© Aurelie Baumel/MSF
17 Bře 20 17 Bře 20

Když pomoc ubližuje. Propast Libye a její podpora ze strany EU

Vymanit se z propasti – takový je sen lidí na útěku v Libyi. Prchají proto přes Středozemní moře. Místo do bezpečného přístavu se však velká část z nich dostane do rukou libyjské pobřežní stráže, která je uvrhne zpět do koloběhu násilí v Libyi. Tuto stráž přitom školí a finančně podporuje Evropská unie.

Pro některé lidi na útěku byla Evropa vždy snem, pro jiné zase volbou, ke které dospěli poté, co se v Libyi ocitli na pospas obchodníkům s lidmi. Někteří z nich prožili to, co si mnozí z nás ani nedokážou představit – prodávání, znásilňování či mučení. Ať už důvody jejich odchodu byly jakékoliv – válka, nedostatek práce či nestabilní stát; jejich cesty se protnuly v Libyi.

Libye sama se však zmítá v konfliktu, kde proti sobě stojí dvě vlády. Mezinárodní mocnosti jako Itálie, Francie, Rusko, Turecko či Spojené arabské emiráty – ti všichni se do tohoto boje o moc přidali. Jak říká specialista Centra reflexe humanitární pomoci Lékařů bez hranic (CRASH) Michael Neuman: „společně tak přeměnili Libyi na sud se střelným prachem. Ten může explodovat při každém výstřelu jednoho z vojáků.“ Situaci v Libyi ovlivňuje ještě jeden dosud nezmíněný aktér – Evropská unie jako celek.

Politika plná pokrytectví

Evropská unie podporuje Libyi v nuceném navracení lidí do země. A to hned na několika úrovních: financuje a školí libyjskou pobřežní stráž, deleguje záchranné akce na obchodní lodě, snaží se zastrašit lidi na útěku či kritizuje záchranné operace neziskových organizací. A zdá se, že chování EU nic nezvrátí, a to ani bombardování letišť či přístavů v Tripolisu, útoky na detenční centra, katastrofální podmínky, které v nich panují či informace o zneužití mezinárodního financování nebo extrémní nejistota, které musí lidé na útěku v Libyi čelit. To je politika plná pokrytectví – Evropská unie tvrdí, že se staví proti zadržování lidí, zatímco ho sama kultivuje svojí podporou libyjského zadržovacího systému.

V období, kdy vzrůstal počet lidí na útěku hledajících bezpečí v Evropě, začala Evropská unie podporovat Libyi pomocí dvou finančních nástrojů. V rámci Nouzového svěřenského fondu pro Afriku jí od konce roku 2015 vyhradila 408 milionů EUR, přes polovinu z nich distribuovala Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Na roky 2014 až 2020 EU zároveň vyčlenila částku 98 milionů EUR, kterou postupně uvolňovala na podporu různých programů, včetně kontroly migrace a vytvoření azylového systému. Nad rámec zmíněných více jak 500 milionů EUR od evropských daňových poplatníků poskytuje řada evropských států finanční podporu Libyi z vlastních státních rozpočtů.

Boj za všechny nechtěné

Součástí brutální politiky EU vůči lidem na útěku je jejich zadržování na libyjském pobřeží Středozemního moře, a to za jakoukoliv cenu. K naplnění tohoto cíle evropské vlády financují programy ochrany a pomoci lidem na útěku, které však neodpovídají ani minimu pravidel pro humanitární intervenci. Místo ochrany dochází ke kontrole migrace a nucenému navracení. Pomoc lidem na útěku není široce dostupná, transparentní ani rozumně aplikovaná. Svévolné zadržování lidí v libyjských detenčních zařízeních musí přestat. Tyto změny mohou ale nastat tehdy, až Evropa přestane vracet lidi tam, odkud se snaží utéct, a až pro ně bezpečné země vytvoří mezi svými řadami více místa.

Situace lidí na útěku v Libyi je zároveň opravdu výjimečná i běžná. Výjimečná je kvůli násilí, které tam velké procento z nich zažívá. Čelí mu ze strany obchodníků s lidmi, únosců či dozorčích v detenčních zařízeních. Současně můžeme jejich situaci vnímat jako naprosto běžnou. A tohle uvědomění nahání až strach. Není rozdíl mezi Eritrejcem žijícím mezi krysami u pařížského obchvatu, člověkem uvězněným v detenčním centru Khoms či uprchlíky zavřenými v dárfúrském či řeckém uprchlickém táboře. Jejich oči vypráví stejný příběh. Je skoro nemožné ignorovat příběhy těch, kteří jsou v současnosti těmi nejméně chtěnými ze všech nechtěných. A přesto – v dnešním globálním a propojeném světě – jsou v propasti, ze které nemohou utéct. A to s přičiněním mnoha aktérů včetně Evropské unie.

 

{{{ labels.morehistories }}}