Myanmar: Lékaři bez hranic žádají všechny aktéry, aby lidem zajistili neomezený přístup k lékařské péči

Neipyijto/Praha, 2. června 2021 

• Červnem začíná pátý měsíc vojenské nadvlády v Myanmaru. Mnoho veřejných nemocnic a klinik je zavřených nebo obsazených armádou. Ty, co fungují, mají omezený provoz. Zdravotníci stávkují.  
• Násilí ze strany bezpečnostních složek si vybralo velkou daň. K datu 28. května zemřelo 831 lidí. A přes 4 tisíce osob bylo zadrženo. 
• Je důležité zajistit lidem přístup k lékařské péči. Stejně tak je důležité umožnit zdravotníkům pracovat bez hrozby útoků, zadržování či zastrašování. 

„Dnešní cesta nebyla tak jednoduchá jako dřív. Předtím jsem se nemusel ničeho bát. Ale teď musím být opatrný na každém rohu. Vojáci kontrolují auta, telefony, šacují lidi. Proto mám strach,“ říká Ko Tin Maung Shwe*, který trpí koinfekcí HIV a hepatitidy C. Dochází na pravidelné konzultace, kde se sleduje jeho stav a poupravuje léčba. „Když bych nedorazil na místo, kde mi dají léky, nemohl bych je brát a zemřel bych. Tyto léky mě udržují naživu.“ 

„Pokud pacienti, například s hepatitidou C, nebudou pokračovat v léčbě, může dojít k vážnému poškození jater, nebo dokonce i k rakovině,“ říká lékařka a vedoucí zdravotnických aktivit Lékařů bez hranic Ye Yint Naing.  

Omezené možnosti 

Lékaři bez hranic mají navíc jen velmi omezené možnosti, kam převážet své pacienty ve chvíli, kdy potřebují specializovanou péči. Pokud Myanmar zasáhne nová vlna covidu-19, bude to katastrofa v oblasti veřejného zdraví. Současná testovací a očkovací kapacita země je zlomkem toho, co byla předtím, než se armáda chopila moci.  

Pacienti si musí obvykle vybírat mezi vyhledáním pomoci na soukromých klinikách, které si v některých případech nemohou dovolit, nebo v nemocnicích kontrolovaných armádou. Tam ale mohou být v nebezpečí, obzvlášť pokud se zapojili do protestů či do hnutí občanské neposlušnosti (civil disobedience movement). Klinice, kterou podporovaly i týmy Lékařů bez hranic, zakázaly bezpečnostní složky pečovat o účastníky protestů. Odvezly lůžka z pohotovosti a trvaly na tom, že všichni zranění se musí odvézt do nemocnice provozované armádou. Policie také zatkla jednoho z dobrovolníků nemocnice, který se zapojil do protestů. Dožadovala se jmen a adres všech zaměstnanců. Zmíněné zařízení se muselo dočasně uzavřít. Nyní sotva funguje. Působí tam jen základní tým. 

Útoky na zdravotníky 

Terčem násilí jsou i samotní lékaři a zdravotní sestry. Personál zdravotnického střediska, které Lékaři bez hranic podporovali, zveřejnil zprávu o zatýkání a zadržování svých kolegů. Od vojenského převzetí moci došlo k 179 útokům na zdravotnická zařízení i personál. Během nich zemřelo 13 lidí. Údaje vychází z průzkumu Světové zdravotnické organizace.  

Média již v minulosti přinášela zprávy o tom, jak zdravotníci a záchranáři, kteří zasahovali při poklidných protestech, byli postřeleni, když se snažili pomoci zraněným. Partneři Lékařů bez hranic byli rovněž svědky razií na organizace, které poskytovaly první pomoc. Jindy jim byly zničeny zásoby. 

Chybí hotovost i další zboží 

Kromě veřejného zdravotnictví se v zemi hroutí i ekonomika. Je stále obtížnější získat hotovost, lidé čekají obrovské fronty u sporadicky naplněných bankomatů. Myanmarský kyat poklesl oproti dolaru o 25 %. A to zvyšuje náklady na dovoz zboží, jako je například kuchyňský olej, rýže nebo palivo.  

Humanitární agentury nejsou vůči této krizi likvidity imunní. Nedostatek hotovosti a zvyšující se náklady mohou organizacím, včetně Lékařů bez hranic, bránit v nákupu léků a jiných zásob, vyplácení mezd zaměstnancům a pohybu zboží uvnitř země. Dopad to má i na program léčby HIV Lékařů bez hranic v Kačjinském státě. Než situace eskalovala, docházelo k přesunu pacientů do vládního národního programu pro AIDS. Tyto kliniky jsou ale nyní zavřené. Organizace zaznamenala návrat téměř 2 tisíc pacientů do své péče a registrovala více než 200 nově HIV pozitivních. 

Prohloubení humanitární krize 

Lékaři bez hranic mají o obyvatele obavy. Tato zhoršující se krize způsobila mnoho překážek, které brání nemocným a zraněným v přístupu k lékařské péči. Podle odhadů je v Myanmaru asi 60 tisíc vysídlených osob. Dalších 12 tisíc uteklo od převzetí moci, ke kterému došlo 1. února, do sousedních zemí. Vychází to z dat Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Je to do značné míry důsledkem znovuoživeného konfliktu v pohraničních oblastech Myanmaru. Jedná se převážně o konflikt mezi vojenskými a etnickými ozbrojenými skupinami či prodemokratickými obrannými silami. Nálety a ostřelování nutí lidi prchat ze svých domovů. Počet civilních obětí není znám.  

Kvůli bojům museli Lékaři bez hranic opustit jedno město v Kačjinském státě a dočasně své služby přerušit. Zvuky střelby jsou ale běžně slyšet na spoustě jiných míst. To má dopad jednak na naše aktivity a samotné zaměstnance, ale také to vyvolává značné obavy ohledně toho, do jaké míry mohou lidé za lékařskou péčí cestovat. Humanitární organizace  
a zdravotnický personál musí být před násilím chráněny. Měl by jim být umožněn bezpečný přístup do oblastí, kde konflikt probíhá. Jedině tak mohou ohroženým osobám zajistit přístup k život zachraňující péči. 

Lékaři bez hranic v Myanmaru působí od roku 1992. Aktuálně je v zemi přes 1 100 zaměstnanců, kteří poskytují péči skrze síť zdravotnických zařízení a mobilních klinik.  

Lékaři bez hranic jsou při poskytování zdravotní péče nestranní, nezávislí a neutrální. Při informování veřejnosti o krizích se však opírají o svědectví výhradně z míst, kde přímo působí. Často proto nemohou vypovídat o dění na všech stranách konfliktu. 

*Jméno pacienta bylo změněno.