Můžeme se všichni tvářit jako superchirurgové a nad věcí. Ale jsme pořád jenom lidi

Na první misi si chvíli připadal jako Robert Redford, dnes už k nečekaným případům chodí s mrazením v zádech. Někteří mohou mít dojem, že vesta Lékařů bez hranic funguje podobně jako supermanovo zářící „S“ na hrudi. Představu jakýchsi superhrdinů ale Jan Trachta smetává ze stolu s tím, že vždy dojde k vystřízlivění. Právě Trachta působil jako dětský, všeobecný i válečný chirurg na 11 misích na třech různých kontentech. Naposledy zachraňoval životy tam, kde byl jediným dětským chirurgem na celou zemi. Řeč je o pětimilionové Libérii.

„Odřízli nás od hlavního týmu. Nebyla elektrika ani sterilní věci. Bylo to dost děsivý, ale rozhodně to nebyl standard Lékařů bez hranic,“ vypráví o své první misi v Konžské demokratické republice Jan Trachta s tím, že zpětně přiznává, že to pro něj bylo jednak náročné, ale i traumatizující. Těžko se mu dnes na tuto misi vzpomíná. Spoustu zákroků musel totiž vykonat jen s čelovkou a omezeným vybavením. „Zkuste se hrabat někomu v děloze, kde je mrtvý dítě, který vytáhnete a hodíte do koše. A pak zašíváte dělohu, nevidíte na to a ta ženská bojuje o život. Ono je dobrý být v té chirurgické roli, cool a nad věcí, ale to neznamená, že to s vámi nepracuje jako s člověkem,“ popisuje Trachta.

Jako hrdina se cítil spíše na prvních misích, pak došlo k vystřízlivění. „Je tam obrovské množství věcí, které musí člověk překonávat. A to ho tak vyčerpá – včetně nálože té práce a obrovského množství pacientů, kteří jsou abnormálně nemocní. Lidé opravdu často umírají před očima. (…) Je tam nepřeberné množství věcí, které člověk musí zkousnout. A zjistí, že po pár týdnech ho nezajímá jeho vlastní obraz, a to, jestli působí jako hrdina nebo jestli takzvaně zachraňuje svět. Protože ta první představa – že něco budeme zachraňovat – tam je, a pak se to smrskne na to, že člověk z toho, co má, musí dostat maximum. I každé malé vítězství se počítá.“

Vyrovnat se s lidským utrpením

„Čím jsem starší, tím o sobě více pochybuji a tím si i více připouštím svá selhání.“ Dodnes, když si Trachta vzpomene na některé pacienty, kterým se mu nepodařilo pomoci, má na sebe vztek a nedokáže si to odpustit.

Nad vodou ho ale drží jednak přátelé, rodina, ale i sport. Obden posiluje, plave, běhá a i na misích s Lékaři bez hranic se snaží udržovat pravidelný aktivní režim. „Teď v Libérii jsem každý den běhal na pásu,“ popisuje Trachta. Jeho každodenní režim byl následující: sál, běhání na pásu a večer dvě piva. „Zas tak sexy to na těch misích někdy není. Tohle byla rutina, kterou jsem jel 30 dní v kuse.“

Země bez dětského chirurga

V Libérii pracoval v jediné dětské nemocnici v celé zemi. „Mají 6 pediatrů na populaci dva miliony dětí a nemají jediného dětského chirurga nebo anesteziologa. Tedy kromě těch dvou dětských anesteziologů, které jsme vyškolili my, Lékaři bez hranic. To je úplně zoufalý, co se týče pokrytí tamních potřeb,“ přibližuje Trachta. Český dětský chirurg se staral o děti s popáleninami, vrozenými vadami, chybějícími konečníky nebo jícny, zauzlenými střevy, prasklými apendixy, těžkými zápaly plic a dalšími onemocněními. 

Těžké byly i samotné ranní vizity. „V Libérii jsme měli každý den minimálně jedno nebo dvě mrtvé děti. Během ranní vizity na jednotce intenzivní péče jsem čtyřikrát resuscitoval nějaké dítě. Pokaždé neúspěšně. Takže 30 minut mačkáte nějaký hrudník dvouletého dítěte. Pak vám to dítě v rukách vystydne. Vy ho dáte stranou, otočíte se na rodiče, řeknete ‚je mi líto' a ta matka se vrhne na zem, bouchá hlavou do země a řve. A tohle je součást ranního zahřívacího kolečka.“ Každý den ale nemusí být tak dramatický. Našly se i šťastné příběhy, například ten holčičky Joyce, která o život dle slov Trachty bojovala tři čtyři týdny. I o ní v novém díle Mlčení zabíjí vypráví.

POSLECHNOUT SI DALŠÍ DÍLY PODCASTU MLČENÍ ZABÍJÍ

Podcast najdete na Spotify, Google Podcasts a Apple Podcasts

Nové díly chystáme každý měsíc.

Podcast připravili: Tereza Haniaková a Zdeněk Chaloupka
Zvukový design: Miroslav Chaloupka
Hudba: Nikola Prokopcová