Lékaři bez hranic se nezúčastní Světového humanitárního summitu

Minulý rok bylo bombardováno 75 nemocnic, které provozuje nebo podporuje mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic. Jedná se o porušení nejzákladnějších pravidel války, která přisuzují chráněný status zdravotnickým zařízením a jejich pacientům, bez ohledu na to, zda se jedná o civilisty nebo zraněné bojovníky. Mimo nemocnice jsou civilisté zraňováni a zabíjeni v bezhlavých útocích v Sýrii, Jemenu, Jižním Súdánu, Afghánistánu i jinde. Přístup k uprchlíkům a migrantům v Evropě mezitím odhalil šokující absenci humanity. Humanitární summit, na kterém se setkají agentury OSN spolu s nevládními organizacemi, aby diskutovaly nad palčivými otázkami, je za těchto okolností více než potřeba. Proto by mohl být Světový humanitární summit, který se koná tento měsíc, výbornou příležitostí.

Lékaři bez hranic se posledních  18 měsíců intenzivně podíleli na přípravě summitu, připravovali např. podklady pro různá témata. Tím organizace ukázala, že se chce zapojit. Mezinárodní humanitární summit odvedl obdivuhodnou práci tím, že otevřel humanitární sektor mnohem širší skupině aktérů a zavedl inkluzivní přístup.

Přesto jsme s lítostí došli k rozhodnutí, že se summitu nezúčastníme. Nemáme už žádnou naději, že se Světový humanitární summit bude zabývat slabinami humanitárních aktivit a reakcí na mimořádné události, které se projevují zejména v konfliktních oblastech a při výskytu epidemií. Místo toho se zdá, že se summit spíše zaměří na začleňování humanitární pomoci do širšího rámce rozvojové spolupráce a resilience. Kromě toho summit odmítá zdůraznit závazky států, aby dodržovaly a naplňovaly humanitární a uprchlické zákony, k nimž se zavázaly.

Zatímco šokující porušování mezinárodního humanitárního práva a práv uprchlíků pokračuje každý den, budou účastníci Světového humanitárního summitu tlačeni k dohodě na obecných dobrých záměrech jako je „navýšení norem“ a „ukončení potřeb“. Summit se tak stal zástěrkou, která dovoluje, aby byly systematické přečiny, jichž se dopouštějí především celé státy, přehlíženy.

Účastníci summitu, ať už jde o státy, agentury OSN, nebo nevládní organizace, budou vyzváni k předložení nových a ambiciózních „závazků“. Tím, že se státy dostávají na stejnou úroveň jako nevládní organizace a agentury OSN, které nemají stejnou moc a povinnosti, minimalizuje summit odpovědnost států. Nezávazná povaha těchto slibů navíc znamená, že jen velmi málo aktérů se přihlásí k něčemu jinému, než k čemu se přihlásili již dříve.

Doufali jsme, že Světový humanitární summit otevře palčivé otázky přístupnosti a ochrany, posílí roli nezávislé a nestranné humanitární pomoci a bude věnovat zvláštní pozornost potřebě zlepšit reakci na mimořádné události. V tom však bohužel selhal. Raději se zaměřuje na své ambice „pomáhat jinak“ a „ukončit potřeby“, krásně znějící slova, která však hrozí rozpuštěním humanitární pomoci do širšího rámce rozvoje, posilování míru a politických agend.

Už nevidíme žádný způsob, jakým by Světový humanitární summit mohl pomoci humanitárnímu sektoru při řešení obrovských potřeb způsobených pokračujícím násilím páchaným na pacientech a zdravotnících v Sýrii, Jemenu a Jižním Súdánu. Při řešení potřeb civilistů, kteří chtějí uprchnout a jsou zadržováni na hranicích v Jordánsku, Turecku a Makedonii. Při řešení nelidského zacházení s uprchlíky a migranty, kteří se zoufale snaží najít bezpečí v Řecku nebo Austrálii. Při řešení vážných nedostatků, kterým jsme v minulosti čelili při boji s epidemií eboly a znovu dnes – i když v menším měřítku – při epidemii žluté horečky v Angole. Při řešení vážných omezení přístupu k humanitární pomoci, za něž jsou odpovědné konkrétní státy, které lidem odpírají naplňování základních potřeb. A při řešení nedostatku efektivní mobilizace ke zvládání opakujících se epidemií v Demokratické republice Kongo. Ve všech těchto situacích zůstává odpovědnost států za vlastní jednání a omezená kapacita humanitárních systémů, která působí ještě více utrpení a smrti, zcela stranou.

Z těchto důvodů a s vážným znepokojením se Lékaři bez hranic rozhodli nezúčastnit Světového humanitárního summitu.