve společnosti, a zvážit, zda vůbec podporovat pokračování mírového procesu. Pro některé komunity by to mohlo mít vážné důsledky. Stát musí posílit základní zdravotnickou a psychologickou pomoc při mimořádných situacích v odlehlých oblastech, které jsou obtížně přístupné kvůli své geografii nebo přítomnosti ozbrojených skupin.

Tento rok posílí tým Lékařů bez hranic zdravotní sestra, nijak se tím ale nenaruší naše mobilita. V některých oblastech, kde jsme se pohybovali, nebyla zdravotnická pomoc zajištěna po tři roky.

Jak se to mohlo stát?

Jde o kombinaci několika faktorů: zdravotnické mise byly v některých oblastech napadány nebo stigmatizovány, jiné oblasti oficiální orgány zanedbávaly kvůli násilí, které se v nich odehrávalo. Pomoc nedorazila tam, kde byla nejvíce potřeba. Zdravotnické služby jsou příliš centralizované. Je to vždy pacient, který musí cestovat za zdravotní péčí. Ozbrojené skupiny navíc mohou omezit přístup na jednotlivá území. To se týká zejména oblastí s větším počtem pěstitelů koky, produkcí kokainových past a těžbou. My se do těchto oblastí dostaneme díky dohodám s předními představiteli komunit, kteří zpravidla mají povolení od ovládajících skupin. Jakmile se na místo dostaneme, snažíme se kontaktovat vedoucí představitele těchto skupin a posílit naši přítomnost v oblasti v souladu s našimi principy - neutralitou, nezávislostí a nestranností.  Naším cílem je být na místě během krizového období a následně předat aktivity jiným organizacím, které budou nadále zajišťovat potřebnou pomoc.

V roce 2017 poskytl krizový tým Lékařů bez hranic psychologickou pomoc 1 921 lidem a základní zdravotní péči 432 lidem. To převážně v oblasti Chocó, Putumayo, Antioquia, Guaviare and Caquetá.