Etiopský Tigraj: Cílem bojů jsou i zdravotnická zařízení

• Zdravotnická zařízení v etiopském státě Tigraj byla vyrabována, úmyslně zpustošena a zničena. Jde o rozsáhlý útok na zdravotnictví.
• Ze 106 zařízení, které od poloviny prosince do začátku března navštívily týmy Lékařů bez hranic, bylo skoro 70 % vyrabováno a přes 30 % zničeno. Jen 13 % z nich funguje normálně.
• Podle pracovníků organizace Lékaři bez hranic rabování v některých zařízeních v Tigraji stále pokračuje.

Zatímco někde útočníci rabovali pro svůj vlastní prospěch, ve většině případů to vypadá na záměrný vandalismus s cílem vyřadit tyto nemocnice z provozu. Ve spoustě zdravotnických center, jako jsou například ta v Debre Abay nebo May Kuhli na severozápadě státu, týmy Lékařů bez hranic našly zničené vybavení, rozbité dveře i okna, léky a složky pacientů rozházené po zemi.

V nemocnici ve městě Adwa v centrálním Tigraji bylo lékařské vybavení, včetně ultrazvuků a monitorů, cíleně zničeno. Zařízení Semena ve stejném regionu vojáci vyrabovali hned dvakrát a pak ho zapálili. Zdravotnické centrum v Sebeya zasáhly rakety, které zničily porodní sál.

Nemocnice zabrané vojáky

Vojáci zabrali každé páté zařízení, které Lékaři bez hranic navštívili. V některých případech tam byli dočasně, jinde ozbrojená okupace pokračuje. Ve městě Mugulat ve východní části Tigraje eritrejští vojáci stále používají zdravotnické zařízení jako svou základnu. Nemocnice v Abiy Addi v centrálním Tigraji, která slouží půl milionu tamních obyvatel, byla až do začátku března okupovaná etiopskými jednotkami.

„Armáda použila nemocnici v Abiy Addi jako vojenskou základnu a k tomu, aby stabilizovala stav svých zraněných vojáků,” říká Kate Nolan, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic. „V tu dobu tam běžní lidé nemohli. Byli odkázáni na městské zdravotnické centrum, které nemá vybavení k poskytování sekundární zdravotní péče. Nemůže například provádět krevní transfuze nebo léčit střelné rány.“

Zabavené sanitky

Jen několik málo nemocnic v Tigraji disponuje sanitkami. Většinu z nich zabavily ozbrojené skupiny. Odcizily například dvacet sanitek z nemocnice a zdravotnických center v okolí města Adigrat na východě státu. Později týmy Lékařů bez hranic viděly, jak některé z těchto vozidel používají vojáci u eritrejské hranice k přepravě zboží. Systém přepravy zraněných a nemocných tedy v Tigraji prakticky neexistuje. Pacienti překonávají dlouhé vzdálenosti, někdy jdou pěšky i několik dnů, aby se jim dostalo základních zdravotních služeb. Velké množství zdravotnických zařízení má málo pracovníků, nebo nemá žádné. Některé ze zaměstnanců přepadl strach a utekli. Jiní odešli, protože už měsíce nedostali zaplaceno.

Devastující dopad na obyvatelstvo

„Útoky na zdravotnická zařízení v Tigraji mají na tamní obyvatele devastující dopad,“ upozorňuje Oliver Behn, generální ředitel Lékařů bez hranic. „Nemocnice a zdravotnický personál musí být během konfliktu chráněni v souladu s mezinárodním humanitárním právem. To se v Tigraji očividně neděje.“

Než konflikt v listopadu 2020 začal, měl stát Tigraj jedno z nejlepších zdravotnictví v Etiopii s klinikami na vesnicích, nemocnicemi ve městech a funkčním systémem převozu pacientů sanitkami mezi jednotlivými centry. To vše prakticky zkolabovalo.

Týmy Lékařů bez hranic, které provozují mobilní kliniky na venkově, slyšely o ženách, jež zemřely při porodu, protože se nemohly dostat do porodnice. Chybějí sanitky, na cestách bují násilí, v noci platí zákaz vycházení. Spousta žen rodí v nehygienických podmínkách v neformálních táborech pro vysídlené.

Během posledních čtyř měsíců jen několik málo žen dostalo předporodní a poporodní péči, jen hrstka dětí byla naočkována — což zvyšuje riziko budoucích epidemií infekčních chorob. Pacienti s chronickými onemocněními, jako jsou diabetes, vysoký krevní tlak nebo HIV, stejně jako psychiatričtí pacienti, nemají přístup k lékům. Přeživší sexuálního násilí zase nemají kde hledat zdravotní ani psychologickou pomoc.

„Zdravotnictví musí být obnoveno, a to co nejdříve,“ říká Behn. „Zdravotnická zařízení se musí renovovat, je nutné znovu je vybavit vším potřebným, včetně sanitek. Personál potřebuje dostávat výplatu a mít možnost bezpečně vykonávat svou práci. Co je však nejdůležitější, všechny ozbrojené skupiny v tomto konfliktu musí respektovat a chránit nemocnice i zdravotníky, kteří tam pracují.“

Lékaři bez hranic momentálně obnovují několik zdravotnických zařízení v regionu. Vybavují je léky a dalšími prostředky, poskytují pomoc na pohotovostech, porodnických odděleních a v ambulancích. Provozují také mobilní kliniky na venkově a neformálních táborech pro vysídlené, kde zdravotnictví nefunguje. Nicméně v Tigraji stále existují místa, kam se Lékaři bez hranic ani jiné organizace nedostaly. Naši pracovníci tak mohou jen předpokládat, že tamní lidé rovněž postrádají přístup k lékařské péči.