11 Jan 22 12 Jan 22

Ani jeden porod neprobíhal normálně. Byly to samé porodnické katastrofy

Komplikované případy mimoděložního těhotenství, prasklé dělohy či mrtvé plody. I tohle musel řešit gynekolog Ondřej Šimetka. Podle jeho slov mu ale mise daly více, než tamním pacientům dokázal dát sám. Poslechněte si jeho vyprávění v novém dílu našeho podcastu Mlčení zabíjí.

„Jednou na naše auto mávala žena, stála u cesty. V náručí držela dítě, které vypadalo mrtvé. Mělo tři nebo čtyři roky a vážilo pět kilo. To byla úplně zoufalá troska, kterou jsme převezli do nemocnice. Měli jsme štěstí, v týmu byla sestřička, která měla zkušenosti s léčbou podvýživy, a tak se tu holčičku podařilo zachránit. Ani to netrvalo tak dlouho. Do toho stavu se dostala právě z toho důvodu, že museli s rodinou utéct do hor, dostala malárii, onemocněla a ani jídla tam tehdy moc nebylo,“ vypráví Ondřej Šimetka příběh, který zažil ve Východním Timoru.

I když holčičku, jménem Juanita, se našemu týmu podařilo zachránit, někteří pacienti ve Východním Timoru takové štěstí neměli. Na sklonku 20. století v zemi zdevastované krvavým koncem indonéské okupace chyběli specialisté. Šimetka tehdy měsíčně provedl 80 až 100 porodů. „Ani jeden z těch porodů nebyl normální. To byly samé porodnické katastrofy. Prasklé dělohy, krvácení, mrtvé plody v děloze, nedonošené břišní těhotenství a všelijaké jiné komplikace, které se v Česku nevidí,“ říká Šimetka.

Východní Timor druhým domovem

Ondřej Šimetka dnes Východní Timor nazývá svým druhým domovem. Na místě pracoval jako gynekolog, věnoval se ale i tropickým nemocem či školil místní zdravotníky. Celkem se s Lékaři bez hranic zúčastnil šesti misí. Ty ho kromě zmíněného Východního Timoru zavedly také čtyřikrát na Srí Lanku a jednou do Libérie.

Šimetka nepomáhal jen jako lékař a porodník na misích, ale také pro nás pořádal fundraisingové sbírky. Zaběhl newyorský maraton a zúčastnil se i extrémního závodu na horských kolech. Ku příležitosti 50 let Lékařů bez hranic založených 22. prosince 1971, Šimetka v podcastu připomíná i to, v čem je organizace unikátní a proč má humanitární pomoc vůbec smysl.

Neustálé výjezdy na mise, které mohou trvat i rok, Lucii Brázdovou oddalují od života v Česku. „Pro mě to jsou dva odlišné světy. A žít v nich jde jen na určitou dobu,“ dodává Brázdová, která další misi sice plánuje, ale jen na krátkou dobu.

POSLECHNOUT SI DALŠÍ DÍLY PODCASTU MLČENÍ ZABÍJÍ

Podcast najdete na SpotifyGoogle Podcasts a Apple Podcasts

Nové díly chystáme každý měsíc.

Podcast připravili: Tereza Haniaková a Zdeněk Chaloupka
Zvukový design: Miroslav Chaloupka
Hudba: Nikola Prokopcová

{{{ labels.morehistories }}}