{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Zapomenutí v Ituri: Stovky tisíc lidí v D. R. Kongo žijí v chatrčích a zoufale potřebují pomoc
„Žiju v Tse Lowi [uprchlickém táboře] se svým synem a šesti vnoučaty. V únoru to budou dva roky, co jsme utekli z naší vesnice. Ozbrojení muži tehdy zaútočili na vesnici po setmění, zapálili domy a zabíjeli tím nejděsivějším způsobem. Tu noc zemřela i moje snacha. Můj dům shořel a my nemohli jinak, než utéct uprostřed noci bez ničeho, jen s oblečením na našich zádech. Šli jsme pěšky tři dny a tři noci jsme spali v buši, abychom uprchli před útočníky. Bála jsem se. Třetí den jsme se konečně dostali do Tse Lowi,” vysvětluje bosá Yvonne s potrhanými šaty před svojí chatrčí ze slámy.
Jeden z jejích vnuků vevnitř přikládá na oheň pod bublající pánví. Přístřešek vypadá chatrně, i s nejmenším poryvem větru by mohl shořet. Jde si jen těžko představit, že uvnitř tohoto malého prostoru, který slouží jako ložnice a kuchyň zároveň, spí osm lidí.
Yvonne se svojí rodinou před chatrčí.
V provincii Ituri žijí obdobně jako Yvonne další tisíce lidí. Uprchly před masakry mezi komunitami Hame a Lendu, které krutě poznamenaly severovýchodní provincii D. R. Kongo počátkem 21. století. V prosinci 2017 se boje obnovily a podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) vyhnaly z domovů přes milion lidí. Dnes žije na 200 000 lidí v provizorních táborech, kde se spontánně shromáždili. Chybí tam však voda, jídlo a zdravotní péče. Stovky tisíc dalších přebývají u známých, příbuzných či místních.
Děti si hrají v provizorním táboře Kambe.
Kvůli nehygienickým podmínkám se v táborech šíří průjmová onemocnění, podvýživa, záněty dýchacích cest nebo malárie. Ohrožují a zabíjí tisíce dětí.
„Když dítě onemocní, vezmu ho do komunitního zdravotního centra, “ vypráví Yvonne.
Naše osvětová pracovnice s miminkem, se kterým maminka právě dorazila do komunitního zdravotního centra.
Komunitní zdravotní centra založili Lékaři bez hranic v 19 táborech z 24. Na starosti je mají členové komunity, kteří se naučili rozpoznávat nejběžnější nemoci. Pomocí speciálních pásků (MUAC) diagnostikují podvýživu u dětí, provádějí rychlé testování na malárii, kontrolují teplotu a jestli pacient nemá průjem. Mají na skladě základní léky jako Paracetamol a antimalarika, které mohou použít pro prvotní léčbu.
V případě potřeby pošlou pacienta do jednoho ze sedmi zdravotnických zařízení, které jako Lékaři bez hranic podporujeme. V každém takovém zařízení je naše zdravotní sestra, která asistuje místním zdravotníkům. Kvůli obrovským potřebám v oblasti jsou pediatrická oddělení obvykle přeplněná a musíme proto navýšit jejich kapacitu.
Pediatrické oddělení v Nizi s malými pacienty, kteří trpí podvýživou.
Pomozte lidem, jejichž životy ničí násilí.
V prosinci 2019 jsme rozšířili naše aktivity, abychom mohli lépe pokrýt potřeby lidí na útěku v Ituri. Objem pomoci ale stále nestačí a lidé stále musí přežívat v extrémně špatných podmínkách.
Pomáháme na 34 místech v oblastech Nizi, Drodro a Angumu, kde:
- poskytujeme zdravotní péči,
- dodáváme čistou vodu,
- rozdáváme moskytiéry a další pomůcky pro přežití.
