33 milionů lidí na útěku

33 milionů lidí je na útěku* před násilnostmi, útlakem nebo válkou. Jejich každodenní život ovládá nejistota a bída, často i násilí, bolest a nemoci.

Ve světě žije 12 milionů uprchlíků a žadatelů o azyl - lidí, kteří uprchli do jiné země, aby hledali útočiště před domácími válečnými konflikty. Podstatně více – kolem 21 milionů lidí - je označováno jako „vnitřně vysídlené osoby“ (IDP – internally displaced persons). Jsou to lidé, kteří před válkou, boji nebo násilím zůstávají na útěku ve vlastní zemi. Nemají stejná práva jako uprchlíci, přestože příčiny útěku obou skupin se shodují.

Počet vnitřně vysídlených osob po celém světě v porovnání s počtem uprchlíků narůstá. Důvodem jsou obavy mnohých zemí z přílivu uprchlíků, před nimiž tak své hranice raději uzavírají. Lidem na útěku pak nezbývá nic jiného, než se pokusit přežít ve své vlastní zemi.

Na mnoha místech se shromažďují davy uprchlíků v obrovských táborech, které jsou pro většinu z nich posledním útočištěm. Vyhnanci jsou často nuceni žít v nedůstojných podmínkách, protože přetrvávající občanská válka a pronásledování jim znemožňují návrat domů. Existují i jiné příklady: v některých krizových oblastech se pro nouzové bydlení adaptují školy, železniční vagony, sportovní stadiony, ruiny budov, prázdné průmyslové objekty nebo domácnosti jiných. Jakkoliv rozdílné se tyto situace mohou zdát, faktory ovlivňující život na útěku jsou všude stejné – živoření na malém prostoru, nedostatečné zásobování potravinami, nedostatek pitné vody a velmi špatné hygienické podmínky.

Jak vypadá běžný den uprchlíka, co představují základní potřeby lidí na útěku a jak je možné je zabezpečit, to vše ukazuje interaktivní výstava Lékařů bez hranic s názvem „Upchlický tábor v srdci města“ od 4. do 9. září 2007 na náměstí Míru v Praze.

Návštěvníci se mohou blíže seznámit s úskalími života v uprchlickém táboře. Výstava má zároveň připomenout, že těmto lidem na útěku je možné pomoci relativně jednoduchými prostředky.

„V dobách krize se naše organizace zpravidla angažuje ve výstavbě zdravotnické infrastruktury. Tomu však předchází nezbytné zajištění základních životních potřeb: zabezpečení pitné vody, jídla a střechy nad hlavou, až posléze přichází na řadu ošetření zranění, léčba nemocí a prevence vzniku a šíření epidemií,“ vysvětluje MUDr. Dora Tomíčková, která u Lékařů bez hranic působí již 3 roky. Spolupracovníci organizace zřizují v postižených oblastech zdravotnická centra pro stacionární a ambulantní péči. Týmy Lékařů bez hranic provádějí očkovací kampaně a starají se o podvyživené děti ve výživových centrech, zajišťují epidemiologický dohled, zabezpečují dodávky pitné vody a výstavbu latrín.  

Již více než 30 let poskytuje humanitární organizace Médecins Sans Frontières/Lékaři bez hranic akutní pomoc v uprchlických krizích po celém světě. Spolupracovníci organizace v současné době pomáhají lidem na útěku ve více než 20 zemích: v Bangladéši, Burundi, Pobřeží slonoviny, Demokratické republice Kongo, Kolumbii, Guinei, Itálii, Keni, Libérii, Malajsii, Maroku, Barmě, Nepálu, Nigérii, na Severním Kavkazu, v Pákistánu, Palestinských autonomních územích, Republice Kongo, Sierra Leone, Zimbabwe, Súdánu, Thajsku, Čadu, Ugandě, Somálsku a ve Středoafrické republice.

„Lékaři bez hranic nedělají rozdíly mezi oběma skupinami, pomáhají nezávisle na jejich statutu, bez ohledu na důvody útěku. Základem naší práce je přesvědčení, že každý člověk v krizové situaci má plné právo na zdravotnickou péči,“ uvedl MUDr. Ondřej Šimetka, člen představenstva Lékařů bez hranic.

Výstava Lékařů bez hranic je koncipována pro dospělé a mládež a již několik let putuje po Evropě a Spojených státech amerických. V roce 2007 ji mohou návštěvníci kromě České republiky shlédnout i v Itálii, Německu, USA, Rakousku a Švýcarsku. 

* Zdroj: World refugee survey 2006