© Caroline Frechard/MSF
14 Čvn 19 14 Čvn 19

S ebolou lze bojovat, jen když vám lidé důvěřují

V Luberu ve východní části Demokratické republiky Kongo je právě poledne. Diallo, místní zdravotník pracující pro Lékaře bez hranic, sbíhá z malého kopečku u domu rodiny, kterou právě navštívil. „Moje teta už tři dny krvácí z nosu, ale bojím se poslat ji do nemocnice,” říká mu otec rodiny. „Nechci, aby ji násilím odvezli do ebolového centra.”

Strach a pověry. S těmi se denně setkávají místní pracovníci jako Diallo, kteří informují místní obyvatele o možnosti bezplatné léčby ve zdravotních střediscích a nemocnicích podporovaných Lékaři bez hranic. Jeho kolegyně Helena s lítostí v hlase říká: „Od propuknutí epidemie do naší nemocnice přichází míň pacientů. Bojí se hlavně nově postavených budov sloužících k roztřídění pacientů, protože nerozumí tomu, jak fungují. Někdo si myslí, že se tam může nakazit ebolou, ale to samozřejmě není pravda.”

„Od té doby, co jste postavili stany ve všeobecné nemocnici a my slyšeli o ebole, začaly se Luberem šířit pověry. Když moje dítě onemocnělo spalničkami, nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem se bála, že v nemocnici by ho nutili do stanu a tam by se nakazil ebolou,“ říká Kayugho před svým domem.

Každý den se Helena a dalších dvacet místních pracovníků vydávají získat důvěru lidí. Vysvětlují, že i přes to, že se zemí šíří ebola, která ztěžuje fungování zdravotního systému, všichni mohou obdržet bezplatnou zdravotní péči a to i takovou, která nesouvisí s ebolou. „Nenechte vaše přátele a příbuzné umírat doma, když se mohou zdarma léčit v místních zdravotních střediscích!” To je vzkaz, který neustále opakují. „Hygienická opatření, která můžou působit docela děsivě, slouží k ochraně lidí před infekčními nemocemi. Během několika dní můžeme pacienta otestovat na ty nejčastější, jako je cholera, spalničky a malárie. Pacienty, kteří se mohli nakazit ebolou, posíláme do specializovaného centra v Butembu,” říká lékař Kanouté, který je součástí našeho projektu v Luberu.

Zlepšující se hygiena ve zdravotních střediscích

Je zjevné, že v nemocnici v Luberu došlo v poslední době ke změnám. Kvůli opatřením spjatým s prevencí a kontrolou infekcí jsme přijali řadu hygieniků a vytvořili takzvanou červenou zónu pro infekční pacienty. Nemocniční personál pracující v červené zóně nosí ochranné pomůcky včetně rukavic a zvláštní pozornost věnuje mytí rukou. Důležité je i nakládaní s odpadem.  

Pacienty s příznaky připomínajícími ebolu přijímáme do červené zóny, kde čekají na vyšetření na virus. Když je to nutné, zařizuje se jejich převoz do vhodného zařízení. Dosud se v oblasti Lubero od začátku epidemie objevilo 14 podezření na ebolu. Tři lidé zemřeli bez potřebné péče. Naštěstí se v této oblasti dosud neobjevil žádný potvrzený případ. Naše týmy kromě aktivit ve všeobecné nemocnice v Luberu pomáhají s prevencí a kontrolními opatřeními proti šíření infekce a podporují zdravotní střediska v oblasti. Dodávají jim chlorovanou vodu na mytí rukou a teploměry pro měření teploty pacientů.

Žádná strategie boje s ebolou by nebyla bez školení zdravotníků (z nichž se většina nikdy s ebolou nesetkala) a zapojení komunit, úspěšná. Od začátku epidemie se ebolou napříč D. R. Kongo nakazilo přes 2 000 lidí, z nichž více než 1 200 zemřelo. Přes polovinu lidí zemřelo mimo ebolová léčebná centra, buď doma nebo ve standardním zdravotnickém zařízení. Současná epidemie eboly je druhá nejhorší v historii. V Demokratické republice Kongo jde o historicky nejrozsáhlejší šíření této krvácivé horečky.

{{{ labels.morehistories }}}