Ta fotka je víc než jen otisky chodidel

Zdi nemocnice Lékařů bez hranic v Bangladéši zdobí otisky chodidel malých uzdravených pacientů, kteří z jednotky intenzivní péče odcházejí domů. Co za tím stálo, vysvětluje ve svém blogu ostřílený humanitární pracovník Paul Jawor.

Ta fotka je víc než jen otisky chodidel. Je symbolem naděje, možná dokonce zázraků a rozhodně toho, co dokážou Lékaři bez hranic.

Za celých 25 let mé práce v humanitární pomoci jsem ještě neviděl tak jasně a nevinně znázorněný úspěch a to, jak moc můžeme změnit životy nemocných dětí, které se ocitají v těžké situaci.

Je to prosté a upřímné:

Každý otisk chodidla znamená jedno uzdravené dítě, které odchází z naší novorozenecké jednotky intenzivní péče v nemocnici Goyalmara v Bangladéši.

Oslava nemožného

Není v tom žádná náboženská, finanční nebo politická hierarchie. Nepředstavuje to ani rohingské uprchlíky či místní obyvatele v srdci zde probíhající humanitární krize.

Je to jen noha dítěte, kterou namočíme do barvy a obtiskneme na zeď, když uzdravené odchází z jednotky intenzivní péče.

Co by mohlo být více nevinné, a přitom tak silné?

Otisky chodidel na zdi jednotky intenzivní péče nemocnic Goyalmara v Bangladéši.

S nápadem přišla mladá kanadská zdravotní sestra. Chtěla ukázat zaměstnancům i maminkám nemocných dětí, že existují opravdové úspěchy, kdy všichni můžeme oslavovat, že to, co se zdálo nemožné, se někdy může stát.

Každý, kdo sem přijde, vidí, že vzpomínáme na všechny zachráněné.

Oddanost a důstojnost

Nejsem naivní. Vím, že se bohužel nepodařilo zachránit všechny děti na našem oddělení.

Každému dítěti se dostalo stejně oddané a profesionální péče. Ne všechny děti ale bylo v našich silách vyléčit. Některé zesnuly, důstojně a hluboce dojímavě.

Je to smutné přiznání si našich limitů, ale zároveň uvědomění, že jsme udělali vše, co jsme mohli, a dali péči a důstojnost na místech, kde obojí někdy schází.

Zdravotnice Lékařů bez hranic sedí u matky a jejího dvouletého dítěte v nemocnici Goyalmara, Bangladéš.

Nejde o žádnou zemi, politiku, finance nebo životní prostředí. Jen nechceme zapomenout, jak velkou práci my u Lékařů bez hranic odvádíme: pomáháme nemocnému dítěti uzdravit se a udělat první kroky do jejich nového světa.

V roce 1969 lidstvo zanechalo svou první stopu na Měsíci. Lékaři bez hranic každý den pomáhají dětem udělat jejich první stopu na Zemi. 

Jejich první sebejistý otisk na tomto světě.

I vy nám můžete pomoci zachraňovat děti, jako jsou ty v Bangladéši.

pomozte nákupem v nemocnici bez hranic