© Kadir Van Lohuizen/Noor
11 Čvc 21 12 Čvc 21

Afghánistán: K lékaři přes minová pole

Kábul/Praha, 12. června 2021

  • Afghánistán se i po dvou dekádách mezinárodní pomoci stále potýká s nestabilním zdravotnictvím. Podle nového reportu Lékařů bez hranic pacienti označují výdaje spojené s lékařskou péčí za jednu z největších zátěží pro svou domácnost.
  • Každý den navíc Afghánci musí překonávat cesty plné nebezpečí — prochází skrze bojové linie nebo minová pole, přes checkpointy kontrolované ozbrojenci — to vše, aby se dostali k lékařské pomoci.
  • Ohrožení jsou i zdravotníci. Počet útoků na nemocnice je jedním z nejvyšších na světě.
  • Mezinárodní pomoc pro Afghánistán přitom klesá. Místo omezování podpory je však potřeba koncepční reforma tamního zdravotnictví tak, aby reflektovalo skutečné potřeby místních lidí.

Lékaři bez hranic už léta poukazují na neschopnost afghánského veřejného zdravotnictví, zcela závislého na mezinárodní pomoci, adekvátně reagovat na reálné potřeby svých obyvatel. „Chabě fungující zdravotnická zařízení, ceny, které si obyvatelé nemohou dovolit, pacienti, kteří musí podnikat dlouhé a nebezpečné cesty. To vše snižuje schopnost Afghánců dostat se včas k lékařské pomoci,“ říká Filipe Ribeiro, zástupce Lékařů bez hranic v Afghánistánu. Minulý rok se rozhodlo o snížení mezinárodní pomoci na zdravotnictví v zemi zhruba o pětinu, což zvýšilo tlak na tamní už tak přetížené nemocnice. Místní lidé však potřebují kvalitní a dostupnou léčbu v blízkosti domova.

Omezený přístup ke zdravotní péči

V reportu Lékařů bez hranic pacienti popsali, že předtím, než se rozhodnou lékařskou péči vyhledat, zohledňují celou řadu faktorů. Přes 80 % z oslovených pacientů vypovědělo, že se po návštěvě lékaře ocitlo ve finanční tísni. Jejich situaci ještě zhoršila pandemie covidu-19. Mnoho z nich přišlo o živobytí v důsledku zavřených hranic a omezené možnosti obchodovat. Spousta Afghánců je závislá na humanitární pomoci, aby vůbec přežila. Výdaje spojené s lékařskou péčí jsou proto něčím, co si nemohou dovolit.

Když už lidé najdou peníze na cestu nebo na lékařské vyšetření a v pořádku dojedou na kliniku, ještě nemají vyhráno — 45 % všech dotázaných pacientů, kteří za poslední rok navštívili státní zdravotnické zařízení, nebylo spokojeno s péčí, které se jim dostalo. Spousta lidí jde raději na příliš drahé soukromé kliniky — ani to jim ale nezaručí kvalitní ošetření. Někdo své problémy zkouší řešit tradičním léčitelstvím, ostatní cestují dlouhé vzdálenosti do nemocnic Lékařů bez hranic, kteří své služby poskytují bezplatně.

Finanční zátěž není jediným problémem. Cestování do nemocnic je nebezpečné kvůli aktivním bojům, nastraženým výbušninám a hrozbě přepadení. Lidé si svou cestu proto dlouho rozmýšlí nebo musí chodit oklikou. To ale znamená, že se zdravotní stav pacienta může zhoršit. Když se začátkem května ve městě Laškargáh vedly těžké boje, jedna matka musela své dítě s přetrvávající horečkou a průjmem vzít do nemocnice. „Báli jsme se, že umře. Vyrazili jsme za úsvitu. Šli jsme obtížnou trasou, kde jsme museli překročit řeku. Naše motorka přestala fungovat, tak jsme ji tam nechali. Byla válka, vzduchem lítaly kulky. Čekala nás jedna překážka za druhou.“ Cesta, která by jim běžně zabrala 30 minut, trvala pět hodin.

Nedostupnost zdravotní péče se promítá také do domácích porodů. Do porodnice je to daleko, ženy tak rodí doma bez zkušené porodní asistentky. Lékaři bez hranic pak často přijímají ženy ve vážném stavu s těžkými komplikacemi. Tuto zkušenost má i česká porodní asistentka, která momentálně pracuje na misi v Chóstu, Adéla Pártlová. „Během jedné noční směny v březnu k nám privátní nemocnice, kde se za léčbu platí, poslala ženu po porodu. Byla v těžkém hemoragickém šoku, který vzniká ztrátou krve. Dovezl ji autem manžel. Bezvládná žena ležela na zadním sedadle v zakrvácených šatech, byla bledá, lapala po dechu, tep měla slabý, skoro nehmatatelný. Poslali jí k nám bez ničeho, neměla ani kanylu. Náš tým ji hned převezl na porodní sál, gynekoložka zahájila resuscitaci, přivoláni byli i dva anesteziologové. Ženu se přes veškerou snahu oživit nepovedlo, zemřela na porodnické krvácení. Zanechala za sebou osm dětí.“

Boje nešetří ani zdravotnická zařízení

Nemocnice v Afghánistánu patří mezi nejčastěji napadaná zdravotnická zařízení na světě. To, že jsou terčem útoků, musí nemocnice často řešit tak, že zavřou — některé dočasně, jiné natrvalo. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace neměly k nezbytné lékařské péči v loňském roce přístup až 3 miliony lidí. Důvodem bylo právě uzavření nemocnic kvůli probíhajícím ozbrojeným konfliktům. Stejně jako pacienti se s nebezpečím při cestě do nemocnice potkávají i samotní zdravotníci. „Naši místní kolegové riskují život pokaždé, když opustí svůj domov, aby dorazili do práce,“ dodává Adéla Pártlová.

Loni v květnu vtrhlo několik ozbrojenců do porodnice provozované Lékaři bez hranic v kábulské nemocnici Dasht-e-Barchi. Zastřelili 24 lidí, včetně 16 matek, porodní asistentky a dvou dětí. O měsíc později musela organizace svůj projekt v nemocnici zrušit, přestože šlo o jednu z největších porodnic, kterou ve světě provozovala. Mělo z ní užitek milion lidí a v roce 2019 se tam uskutečnilo 16 tisíc porodů.

„O naší schopnosti uspokojit množství potřeb v zemi nemáme iluze, ale děláme, co můžeme,“ říká Filipe Ribeiro.„Mezinárodní donoři i politici by si měli uvědomit nedostatky současného zdravotnictví v Afghánistánu a podílet se na tom, aby ho přetvořili v systém dostupný všem.“

Lékaři bez hranic pracují v Afghánistánu od roku 1980. V současnosti mají v zemi pět projektů v provinciích Helmand, Herat, Kandahár, Chóst a Kundúz. Jen loni týmy zdravotníků na pohotovostech poskytly 112 453 konzultací, v ambulancích jich bylo téměř 83 500, asistovaly u 37 898 porodů a provedly 5 669 chirurgických zákroků. Organizace poskytuje lékařskou péči bezplatně. Finanční prostředky přijímá od soukromých dárců.

{{{ labels.morehistories }}}