Lékařem na hřbetu osla

Nasteh Shukri Mahamud, zdravotní bratr a vedoucí našeho lékařského týmu v odlehlé oblasti centrálního Dárfúru v Súdánu, popisuje, jaké to je přinášet zdravotní péči na hřbetu osla. 

Na začátku září jsem začal pracovat jako vedoucí týmu zdravotníků Lékařů bez hranic v oblasti Rokero, která má přibližně 200 000 obyvatel. Kromě Rokero poskytujeme zdravotní péči i v oblasti Umo, v hornaté části Dárfúru zvané Džabel Marra.

Dárfúr přes 10 let sužují konflikty. I když se hodně změnilo po sesazení Omara al-Bašíra a nastolení nové přechodné vlády, celková bezpečnostní situace je pořád nestabilní a násilné střety pokračují.

V únoru začali Lékaři bez hranic pracovat v Rokeru, ve veřejném zdravotním centru. Spravujeme lůžkové oddělení, pohotovost, porodnici, porodní sál a místnost na pozorování, kde pacienty sledujeme 24 hodin, než je buď bezpečně propustíme, nebo přijmeme k hospitalizaci.

Provozujeme také lůžkové terapeutické výživové centrum pro podvyživené děti, které trpí komplikacemi, jako jsou průjmy nebo záněty dýchacích cest. Pacienty se složitými úrazy nebo zdravotními komplikacemi převážíme do větší nemocnice v hlavním městě Severního Dárfúru, Al-Fašer, vzdáleného šest hodin jízdy autem.

MSF

Pohled na vesnici Umo, Dárfúr, Súdán.

Mezi dvěma horami  

Umo je odlehlá oblast mezi dvěma horami v pohoří Džabel Marra. Kontroluje ji ozbrojená povstalecká skupina, která stále bojuje o moc a zdroje s vládními silami a dalšími ozbrojenými skupinami v regionu. Žije tu okolo 50 000 lidí v desítkách vesnic roztroušených po rozsáhlém, skalnatém terénu.  

Od roku 2008 je oblast odříznutá od pomoci z vnějšku. Jediný dopravní prostředek, kterým dorazíte tam i zpět, je osel nebo velbloud. Nejsou tu žádné silnice, auta ani autobusy se sem nedostanou. Cesta z oblasti Rokero do Umo trvá čtyři hodiny, po kamenitém a kluzkém terénu. Je velmi únavná, obtížná a nebezpečná. 

V noci často slyšíme střelbu 

Situace v obou oblastech zůstává nestálá. Mnoho rodin, které kvůli předchozím konfliktům muselo opustit své domovy, našlo útočiště kolem města Rokero a pořád tu žije. Lidé stále prchají před násilím ze svých vesnic do bezpečnějších oblastí poblíž větších měst. Střety nepřestávají a my nepřestáváme ošetřovat zraněné. V noci často slyšíme střelbu. 

Hodně místních komunit ve velkém závisí na humanitární pomoci. Přibližně 60 % obyvatel vůbec nemá přístup k základní zdravotní péči. Z 20 zdravotnických zařízení v oblasti funguje jen osm, včetně dvou center Lékařů bez hranic. 

Naše plány na rok 2020 zpomalilo šíření COVID-19, ale na začátku září jsme v Umu otevřeli malé zdravotní centrum se základním vybavením. Když jsme přišli poprvé, celá vesnice nás uvítala s nadšením a očekáváním, včetně starších, žen a spousty dětí.  

Od té doby je šest dní v týdnu místním k dispozici náš tým 20 zkušených a oddaných pracovníků. Někteří pochází z Uma, někteří z jiných částí Dárfúru. Dokážeme se postarat až 70 pacientů denně. 

Lidé v Umu často utrpí zranění při pádu nebo nehodě při jízdě na zvířeti. Také se tu pořád bojuje, takže se vyskytují celkem běžně střelná zranění. Teď na konci období dešťů léčíme více zánětů horních cest dýchacích a kožních onemocnění, za které mohou špatné životní podmínky. 

MSF

Ženy a děti vítají tým Lékařů bez hranic, vesnice Umo, Dárfúr, Súdán.

Naštěstí jsem se naučit jezdit na koni 

Při mé první cestě do Uma jsme se setkali se staršími této komunity, abychom lépe porozuměli tomu, jak žijí, co potřebují a co od nás očekávají. Bylo to vřelé a velmi příjemné setkání.  

Vesnice tvrdě pracují na zlepšení svých životních podmínek. Postavili nějakou infrastrukturu, například kamenné cesty. Víc než 10 let ale neměli funkční zdravotní centrum. 

Zvlášť teď v období dešťů není vůbec jednoduché do Uma přijet. Cesty se promění v bláto a nejde se na ně spolehnout. Naštěstí jsem se naučil jezdit na koni na misi Lékařů bez hranic v Etiopii v roce 2012. Pomáhal jsem léčit podvýživu na místech, kam se dalo dostat jedině hodinovou cestou na koňském hřbetu.  

Ale toho dne v Dárfúru jsem seděl osm hodin na oslu. Když jsem se vrátil do Rokera, musel jsem 10 minut chodit, jen abych znovu ucítil nohy. 

Chovám obrovský obdiv k našemu lékárníkovi Najmadinovi Adenu Mahamedovi, který tuhle cestu absolvuje alespoň jednou týdně, aby přinesl zásoby a léky. Je těžké si představit, jaká by ta cesta byla pro místní ženu při komplikovaném porodu. 

MSF

Na cestě do Uma, Dárfúr, Súdán.

Některé ženy přichází o nenarozené děti, protože příliš tvrdě pracují 

Počet úmrtí těhotných žen a čerstvých matek je v Dárfúru vysoký. Když jsme se setkali se staršími komunity, řekli nám, že některé ženy přichází o své děti v prvním trimestru těhotenství, protože jezdí na oslech a příliš tvrdě pracují.  

Žen, které rodí v porodním sále Lékařů bez hranic, je pořád málo, ale začali jsme chodit víc do terénu. Mluvíme se staršími a tradičními porodními bábami. Kontroly těhotných žen před porodem už jsou mnohem častější. 

Většina si sotva může dovolit dvě jídla denně 

Většina místních lidí se živí zemědělstvím. Pěstují čirok a proso, ale léta konfliktu jim často naruší živnost a nechá je úplně bez úrody nebo jen s její malou částí. Hospodářská krize v Súdánu navíc způsobila, že mnoho rodin nemůže zaplatit zvyšující se ceny základních věcí. Většina z nich si sotva může dovolit dvě prostá jídla denně. Hlavně ženy musí tvrdě pracovat a starat se o pole i o své děti. 

Velmi nás znepokojuje podvýživa mezi dětmi v Umu. Během našeho prvního měsíce jsme ambulantně ošetřili 60 těžce podvyživených dětí. V lůžkovém terapeutickém výživovém centru ve městě Rokero máme vždy pět nebo šest dětí, které jsou vážně podvyživené a trpí komplikacemi, jako je průjem nebo infekce dýchacích cest.  

Jednou z nich je dvouletá holčička. Matka ji přivedla před sedmi dny. Měla těžkou akutní podvýživu, byla slabá a na svůj věk moc malá. Za pouhý týden se hrozně moc změnila. Je aktivní a zase ráda jí. Její matka nemohla uvěřit, jak rychle se zlepšila. Překvapilo ji také, že léčíme zdarma. 

Vzdálenost může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí 

Vzdálenosti v této izolované oblasti mohou být nezměrné a znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Kvůli nim je téměř nemožné včas se dostat k urgentní péči. Lidé umírají na cestě do našeho zdravotního centra nebo se dostanou do Rokera příliš pozdě na to, abychom je mohli léčit.  

V průběhu prvního měsíce v Umu jsme cestou do Rokero přišli o dva pacienty. Je to pro mě jako profesionálního zdravotníka těžké přijmout.  

Slýcháme také o nemocných, kteří žijí v oblastech ovládaných rebely a mají příliš velký strach na to, aby vyhledali zdravotní péči v zařízeních ministerstva zdravotnictví. 

MSF

Lékař Ali Mohamed Doud prohlíží malého pacienta, vesnice Umo, Dárfúr, Sudán.

Zkušený a zapálený tým  

Je obohacující pracovat s tak zkušeným a zapáleným týmem. Máme 52 zaměstnanců v Rokeru a 20 v Umu, většina pochází z Dárfúru. Ali Mohamed Doud pracuje na pohotovosti a je náš vedoucí lékař. S Lékaři bez hranic působil v mnoha různých krizích v Súdánu. 

Ali a naši další kolegové z vlastní zkušenosti znají naděje a starosti lidí v Dárfúru. Vědí až příliš dobře, že mnoho komunit v Džabel Marra nemá přístup k  základním věcem, jako je zdravotní péče, čistá voda, vzdělání a bezpečí.  

Někteří s opatrným optimismem pohlíží na nedávno podepsanou mírovou dohodu mezi přechodnou súdánskou vládou a některými povstaleckými skupinami. Je naděje, že by to mohl být první krok k míru, usmíření a stabilitě v Dárfúru a šance pro mnoho stovek tisíc lidí vrátit se domů. 

Jsem hrdý na to, že jsem členem týmu, který pomáhá přímo tam, kde je to urgentně třeba, a zachraňuje životy na místě, které bylo dlouho opomíjené a kde stále není jednoduché dostat se k zdravotní péči.