Gaza: Míra podvýživy je kritická. Jeden inkubátor sdílí i pět novorozenců

• Lékaři bez hranic za celé své působení v Gaze od konce 80. let neviděli mezi pacienty takovou míru podvýživy. Jejich rychlý nárůst pozorují ve dvou klinikách, v Mawasi na jihu a ve městě Gaza na severu.  
  

• Terapeutická výživová centra obou klinik dohromady registrují více než 700 těhotných a kojících žen a téměř 500 akutně či středně podvyživených dětí.  
  

• Malnutrice je výsledkem záměrných kroků izraelských autorit, jako je omezování přísunu potravin, militarizace způsobu jejich distribuce a ničení půdy.  

„Nikdy jsem nic takového neviděla. Matky mě prosí o jídlo pro své děti. Těhotné ženy v šestém měsíci neváží více než 40 kilogramů. Situace je více než kritická,“ říká lékařka Joanne Perry pracující v porodnici Helou v metropoli Gaza, která je v oblasti již na své třetí misi. 

„Spoustu dětí se nyní rodí předčasně. A to se děje právě v důsledku míry podvýživy u těhotných žen, špatné dostupnosti čisté vody a dalších sanitárních služeb,“ upozorňuje Perry. „Naše jednotka intenzivní péče na neonatálním oddělení je přeplněná. Jediný inkubátor sdílí i čtyři nebo pět miminek.“ 

Počet pacientů se na klinice ve městě Gaza za necelé poslední dva měsíce zčtyřnásobil. V květnu tam lékaři registrovali 239 případů podvýživy, na začátku července jich bylo už 983, z nichž 326 – tedy více než 30 procent – byly děti ve věku od šesti do 23 měsíců.  

Jedno jídlo denně pro většinu populace 

Ceny potravin v celé Gaze nevyhnutelně prudce vzrostly. Například jeden kilogram cukru stojí podle Světového potravinového programu v průměru 76 dolarů, zatímco 1 kilogram brambor nebo mouky stojí téměř 30 dolarů. Mnoho rodin proto přežívá jen na jedné porci jídla denně. Často se jedná o rýži, těstoviny nebo luštěniny. Nejtěžší, nebo úplně nemožný, je přístup ke chlebu, čerstvé zelenině nebo čemukoliv s bílkovinami.  

Rodiče proto záměrně vynechávají jídlo, aby nakrmili své děti. A to dokonce i podvyživené ženy, které dostávají v nemocnicích terapeutickou stravu, tedy léčebné doplňky, se nakonec rozhodnou podat ji svým dětem. „Jsem matka a nemohu jim to zazlívat. Udělala bych totéž,“ říká Nour Nijim z týmu Lékařů bez hranic. „Ale jako zdravotník se cítím bezmocná. Lidé hladoví a žádají o terapeutickou výživu. My jí ale nemáme dostatek a můžeme ji předepsat opravdu jen těm s diagnostikovanou podvýživou,“ vysvětluje.  

Vyhladovění jako politické rozhodnutí 

„Tohle je poprvé, co jsme svědky tak závažného počtu podvyživených pacientů,“ říká Mohammed Abu Mughaisib, zástupce koordinátora zdravotnických aktivit v Pásmu Gazy. „Záměrně dochází k hladovění lidí v Gaze. Mohlo by skončit zítra, pokud by izraelské úřady povolily přísun potravin ve velkém množství.“ 

Výskyt podvýživy je výsledkem politických rozhodnutí izraelských autorit. Jídla proudí do Gazy takové minimum, že populaci sotva drží na hraně přežití. Zvolený systém distribuce je neefektivní a nebezpečný. Lidé riskují své životy pro pytel mouky. Kvůli zničené infrastruktuře také dochází ke kontaminaci odpadních vod, omezení dodávek pohonných hmot de facto znemožňuje výrobu čisté vody, otřesné životní podmínky v přeplněných táborech mají dopad na zdraví lidí a ohrožují jejich imunitu.  

Obyvatelé Pásma Gazy byli již před brutálními událostmi z října 2023 do značné míry závislí na dovozu zboží a zásob zvenčí. Každý den dovnitř vjíždělo průměrně 500 kamionů denně. Od 2. března 2024 se ani těch 500 nákladních aut do Gazy nedostalo. Hraniční přechody jsou často uzavřeny nebo fungují s velkými omezeními. Produkce lokálních potravin je v podstatě nemyslitelná, a to kvůli pokračujícím bojům nebo míře zničené půdy a infrastruktury. Trhy jsou tak buďto prázdné, nebo potraviny pro většinu lidí cenově nedostupné.  

Jen špička ledovce 

Lékaři bez hranic jsou ale přesvědčeni, že množství podvyživených pacientů, o které pečují, představuje ve skutečnosti jen špičku ledovce. Kritická situace totiž dopadá i na jinak zraněné pacienty. Ti místo léků prosí o jídlo. Jejich rány se kvůli nedostatku bílkovin nehojí. Zdravotníci pozorují na svých pacientech rychlý úbytek hmotnosti, dlouhodobé infekce a viditelnou únavu. Situace se nezlepší, dokud civilisté nezískají přístup k humanitární pomoci a dostatečnému množství potravin.