Svědectví a ochrana

Pro mnoho lidí představují Lékaři bez hranic krizové zdravotnické týmy poskytující okamžitou pomoc při katastrofách, válkách a epidemiích po celém světě. Kromě toho se ale také snažíme informovat o těchto krizových situacích a podnítit veřejnou debatu. Říkáme tomu témoignage – svědectví.

To znamená, že vystupujeme jako svědci útrap ohrožených skupin obyvatel po celém světě a otevřeně o nich hovoříme, ať již v soukromí či veřejně. Naším cílem je zmírnění lidského utrpení, ochrana života a zdraví a opětovné nastolení úcty k lidem a základním lidským právům.

Lékaři bez hranic a témoignage – co to znamená?

Francouzské slovo témoignage pochází ze slovesa témoigner, tedy svědčit. Svědectví pro nás jednoduše představuje ochotu a odhodlanost otevřeně hovořit o tom, co se před našima očima děje. Znamená to pro nás ochotu hovořit jménem lidí, kterým pomáháme, a seznamovat s jejich utrpením a nesnesitelnou životní situací veřejnost.

Touha svědčit stála za naším vznikem

Když Lékaři bez hranic v roce 1971 vznikli, měli za sebou zakládající členové čerstvou zkušenost s prací pro Červený kříž v občanské válce v Nigérii, v níž se vládní síly střetly s povstalci z regionu Biafra. O hrůzách, které se tehdy v zemi děly, nikdo neinformoval, včetně Červeného kříže. Jednotliví aktéři uplatňovali politiku „tiché diplomacie“ a obávali se, že pokud by promluvili o událostech, kterých byli svědky, narušili by tím svoji neutralitu. Obávali se, že bojující strany by takový čin považovaly za nepřátelský akt. 

„Mlčení se tradičně plete s neutralitou a dlouho se považovalo za nutnou podmínku pro humanitární pomoc. Lékaři bez hranic od začátku tuto představu popírají. Nevíme jistě, zda slova dovedou pokaždé zachránit život. Je ale nad slunce jasné, že mlčení zabíjí.“

Ve válce v Biafře zemřely vinou vládní politiky statisíce lidí. Po návratu z válečné oblasti cítila skupina mladých francouzských lékařů frustraci a rozhořčení z neschopnosti Červeného kříže veřejně prohlásit, co se ve válce dělo. Následně se tito lékaři spojili s novináři z francouzského lékařského časopisu Tonus a vytvořili sdružení nazvané Médecins Sans Frontières – Lékaři bez hranic. Jeho cílem bylo od začátku pomáhat lidem ve válečných oblastech, ale také otevřeně popisovat své zážitky. Zakladatelé věřili, že veřejné odhalování zločinů přispěje k jejich konci. Bez ohledu na možná rizika odmítali mlčky sledovat, co se děje, protože věřili, že mlčení zabíjí a tišší pozorovatelé se stávají spoluviníky zločinů.

Za vznikem Lékařů bez hranic tak stála touha jednat i informovat, léčit i svědčit. To vše platí dodnes.

darujte

Pomozte nám šířit osudy lidí, kterým pomáháme.