Boj proti COVID-19 vyžaduje velké změny v přístupu k veřejnému zdraví

Claudia Lodesani vede náš krizový zásah proti COVID-19 v Itálii i tamní kancelář Lékařů bez hranic. Jak italští lékaři, sestry a další zdravotníci zvládají tuto krizi? Co pro ně jako mezinárodní zdravotnická humanitární organizace můžeme udělat?

Jak mohou Lékaři bez hranic pomoci během krize kolem COVID-19? Před jejím vypuknutím se zdravotnictví tady v Itálii, stejně jako ve většině evropských zemích, soustředilo na individuální péči. Místo toho teď musí začít přemýšlet o veřejném zdraví v kontextu pandemie.

Taková změna je náročná pro každého zdravotníka. Musí pozměnit způsob přemýšlení i jednání, úplně změnit přístup. Kromě toho epidemie mají společné to, že do nemocnic přijíždí velké množství pacientů naráz. To může mít negativní dopad i na jinak dobře fungující zdravotnictví, která však nejsou zvyklá řešit každý den takové množství případů. A přizpůsobit se tomu není jednoduché.    

Lékaři bez hranic v této situaci mohou přispět právě svými zkušenostmi, protože podstata celé naší práce je založená na fungování v krizích a během epidemií. Máme mnoho zkušeností s působením v takových podmínkách po celém světě. Tomu se věnujeme. Takže to nejlepší, co teď můžeme udělat, je radit zdravotnickým systémům s odlišnými přístupy, strategiemi a postupy, které je potřeba uplatnit při boji s pandemií, jako je tato.

Mnoho zdravotníků je traumatizovaných

Hned po příjezdu do provincie Lodi v severní Itálii bylo jasné, nakolik je mnoho zdravotníků traumatizovaných. Chtěli mluvit o tom, co se děje, co prožívali v první linii boje proti nákaze během posledních dvou nebo tří týdnů. Nikdy se s ničím podobným nesetkali. Šokovalo je, jak rychle se všechno událo.  

Dokázali jsme jim naslouchat a soucítit s nimi, protože víme, jaké to je. Mít možnost si s někým promluvit, plakat před někým, kdo rozumí tomu, čím procházíte, je opravdu důležité. Pomáhá vám to uvědomit si, že nejste sami, a dává vám to sílu pokračovat v práci.

Ochrana lidí bojujících v první linii

První krok pro zvládnutí pandemie, jako je tato, je ochrana lidí bojujících v první linii. Bez nich bychom ji nemohli zvládnout. Tisíce z nich v zasažených zemích onemocní, proto je nezbytně nutné zabránit tomu, aby se nakazili.

Dalším krokem je uvědomit si, že i když jsou nemocnice při zásahu zásadní, domácí léčba a práce v terénu jsou také opravdu důležité. Při epidemii se nemůžete soustředit jen na nemocniční péči — obvodní a rodinní lékaři rovněž hrají podstatnou roli. Musíte brát v potaz i širší společnost.

Lékaři bez hranic v pečovatelském domě pro seniory v oblasti Marche v centrální Itálii.

Staří lidé jsou nejzranitelnější

V Itálii je hodně domovů pro seniory. Je jasné, že úroveň lékařské péče v takovém zařízení není stejná jako v nemocnici. Lidem v domovech pro seniory a pečovatelských domech hrozí obrovské riziko nakažení COVID-19, protože staří lidé jsou nejzranitelnější a žijí tam v těsném kontaktu. Je tedy důležité pozměnit způsob fungování těchto zařízení.

I v malém okrese jako ten ve střední Itálii, kde se právě nacházím, funguje okolo 50 domovů pro seniory, takže máme před sebou hodně práce. Viděli jsme místní potřeby a začali jsme proto pomáhat zaměstnancům v těchto zařízeních s ochrannými opatřeními a kontrolou šíření nákazy. Je to součást naší pomoci v této krizi. Ani zaměstnanci domovů pro seniory nejsou v bezpečí.

Celý svět bude hodně jiný

Pro Lékaře bez hranic pracuji už 18 let. Jeden z nejtěžších aspektů této krize je pro mě utrpení starých lidí. Většina pacientů v nemocnici jsou senioři. V místech, kde jsem dříve pracovala s Lékaři bez hranic, většinu našich pacientů tvořily děti nebo mladí lidé.

Osobně vnímám velmi bolestně a tragicky, jak onemocnění COVID-19 dopadlo zejména na staré lidi. Je tak smutné, když přijdete na oddělení a vidíte 80 až 100 velmi starých, křehkých bytostí. Jsou odříznuti od svých rodin, i když bojují s touto nemocí. To mě velmi silně zasáhlo. Tato pandemie nás všechny v Lékařích bez hranic nějak změní. Celý svět bude hodně jiný.