© Vincenzo Livieri
03 Aug 18 03 Aug 18

Blog z D. R. Kongo: Záchrana chlapců Mulumeho a Bahatiho

Ida je švédská doktorka, která s Lékaři bez hranic pracuje v Kivu, jižním regionu Demokratické republiky Kongo. Ve svém posledním blogu z terénu sdílí příběh o tom, jak její tým pracoval na záchraně dvou kriticky nemocných chlapců - Mulumeho a Bahatiho.     

Mulumehemu jsou dva roky. Jeho dýchání je rychlé a nevýrazné. Od minulé noci má vysokou horečku. Nemá dost sil na to, aby cokoliv snědl nebo vypil.  

Dnes ráno utrpěl záchvat a jeho matka začala mít strach. Přivedla ho do malé kliniky v provincii Ziralo ve východním Kongu. Malému Mulumehemu tam potvrdili malárii. Krevní test navíc prokázal, že mu nemoc způsobila anémii. Tamní zdravotní sestra Mulumeho přeložila do nemocnice Lékařů bez hranic v Kusise. 

Krevní transfúze

Malý Mulume tady teď leží na pohotovosti. Společně s kolegy zařizuji nové krevní testy. Ukazují, že má tak málo červených krvinek, že potřebuje transfúzi. Léčbu malárie proto začínáme prostřednictvím nitrožilního léku Artesunatu, který se v těchto případech používá.   

Naštěstí nacházíme dárce s kompatibilní krevní skupinou a můžeme tím pádem začít transfúzi. Pacienti z provincie Ziralo to měli v minulosti do nemocnice daleko. Díky nově otevřené klinice v Kusise však Mulume může dostat léky proti malárii nebo krevní transfúzi během několika hodin.

Dítě Bahati

Další den, když dělám vizitu s kolegou, konžským lékařem, Mulume se už cítí lépe.  Sám dokázal sníst snídani a za sebou měl tři dávky nitrožilního Artesunatu na malárii. Počet červených krvinek mu po transfúzi stoupl. Naordinovali jsme mu proto mírnější léky ve formě prášků. Aby se jeho stav zlepšil, bude je muset brát po dobu tří dnů. 

Matka krmí dítě speciální pastou na léčbu podvýživy. © Diana Zeyneb Alhindawi / Lékaři bez hranic.

Vedle něj leží v posteli malý Bahati. Je mu šest měsíců, ale váží jen 3,5 kilogramu. Tolik normálně váží novorozenec. Je tak hubený, že mu jsou vidět žebra.  Jeho matka šla osm hodin pěšky, aby se dostala do nemocnice Lékařů bez hranic v Kusise.  Doma nemají dostatek jídla, což jí v kombinaci s nemocí téměř znemožňuje kojit svého syna.

Po vyšetření, změření a zvážení Bahatiho můžeme říct, že trpí akutní podvýživou. Navíc se u něj začínají projevovat znaky zápalu plic. Začínáme tedy léčbu nitrožilním penicilinem. 

Zotavení

Po jednom týdnu léčby zápalu plic a podvýživy má malý Bahati více energie. Dokáže se člověku dívat do očí a na otázky odpovídá s úsměvem. Nabral dalších pár set gramů. Za jeden a půl týdne v nemocnici přibral ještě víc a může být propuštěn do domácí péče. 

Jeho matce dáme do zásoby tzv. Plumpy’Nut, což je pasta na léčbu podvýživy (konzistencí se trochu se podobá burákovému máslu). Vydrží jí zhruba na týden, pak se k nám vrátí na kontrolu. Bahatimu naštěstí moc chutná.       

V Demokratické republice Kongo se při odchodu nepoužívá „na shledanou“. Mají jiný zvyk: když se s nami Bahati a jeho matka loučí, podáme si navzájem ruce a řekneme „Tutaonana“. To ve svahilštině, znamená „dokud se znovu nesetkáme“. Moje práce pro Lékaře bez hranic je už téměř u konce a přichází čas vrátit se domů do Švédska. Po šesti měsících Kongu říkám „Asante Sana“ (mockrát děkuji) a „Tutaonana“!

{{{ labels.morehistories }}}