© Ikram N'gadi
27 Apr 18 03 May 18

Obrazem: Lékaři bez hranic zblízka

Výstava „Lékaři bez hranic zblízka“ názorně přiblíží lidem ve Středočeském, Plzeňském a Jihočeském kraji jak vypadá pomoc během přírodních katastrof, boj s epidemiemi, psychosociální pomoc nebo léčba podvýživy. Řadu věcí si návštěvníci budou moci sami vyzkoušet. Zde je možné si prohlédnout, jak tyto konkrétní věci vypadají přímo na misích organizace.

Boj s epidemiemi

© Sylvain Cherkaoui/Cosmos/Lékaři bez hranic

Boj s epidemiemi bývá často také boj s časem. V případě krvácivé horečky eboly je klíčové izolovat pacienty a zjistit, s kým přišli do styku. V roce 2014 vypukla dosud největší epidemie eboly v historii, která skončila až v roce 2016. Nakazilo se téměř 29 tisíc lidí, přičemž 11 tisíc z nich zemřelo. Lékaři bez hranic tehdy spustili jednu ze svých největších operací, přijali přes deset tisíc pacientů. Na snímku pracovníci organizace nesou pacienta do ebolového centra v Kailahunu v Sierra Leone.

 © Julien Rey/Lékaři bez hranic

Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a může zabít až 90 procent nemocných. Klíčové jsou proto ochranné oděvy, izolační oddělení, zamezení přímého kontaktu s nemocnými nebo zemřelými. Některý nebezpečný odpad z ebolových center není možné desinfikovat a proto je nutné ho spálit, jako se děje na snímku z guinejského Conakry. 

© Anna Surinyach/Lékaři bez hranic

Ebola v zasažených komunitách často vyvolává hrůzu a paniku. Pacienti mohou mít obavy i z ochranných obleků zdravotnických týmů. Důležitá je proto rovněž osvěta. Zdravotníci Lékařů bez hranic si psali na kuklu na hlavě jména, aby je pacienti rozeznali. 

© Caitlin Ryan/Lékaři bez hranic

John Mulbah z Libérie přežil. Na snímku pózuje poté, co byl propuštěn z ebolového centra. Na zeď při odchodu otiskl ruku. Tento nápad se zrodil právě během epidemie eboly na západě Afriky. Přišla s ním psycholožka Lékařů bez hranic v Libérii, aby podpořila týmy i pacienty. Otisky rukou se staly viditelnou připomínkou, že řada lidí nákazu přežila. Zvláště důležité byly například pro týmy, které měly na starost pohřbívání obětí, jelikož přicházeli do styku pouze se smrtí. Symbol rukou se však promítal i do faktu, že důležitou součástí ochrany je mytí a zákaz doteků. 

Psychosociální pomoc lidem prchajícím z domovů kvůli válkám, přírodním katastrofám atd.

© Sara Creta/Lékaři bez hranic

Válka, násilí, přírodní katastrofy, těžká onemocnění zanechávají v lidech často i neviditelné rány. Lékaři bez hranic proto nabízejí rovněž psychologickou pomoc. Jako třeba na snímku, kde je zachycena psychosociální konzultace s pacientem v nemocnici ve městě Mweso v Demokratické republice Kongo.

© Brigitte Breuillac/Lékaři bez hranic

Nutné samozřejmě je, aby lidé vůbec věděli, že v jejich okolí existuje možnost psychologické podpory. Pracovníci Lékařů bez hranic na snímku vysvětlují lidem vysídleným z iráckého Mosulu, že mohou přijít za psychiatrem nebo psychologem a dostane se jim bezplatně pomoci. 

© Marta Soszynska/Lékaři bez hranic

Kreslení je součást léčby malých pacientů s psychologickými obtíženi. Kresbou toho, z čeho mají strach, mají děti šanci vyjádřit své pocity. Na snímku je venezuelská pacientka. 

© Lékaři bez hranic

Obrázek dvanáctiletého nigerijského chlapce, který uprchl před útoky Boko Haram do Čadu zachycuje zbraně a násilí. „Pro děti je snaží vyjádřit pocity kreslením. O obrázcích pak s nimi a jejich rodiči hovoříme, aby své obavy dostali pod kontrolu. Během sezení děti popisují na obrázcích hrozné příběhy. Vídáme kresby s pistolemi, helikoptérami a lidmi s uťatými hlavami," přiblížila psycholožka Lékařů bez hranic Aurelia Morabito. 

Intervence v případě přírodních katastrof (zde příklad Haiti)

© Julie Remy/Lékaři bez hranic

Přírodní katastrofy jako zemětřesení, tsunami a hurikány dovedou během několika minut zasáhnout celou populaci. Klíčová je okamžitá reakce. Například během zemětřesení na Haiti zemřelo na 220 tisíc lidí. Otřesy zničily více než polovinu zdravotnických zařízení včetně dvou nemocnic Lékařů bez hranic. Okamžitě po katastrofě se ošetřování raněných odehrávalo ve velmi provizorních podmínkách. 

© Julie Remy

Díky rozsáhlé síti spolupracovníků (připravených vyjet na misi ve velmi krátkém čase) a zásobám uloženým ve skladech po celém světě mohou Lékaři bez hranic na podobné katastrofy reagovat velmi rychle. Vzhledem k tomu, že na Haiti působili už před zemětřesením, ošetřili prvního pacienta už 3 minuty po zemětřesení. 

© Karel Maršálek/Lékaři bez hranic

Po zemětřesení Lékaři bez hranic přijali tisíce nových pracovníků, většinou místních, kteří pracovali ve 26 zdravotnických centrech, která se kolikrát skládala ze stanů. ​

© Julie Remy

Kromě obrovského počtu zraněných bývá po živelných katastrofách i problém se zdroji pitné vody. Zajistit přísun nezávadné vody je rolí logistiků. Na starosti mívají i potřebný materiál. Bez nich by lékaři ošetřovat raněné nemohli. Na snímku je sklad Lékařů bez hranic v Port-au-Prince v lednu 2010, nedlouho po zemětřesení. 

Léčba podvýživy

 

© Rawan Shaif/Lékaři bez hranic

Každou minutu na světě zemře 9 dětí, protože nemají dostatek základních živin ve stravě. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je podvýživa největší hrozbou světového veřejného zdraví. Na světě jí v současnosti trpí 178 milionů dětí mladších pěti let. Na snímku je osmiměsíční chlapec z válkou zmítaného Jemenu, který trpí těžkou formou podvýživy. 

© Ikram N'gadi/Lékaři bez hranic

Lidé trpí podvýživou nejen tehdy, pokud nemají dostatek výživy, ale i v případě, kdy nejsou schopni potravu plně využít – třeba kvůli nemocem, jako je průjem, HIV, tuberkulóza nebo spalničky. Kritický věk je od šesti měsíců (kdy matky začínají mateřské mléko doplňovat další stravou) do 24 měsíců. Nicméně ohroženy jsou i další věkové kategorie. Na snímku zdravotník váží podvyživené děti ve městě Benicheikh v nigerijském státě Borno.

© Louise Annaud/Lékaři bez hranic

Podvýživu lze někdy rychle diagnostikovat změřením obvodu paže dítěte speciální páskou. Je určena pro děti od půl roku do pěti let. Nadloktí se totiž u dětí do pěti let zas tolik nemění. Pokud se ve výřezu pásky zobrazí zelená - výživa je přiměřená a dítě není ohroženo, v případě žluté barvy je dítě v ohrožení a musí být sledováno. Oranžová znamená střední podvýživu a fakt, že dítě je v ohrožení života. Pokud se zobrazí červená, dítě trpí těžkou podvýživou a prakticky umírá. 

© Alain Frilet/Lékaři bez hranic

Léčba: Nejefektivnějším způsobem léčby podvýživy je terapeutická výživa připravená k okamžité konzumaci, jakou jí například dítě na snímku. Obsahuje všechny živiny, které dítě potřebuje pro svůj vývoj, pomáhá zvrátit jejich nedostatek a zvýšit váhu. Není nutné ji připravovat v kombinaci s vodou, což eliminuje nebezpečí infekce znečištěnou vodou. V případě těžké podvýživy je však zapotřebí dítě hospitalizovat a léčí se obvykle pomocí terapeutického mléka. 

Výstava „Lékaři bez hranic zblízka“

Více o interkaitvní výstavě, která nyní putuje po České republice se dozvíte zde

A takto vypadá výstava „Lékaři bez hranic zblízka“, která témata přibližuje.

Jedna z expozic putovní výstavy Lékaři bez hranic z blízka. © Lékaři bez hranic

Expozici tvoří dva stany, které používají Lékaři bez hranic na některých misích.

Zaujala vás naše výstava? Podívejte se, kde ji můžete navštívit.

{{{ labels.morehistories }}}