Jak Merveille porazila spalničky (s malou pomocí Lékařů bez hranic)

Poté, co do nemocnice přišlo dítě s podivnou vyrážkou, náš tým v Bossangoa nedělal ukvapené závěry. Pak ale přišlo další takové dítě a po něm další. Švédská lékařka Clara popisuje, co následovalo...

Začalo to hned po Vánocích, když do naší nemocnice přišla dvouletá Merveille.

Merveille

Několik dní byla hodně unavená, trpěla kašlem, horečkou a zánětem spojivek – infekcí očí, která může být příznakem virového onemocnění.

Na těle měla vystouplou vyrážku a kůže na jejím obličeji a pažích vypadala otekle. Nikdy jsem se s tím během své lékařské praxe ve Švédsku nesetkala. Teď už vím, že takhle se na tmavé kůži projevují spalničky.

Pro jistotu

Jsem teď s Lékaři bez hranic na misi ve Středoafrické republice. V jiné části země propukla na začátku roku epidemie spalniček. Zpočátku to ale nevypadalo, že by se rozšířila až k nám.

Už mnoho let tady k žádnému většímu šíření spalniček nedošlo. Nikdo z našeho týmu neviděl pacienty s touto nemocí. Přesto jsme malou Merveille pro jistotu izolovali od dalších pacientů. Spalničky jsou hodně nakažlivé a mohou být i smrtelné, hlavně u dětí.

Abychom mohli určit diagnózu dítěte, odebrali jsme vzorky a poslali je do laboratoře v hlavním městě Bangui. Bohužel to nějakou dobu trvalo.

Narůstající obavy

V následujících dnech se objevilo několik dalších pacientů s podobnými příznaky.

Děti s podezřením na spalničky jsme společně izolovali v samostatné budově.

Náš mobilní tým, který vyráží do terénu a pomáhá ve zdravotnických stanicích ve vesnicích okolo Bossangoi, byl informován, že onemocnělo nezvykle hodně dětí. Nevypadalo to dobře.

Epidemie

O týden později jsem měla noční službu v nemocnici. Najednou se pohotovost a venkovní prostory úplně zaplnily.

Hlavně rodiči z okolních vesnic, kteří přijeli do naší nemocnice se svými nemocnými dětmi. Mnoho z nich dorazilo po několikahodinové jízdě na mototaxi.

V tu chvíli jsem si pomyslela: „Pomoc, máme tady epidemii!”

Všechna lůžka v izolační budově už byla obsazená, takže jsme museli skoro do každé postele dát dvě děti. Byla jsem ohromená tím, jak rychle moji místní kolegové zareagovali na tuto situaci a všechny pacienty někam umístili. 

Příval pacientů

Přicházeli další a další lidé a po pár dnech už to nebyly jen malé skupinky unavených, kašlajících dětí s opuchlýma očima a nateklou kůží, ale skutečný příval pacientů.

V každé zdravotnické stanici se mobilní týmy setkávaly s 50 rodiči s nemocnými dětmi. V jedné vesnici nám řekli, že umřelo 17 dětí, v další devět. A ty rodiny, kterým se podařilo dostat k nám do nemocnice v Bossangoa, často přicházejí příliš pozdě.

Zvýšené ohrožení

Systém zdravotní péče ve Středoafrické republice je zoufalý. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace dostane pouze zhruba 60 % dětí první očkovací dávku v devíti měsících věku.  Bohužel se podle národního očkovacího programu další dávka už neposkytuje.

Následkem toho je velké množství dětí náchylné k viru a zvlášť ohrožené jsou děti, které už tak oslabila podvýživa a malárie. 

Sto dětí denně

Už od ledna pracujeme na hranici svých možností. Několik týdnů přicházelo na naši pohotovost téměř 100 dětí denně. 

Očkování je jedinou možností, jak zastavit epidemii. Na to ale není dostatek místních zdrojů.

Naštěstí Lékaři bez hranic ve spolupráci s místními úřady úspěšně provedli rozsáhlou očkovací kampaň v oblasti na sever od nás. Doufáme, že příští týden budeme moci provést očkování i v našem okrese.

Díky očkování se nápor na naši nemocnici konečně začal zmenšovat.

Stačí jen injekce

Z vesnic, kde jsme provedli očkování, nepřichází už žádné další dehydratované dětí s očima podlitýma krví. A to je úžasná zpráva!

Očkování sice znamená hodně práce, ale je skvělé, jak jednoduché je ochránit děti před touto hroznou nemocí – stačí jen jedna injekce.

Na vlastní oči

To všechno mě nutí přemýšlet o dárcích Lékařů bez hranic po celém světě. Nic z toho by bez nich nebylo možné. Jestliže jste náš podporovatel, prosím vězte, že díky vám můžeme nejenom pomáhat každý den tady v nemocnici a zdravotnických zařízeních, ale taky rychle reagovat a jednat v krizových situacích vyvolaných závažnou epidemií.

Na vlastní oči jsem viděla, jak moc na tom záleží! 

darujte
Pomozte nám zasahovat při takových epidemiích.

Domů

A jak to dopadlo s Merveille? Patřila mezi naše první pacienty s potvrzenými spalničkami. V nemocnici jsme ji skoro týden ošetřovali, zatímco její tělo bojovalo s nemocí a přidruženým zápalem plic.

Každým dnem byla veselejší a pak si začala i hrát a jíst jako obvykle.

Poslední den nemoci jí její maminka oblékla krásné bílé šaty. Viděla jsem, že jsou připravené jít domů. Bylo tak krásné vidět tu maličkou, kterou k nám její matka přinesla v náručí, jak sama malými odvážnými krůčky odchází.