První mise Lékařů bez hranic v Česku: Do domovů přinášíme praxi

Tereza Pokorná je zdravotní sestra. Od začátku listopadu jezdí s Lékaři bez hranic do sociálních zařízení a domovů pro seniory v České republice. V tandemu s logistikem tam personálu pomáhá co nejlépe nastavit hygienická opatření proti šíření COVID-19.

Co tě motivovalo naskočit do první mise Lékařů bez hranic v Česku?

S Lékaři bez hranic je to moje první zkušenost. Oslovili mě asi před čtrnácti dny. Znám je, podporuju, vím, jak fungují. A tak jsem neváhala. Ještě studuju, vysoké školy jsou teď zavřené a já mám tak čas. Proto jsem do toho šla.

Po spuštění mise v Česku bylo jednou z nejčastějších výtek veřejnosti to, že Lékaři bez hranic odvádějí sestry z nemocnic. To tedy není tvůj případ.

Ne, to není můj případ. Já pevný úvazek v nemocnici nemám. Jsem vystudovaná zdravotní sestra, teď ještě dál studuji psychologii. Vím, že i u kolegyň je to tak, že to dělají ve svém volnu. Je to jejich volný čas mezi směnami.

V kolika pobytových zařízeních sociálních služeb jsi už byla (ke dni 9.11.)?

Dnes to byl můj třetí domov.

Jaká je konkrétně tvá role při návštěvách těchto zařízení?

Často to vyplývá ze situace. Ale jako zdravotní sestra jezdím do zařízení hlavně proto, abych předávala informace o zdravotnických prostředcích: jak je oblékat, jak je sundávat – protože v tom často lidé tápou. My s tím z nemocnic máme zkušenost a můžeme jim to ukázat. Něco jiného totiž je vidět to na návodu. Vidíme, že si to všude tisknou, mají to připravené, něco jiného je to ale dělat pak naživo. Prostě si to na sebe navlíkat – je to jiné. Zároveň mám i informace o tom onemocnění jako takovém nebo i o testech. Jak nemoc z epidemiologického hlediska funguje, jaká je její inkubační doba. To jsou zase další informace, které já jako sestra můžu předávat.

MSF

Bezpečnou hygienu je třeba vyřešit i v prádelně. 

MSF

Tereza Pokorná ukazuje, jak si co nejefektivněji oblékat ochranný oblek. 

Jsi součástí mise i proto, že v těchto zařízeních zdravotní sestry většinou nebývají nebo je jich minimum?

Vidím to taky jako jeden z důvodů, proč se teď do domovů posílají i sestry. Velmi často jsou tam jenom ošetřovatelky a zdravotní sestry tam třeba jenom docházejí na určité dny.

Právě jste dokončili návštěvu domova důchodců v Božicích na jižní Moravě. Co ti z této konkrétní návštěvy vyplynulo?

Obecně jsem z toho měla hrozně dobrý pocit. Vždycky hodně záleží už na tom, jak nás ten daný domov přijme. Už z toho si můžeme říct: jo, to bude dobré, tady máme šanci na něco přijít. Protože my do domovů nechodíme jako experti na všechno. Nemáme na všechno řešení. Se zaměstnanci chceme spolupracovat. Pro ně je to často první možnost, kdy s někým můžou konzultovat opatření tak, jak je zavádějí. Pokud tam ale už ze začátku budou nějaké třecí plochy, my to zařízení s nimi můžeme obejít a mít z toho nějaký pocit, ale nic dobrého z toho třeba nevzejde. Kdežto dneska tady už od začátku ten pocit byl dobrý. Spolupráce byla skvělá. Mluvili jsme s paní ředitelkou, s vrchní sestrou a její zástupkyní. Všechny skvěle spolupracovaly. A i díky tomu jsme přišli na něco, co třeba oni neviděli a my jsme jim to mohli nabídnout. Například jsme s kolegou logistikem navrhli, že izolační zóny by mohly být v posledním patře. Obecně je vhodné infekční případy dávat nahoru, aby spodní patra zůstala čistá.

Jak taková vaše návštěva probíhá? Přijedete do zařízení. Co se děje dál?

Úplně prvně si s ředitelem nebo ředitelkou a vrchní sestrou chceme sednout. Řekneme si základní informace, ať už kolik mají klientů, podlaží, personálu, jaké už mají zkušenosti třeba z první vlny. Ptáme se jich i na počet ochranných pomůcek. Jestli jich mají dost, jestli vědí, jak s nimi zacházet. To si všechno rozebereme během nějaké té hodiny, hodiny a půl. No a potom si vždycky chceme projít to zařízení. Chceme s nimi projít jednotlivá místa a zamýšlet se, jestli tady zavedeme čistou zónu, tady špinavou zónu, co vůbec jde, jestli už mají vyhrazené nějaké místnosti pro karanténu, kde se budou vyhazovat ochranné pomůcky a kde si je budou oblékat. Tohle všechno chceme vidět fyzicky. Právě tam se rodí ty nejlepší nápady.

MSF

Návštěva začíná společným rozhovorem o situaci a potřebách konkrétního zařízení. 

Zmínila jsi rozdělování prostor na čistou a špinavou zónu. Co to vlastně znamená?

Špinavá zóna je ta, kde já předpokládám, že ta infekce je. Ať už ve vzduchu, na předmětech, na mně. A podle toho se taky chovám. Mám ochranné pomůcky. Kdežto ta čistá zóna, to je pro mě třeba místo, kde bych jako pracovník domova chtěla strávit nějakou volnou chvilku a kde to potřebuju mít čisté. Kde potřebuju vědět, že jsem v bezpečí.

Zásadní je tedy předěl mezi čistou a špinavou zónou.

Ano. Ten předěl mezi čistou a špinavou zónou je hrozně důležitý. Často je to právě kámen úrazu v mnoha domovech a tohle je s nimi potřeba opravdu dobře probrat. Kolikrát si nejsou jistí, kde mají sundávat jakou pomůcku, jak se v tom prostředí chovat, kde si mají vydezinfikovat ruce, kde ne. Jak si to prostě nastavit. To je právě ten prostor, kde my s nimi můžeme navázat spolupráci a říct jim, jak se to dá provést v jejich podmínkách.

MSF

Víš v tuto chvíli, kolik takových návštěv tě ještě čeká?

Přesně nevím. Obecně doufáme, že se situace bude zlepšovat a bude nás potřeba co nejméně. Ale určitě ještě celý listopad budeme naplno jezdit.