© Louise Annaud
15 Bře 19 17 Bře 19

Čad: Poprvé

Na první misi s Lékaři bez hranic, je vždy řada „poprvé“. Jaké zažila zdravotní sestra Lisa Courtis v Čadu?

Dnes jsem poprvé viděla podvyživené novorozeně. Je mu jen pár dní a nelze kojit. Snažila jsem se pomoci jeho matce, ale bez úspěchu. Proto jsem se rozhodla ho dovézt do nemocnice. Z počátku (matka) souhlasila a posléze, když pochopila, že nemohu z logistických a bezpečnostních důvodů vzít víc než jednoho člověka, nechtěla nechat svoji dceru, které mohlo být tak mezi čtrnácti a dvaceti lety, samotnou.

Uvnitř mě to štvalo

Naléhala jsem a naléhala. Dcera je dost stará na to, aby se o sebe postarala sama. Navíc žijí nedaleko. Tak co je za problém? Miminko by určitě zemřelo, pokud bychom ho nevzali do nemocnice. Narůstal ve mě vnitřní vztek. Její dítě zemře! Následně, po mnoha hádkách (můj tým překládal), potvrdila, že její dceři už bylo osmnáct let. Nechala mě vzít miminko s její dcerou. Až v autě mi došlo, že pokud nechce nechat dceru samotnou, je to nejspíš proto, že její dcera není sama doma v bezpečí.

Na malárii by v roce 2017 neměl nikdo umírat

Dnes jsem poprvé viděla zemřít dítě. Malárie. Kóma, septický šok. Nikdo by neměl v roce 2017 zemřít na malárii. Nikdo. Přijela jsem se svým týmem a (chlapec) už lapal po dechu (to lapání je jako chrčení před smrtí). Zřejmě byl v tomhle stavu dva dny, ale rodiče ho vzali do zdravotnického centra až v ten den. Stihli jsme ho jenom naložit na nákladní vůz a pak zemřel. Jeho matka mu polila obličej vodou, řekla modlitbu a to bylo vše. Zatím jsem se nerozplakala. Bylo to příliš brzy.

Dnes se mě poprvé, se smíchem, zeptala žena, jestli bych si chtěla vzít její dítě a vychovat ho sama. Všimla si mého vlídného pohledu na toho malého človíčka v jejím náručí a podala mi ho. Myslela to vážně.

Tehdy se to stalo poprvé, ale už si to skoro nepamatuju, protože se od té doby podobná scéna opakovala snad tucetkrát. Vždy to myslí vážně.

Dnes jsem poprvé pochopila, jak chudí jsou lidé, které se snažíme léčit. Jaká chudoba je v této zemi. Je obrovská, do očí bijící, je to nepopsatelné. Čad je na 186. místě na stupnici chudoby, která má 188 příček. Říkám si, jaké dvě země jsou na posledních dvou místech. Vlastně ne, nechci to vědět. Možná později.

Láskyplný pohled matky

Dnes jsem poprvé viděla oříznutý ženský pohlavní orgán. Nebyl tam klitoris. Okamžitě jsem si vybavila všechny obrázky ve školních učebnicích (ve Francii a Kanadě je jen velmi málo vědeckých příruček, které ukazují přesný diagram vulvy). Všechna vyobrazení, která nám ukazují vulvu bez vnější části klitorisu, nám neukazují pravdu. Uvědomila jsem si nestoudnost tohoto vzdělávání, této lži. A tady je pravda. Žádný požitek pro ženy, koneckonců jen potřebují rodit děti, požitek není důležitý. Jaký smutek jsem pocítila.

Dnes jsem na klinice poprvé viděla ženu, která se chovala láskyplně ke svému dítěti. Podávala mu doplněk stravy a sledovala ho s láskou, zatímco ho hladila po hlavičce. Zároveň jsem poprvé od chvíle, co jsem tu, viděla, jak se dítě směje. Hrálo si s dětskou váhou, tlačilo na ní, aby se rozkývala a rozesmávalo ho to. Bylo to krásné. Prozatím je to všechno poprvé a naposledy. Prozatím.

cheap nike free run 5.0

{{{ labels.morehistories }}}