© Chirurg Federica Iezzi, Haiti, březen 2022. Irene D'Agostino / Lékaři bez hranic
16 Čvc 22 22 Čvc 22

Dovezli nám ji na pokraji smrti

Hlavní město jedné z nejchudších zemí západní polokoule Haiti sužuje násilí. Mezi oběťmi si nevybírá. Chirurg Federica Iezzi tak musela zachraňovat život sedmileté holčičce.

Mirlande* nám dovezli ze Cité Soleil, jedné z nejnebezpečnějších čtvrtí v haitském hlavním městě Port-au-Prince. Dívá se na nás černýma očima, plnýma strachu sedmileté dívky, která se probudila v nemocnici poté, co byla zraněna během přestřelky ozbrojených skupin.

Nacházíme se v traumatologické nemocnici Tabarre, které v hlavním městě provozují Lékaři bez hranic. Mirlande sem přivezli na korbě nákladního auta na pokraji smrti.

Rodina nám vysvětluje, že se právě vracela s otcem domů ze školy, když ji zasáhla salva střel do obou nohou. V tu chvíli se Mirlande i jejím blízkým zhroutil celý svět.

Na ulicích si nehrajete

Na ulicích Cité Soleil si nehrajete. Nechodíte za přáteli na návštěvu, nechodíte nikam na procházku. Ven se vydáváte jen z nejnutnějších důvodů: do práce, do školy nebo do nemocnice. Hodně přitom riskujete. Musíte se rozhodovat, jakému riziku vystavíte svoje děti. Nezachrání vás ani zákaz vycházení.

Venku číhá mnoho nebezpečí. Vedle zbloudilých střel jde například také o oheň. Jedná se o nebezpečnou hru, kterou členové ozbrojených skupin zastrašují a zcela nahodile trestají muže, ženy i děti.

Naše nemocnice nabízí specializovanou péči o popáleniny. Přesto újma často nejde napravit a mnozí na taková zranění umírají. Pro ty, kteří závažná popálení přežijí, je opětovné začlenění do společnosti nesmírně obtížné.


Postřelený pacient na pohotovosti nemocnice v Tabarre, 2021.

Haiti

Haiti je zemí s bohatou politickou a kulturní historií. Stalo se první nezávislou černošskou republikou v moderních dějinách. Haiťané však už po desetiletí čelí politické nestabilitě, násilnostem a přetrvávající chudobě. Dnes tak mnoho lidí Haiti zná jako zemi zmítanou krizí.

Jedná se o jednu z nejhustěji osídlených a nejchudších zemí na západní polokouli. K soukromé zdravotní péči se většina obyvatel nedostane. Často sotva zaplatí jen přepravu do zdravotnického zařízení. Lidé v nejchudších oblastech si jen s obtížemi zajišťují základní potřeby jako jídlo, čistou vodu či střechu nad hlavou.

Celé čtvrti jako Martissant, Cité Soleil, Carrefour a Croix-des-Bouquets jsou kvůli přestřelkám a barikádám odříznuty od světa. Sanitky ani jiná vozidla tam nemají přístup. Obyvatelé se jen velmi těžko dostávají k lékaři. Násilí se šíří do dalších a dalších oblastí hlavního města. Do některých čtvrtí Port-au-Prince se tak musí jezdit dlouhými objížďkami.

Opakující se střety mezi ozbrojenými gangy vyhnaly z domovů tisíce lidí. Někdy jde o dočasnou záležitost. Lidé se uchýlí k příbuzným nebo jiné hostitelské rodině a čekají, až násilnosti opadnou. Jindy se však jedná o trvalejší stav. Pokud mají finanční prostředky, najdou si náhradní ubytování jinde. Jinak skončí v táborech pro tzv. vnitřně vysídlené, v nichž panují nesmírně špatné podmínky. Kolegové mi říkají, že mnozí Haiťané sní o tom, že odejdou do zahraničí.


Pohled na Port-au-Prince, 2021.

Životně důležitá operace

Toto násilí by připravilo Mirlande o život, kdybychom ji urychleně neodvezli na operační sál pod ustaraným a milujícím dohledem jejího otce.

Palné zbraně velké ráže jsou často nelítostné. Snadno použitelné, přesné a účinné. Střely z nich vám vybuchují v těle. Vyjmout každou střepinu z těla může být pro chirurgický tým vyčerpávající.

Všechny operační sály jsou obsazené. Vedle Mirlande bojuje o život několik dalších pacientů. Zdravotníci navzdory vyčerpání, rezignaci a hrůze nepřestávají pracovat.

Mirlande má štěstí. Přežije.

Zachránit život je často otázkou vteřin. Vybavte naše chirurgy potřebným materiálem. 

KUPTE V NEMOCNICI BEZ HRANIC

První krůčky

Konečně je propuštěna z jednotky intenzivní péče na lůžkové oddělení. Po celou dobu pobytu v nemocnici ji však sužuje strach, že nebude moci znovu chodit. Nebo se možná bojí vrátit domů, kde se už necítí v bezpečí.

Poprvé se na nás usměje, až když po několika proplakaných dnech dá nohy znovu na zem a pokusí se o první krůčky. Zvedá zrak, zmatená a trochu překvapená, a vyhledá otcův pohled, který dojatě sleduje, jak jeho dcera pomalu kráčí po chodbě.

Když se na ni dívám, nemohu si pomoct a říkám si, co by se asi stalo, kdyby tu naše nemocnice nebyla? Kam by Mirlande odvezli? Tabarre je jediné zařízení v okolí, které nabízí péči na takové úrovni, jakou potřebovala. A ve městě zpustošeném násilím tak jako Port-au-Prince může být nemocnice otázkou života či smrti.

*Jméno bylo změněno.

{{{ labels.morehistories }}}