Ebola

Historie a kmeny nemoci

Virus ebola byl poprvé objeven během propuknutí krvácivé horečky v Zairu (dnešní Konžské demokratické republice) v roce 1976. Z celkových 318 nakažených jich 280 zemřelo – a to velmi rychle. V tom samém roce se virem nakazilo 284 lidí v Súdánu, 156 z nich nepřežilo.

Existuje pět kmenů viru ebola pojmenovaných podle míst, ze kterých pocházejí: Bundibugyo, Súdán, Taï Forest, Reston a Zaire. Čtyři z nich způsobují onemocnění u lidí. Kmen Reston také může lidi nakazit, ale prozatím u něj nebyla hlášena žádná onemocnění nebo úmrtí.

Původ nemoci

Ebolou se mohou nakazit lidé i zvířata. Přenáší se při kontaktu s krví, sekrety a tělesnými tekutinami nemocného. Častými oběťmi eboly jsou proto také zdravotníci ošetřující nemocné, pokud nepoužívají rukavice, masky a ochranné brýle.

Na ebolových projektech platí co nejpřísnější hygienické předpisy. Lidé v postižených oblastech se nemohou vzájemně dotýkat. Týmy nosí ochranný oděv, který neponechává ani milimetr kůže odkrytý. V ochranných oblecích se pracuje maximálně 40 minut, poté je horko nesnesitelné.

V Africe byly zdokumentovány případy nákazy při kontaktu s nalezenými uhynulými či nemocnými šimpanzi, gorilami, kaloni, opicemi, lesními antilopami či dikobrazy. K přenosu nákazy může dojít rovněž během pohřbu obětí eboly, když se pozůstalí dotýkají těla zemřelého. Virus se rovněž nalézá v semeni, a to až 7 týdnů po klinickém vyléčení. 

Příznaky eboly

Prvotní symptomy nejsou tak snadno rozpoznatelné, což ztěžuje včasnou diagnostiku nemoci. Nemoc je charakteristická náhlými horečkami, pocitem slabosti, bolestmi svalů a hlavy a bolestmi v krku. Potom následuje zvracení, průjem, vyrážka, selhání funkce ledvin a jater, v některých případech hrozí i vnitřní či vnější krvácení.

Symptomy se mohou objevit 2 až 21 dnů po nakažení. Ebola se u některých pacientů projeví vyrážkou, zarudlýma očima, bolestí na hrudi nebo obtížemi při dýchání či polykání. 

Diagnostika eboly

Diagnostika je v mnoha případech obtížná, protože prvotní symptomy, zejména zarudnutí očí a vyrážka, působí nezávažně. Ebolu lze s určitostí diagnostikovat pouze laboratorně, a to 6 různými metodami. Laboratorní testy jsou velmi rizikové a měly by být prováděny v podmínkách s maximální biologickou ochranou. Kvůli nedostatečné ochraně došlo k řadě případů nákazy mezi lidmi. Lidé s příznaky eboly musí být okamžitě izolováni.  

Léčba eboly

V současnosti již existují léky přímo na ebolu. Byly vyvinuty během epidemie v západní Africe a testovány během pozdějšího šíření eboly v Konžské demokratické republice. Pacientům pomáhá také podpůrná léčba: jedná se zejména o rehydrataci, udržování krevního tlaku a prokysličení. Nesmírně důležitá je i psychologická podpora pacientů a jejich rodin. To se týká i přeživších, kteří po vyléčení z nemoci čelí vyloučení od ostatních ze své komunity.  

Epidemie eboly je oficiálně považována za skončenou po 42 dnech od výskytu posledního potvrzeného případu.

Prevence a očkování

V návaznosti na největší epidemii eboly se podařilo vyvinout účinnou vakcínu (rVSVDG-ZEBOV-GP). K této bezprecedentní krizi došlo v západní Africe v letech 2014 až 2016. Epidemie byla až 67krát větší než největší dosud zaznamenané šíření. Zasáhla městské oblasti a zabila více než 11 300 lidí. Zemřely také stovky zdravotnických pracovníků, což zdecimovalo již tak nestabilní systémy zdravotní péče v Libérii, Guineji a Sieře Leone.  

V očkování se používá takzvaný kruhový systém. Spočívá v identifikování nově diagnostikovaných a laboratorně potvrzených pacientů s ebolou a vyhledání lidí, se kterými přišli do kontaktu. Často jde o rodinné příslušníky, sousedy, kolegy nebo přátele. Právě tito lidé tvoří onen „kruh“. Vakcína je nabízena také zdravotníkům v postižené oblasti, u kterých hrozí největší riziko vystavení viru a nakažení. Proočkování lidí ve zmíněném „kruhu“ v podstatě vytvoří ochranné pásmo, čímž se zabrání šíření infekce. Vakcíny v tuto chvíli fungují pouze na některé kmeny eboly.

Očkování je dobrovolné a vakcína je poskytnuta bezplatně. Než lidé očkování odsouhlasí, dostanou informace o vakcíně. Poté je zdravotníci pečlivě monitorují.

I když od doby epidemie v roce 2014 došlo ke skutečným pokrokům v lékařské i sociální oblasti, pořád přetrvávají značné překážky. Vakcíny i léčba jsou stále velmi nákladné. Přístup k léčbě a zejména její cena závisí na dobré vůli soukromých společností a na vládách jednotlivých států.  

Jak zasahovali proti největší epidemii eboly Lékaři bez hranic?

Od března 2014 do prosince 2015 působili Lékaři bez hranic ve třech nejvíce postižených zemích - Guineji, Sieře Leone a Libérii. Mimo to monitorovali a pomáhali před rozšířením případů do Nigérie, Senegalu a Mali. Na vrcholu epidemie zaměstnávala organizace téměř 4 000 místních a více než 325 mezinárodních pracovníků.

Lékaři bez hranic přijali ve svých centrech 10 310 pacientů, z nichž u 5 201 byla ebola potvrzena, což představuje jednu třetinu všech případů potvrzených WHO. Celkem za tu dobu organizace vynaložila na boj s epidemií téměř 104 milionů eur. Během prvních pěti měsíců epidemie se MSF postarala o více než 85 % všech hospitalizovaných případů v zasažených zemích.