© Robin Meldrum/MSF
05 Apr 18 05 Apr 18

Dopis lékařům ve východní Ghútě

Tento dopis napsala Lorena Bilbao, operační koordinátorka Lékařů bez hranic pro projekty v Sýrii

Drazí kolegové,

Uplynul vice než měsíc od doby, kdy syrská vláda a její spojenci zintenzivnili ve východní Ghútě  vojenskou ofenzívu. To je více než měsíc bezohledného bombardování a ostřelování, které následovalo po pěti letech intenzivního obléhání. Týden po týdnu jsme se vás snažili podporovat, když do vašich nemocnic proudily tisíce zraněných nebo mrtvých. Den za dnem jsme vám naslouchali, když jste nám líčili vaše rostoucí vyčerpání a zoufalství.  

Uskutečnili jsme mnoho hovorů se syrskou vládou, jejími spojenci a všemi ostatními stranami, které jsou do konfliktu zapojeny. Snažili jsme se, aby boje ustaly. Snažili jsme se s vámi být i přes tu dálku, jak to jen bylo možné. Od 18. února jsme se, pomalu ale jistě, opět potýkali s limity našich možností poskytnout vám a vaším zařízením pomoc, když byla nejvíce potřeba.

Jsme organizace, která je hrdá na to, že je v úzkém kontaktu s lékařskými týmy a pacienty. Proto pro nás bylo obtížné přijmout, že vám nemůžeme pomáhat jinak, než nepravidelnými konverzacemi přes WhatsApp a skromným zásobováním. Vy jste se přitom denně potýkali s velkými ztrátami na životech. Nemohli jsme vám však pomoci. Oficiální humanitární konvoje nesměly převážet základní lékařské pomůcky a zdravotnické vybavení v našich skladech ve východní Ghútě nestačilo na pokrytí potřeb vašich pacientů.

V tuto chvíli nemáme téměř žádnou možnost poskytovat ve východní Ghútě lékařskou péči. Na začátku ofenzívy jsme pomáhali ve 20 klinikách a nemocnicích. Během pouhého měsíce zbývala jen jediná klinika, kam jsme ale zdravotnický materiál už nedokázali dopravit.  Zbylých 19 zařízení zavřelo nebo je zaměstnanci opustili, když vládní jednotky opět ovládly dané oblasti. Některá zařízení zničily opakované boje. Potřeba lékařské pomoci je však i nadále ohromná. Lidé prostě nezmizí, když se bojová linie posune. 

Tváří v tvář tomu, jak málo pro vás můžeme udělat, musím přemýšlet nad tím, čeho jste byli schopni dosáhnout a jak zásadní je vaše práce. Počty obětí sice neustále rostou, ale jsou tu i lidé, kteří si všímají, kolik životů jste ve stejnou chvíli zachránili. Co by se dělo, kdybyste na místě nebyli? O kolik více obětí by každý den ve východní Ghútě bylo? Naše schopnost vám pomáhat je sice ohrožena, ale má úcta k vaší práci zůstává. Vaše nekončící odhodlání nás všechny zahanbuje.

Když se vám podařilo vyšetřit si krátkou přestávku a jít domů, tak jste museli čelit stejným hrůzám jako vaši pacienti na lůžkovém oddělení. Stále ze své mysli nemůžu vymazat zprávu, kterou jsme od jednoho z vás dostali před dvěma týdny. Museli jste uprostřed noci s vaší rodinou utéct před stíhačkami, které létaly přímo nad vámi. Popisovali jste nám kulhající lidi prchající po ulici, plačící a křičící děti a jak někteří lidé uvázli pod sutinami.  Mluvili jste o úlevě, která přišla, když jste si mysleli, že jste konečně v bezpečí. Ale bombardování začalo znovu. Vybavuji si poslední větu z vaší zprávy: “Moje děti, moje žena a všichni lidi okolo mohou každou chvíli zemřít a já nemůžu vůbec nic udělat. Na tento okamžik už nadosmrti nezapomenu. “

Válka už trvá přes sedm let. Po celou dobu jsme se neustále snažili dostat do různých oblastí, kde byla potřeba zdravotní a humanitární pomoci. Činili jsme tak bez ohledu na to, kdo ovládal region, kde bylo třeba zasáhnout. Ale i přes opakované pokusy se nám nepodařilo pomoci lidem ve vládou kontrolovaných oblastech. Od roku 2011 Lékaři bez hranic oslovují syrskou vládu s žádostí o povolení vstupu do těchto oblastí a činíme tak i nadále. Do této chvíle jsme však povolení neobdrželi.

Se vzrůstajícími potřebami lékařské péče v oblastech mimo kontrolu syrské vlády, jako je východní Ghúta, jsme se rozhodli začít vykonávat tyto činnosti i bez oficiálního povolení. Nebyla to ideální cesta, jak podporovat zdravotní péči a jak vám poskytnout potřebné vybavení, léky nebo rady, ale i tak jsme se v daných podmínkách snažili, jak jen to bylo možné.

Chci, abyste věděli, že opakované odmítavé stanovisko syrské vlády ani žádné další překážky nikdy nezmění naše odhodlání pomáhat vám ve vaší práci. Víme, jak nezbytná je vaše práce. Je jedno, v jaké části země se nacházíte, ať už je to východní Ghúta, nebo jiná oblast Sýrie. Budeme se i dál snažit získat přístup do míst, kde je zdravotní a humanitární pomoc nejvíce potřeba, a budeme i nadále dělat co můžeme, abychom vám pomohli zachraňovat lidské životy. I přes velmi omezený přístup vám budeme dál nabízet veškerou možnou technickou a morální podporu. A to až do doby, než budeme moci udělat víc. Jak pro vás, tak pro všechny Syřany, kteří potřebují lékařskou pomoc. Jestliže míra násilí přivedla lidskost až na okraj kolapsu, tak vy jste ten důvod, proč její malá část ještě žije.   

Lékaři bez hranic pomáhají poskytovat lékařskou péči lidem ve východní Ghútě od roku 2013. I když naše humanitární organizace nemůže být fyzicky na místě, podporujeme místní syrské zdravotníky poskytováním zdravotnického materiálu, finanční podpory pro personál, který v těchto nemocnicích a klinikách pracuje, a konzultací v záležitostech veřejného zdraví, při hromadných zraněních a při správě nemocnic a lékáren. Dále také lékařům a praktikům poskytujeme technické a medicínské poradenství ve chvílích, kdy jsou nuceni řešit problémy a patologické stavy mimo jejich medicínské vzdělání.

Aktivity Lékařů bez hranic v Sýrii nezahrnují oblasti kontrolované Islámským státem, protože nám jeho vedení neposkytlo záruku bezpečnosti a nestrannosti. Stejně tak Lékaři bez hranic nemohou pracovat ve vládou kontrolovaných oblastech, jelikož jsme do dnešního dne neobdrželi povolení. Aby Lékaři bez hranic zajistili svou nezávislost na veškerých politických tlacích, nepřijímají pro svou práci v Sýrii žádné vládní finance.

{{{ labels.morehistories }}}