© Juan Carlos Tomasi/MSF
24 Srp 17 08 Led 20

Projekty 2016

Lékaři bez hranic v ČR podpořili v tomto roce projekty v 11 zemích částkou 71,1 milionu Kč. Více než 65 tisíc českých dárců podpořilo projekty v následujících zemích:

Irák

Projekt: Pomoc lidem na útěku před konfliktem v Iráku a Sýrii

Místo: guvernorát Ninive, uprchlický tábor Domíz

Částka: 1 500 000 Kč

Roky ozbrojeného konfliktu v Iráku narušily zdravotnický systém a miliony lidí potřebují zdravotní péči, které se jim nedostává. Od roku 2014 je přes 3,3 milionu lidí vysídleno napříč zemí. Mnozí nalezli útočiště v táborech, jiní žijí ve školách, mešitách a nedokončených budovách. I v roce 2016 zde bylo v pohybu mnoho lidí, kteří utíkali z válečných oblastí nebo se vraceli do oblastí znovu získaných pod vládní kontrolu. Během posledních tří měsíců uplynulého roku bylo z Mosulu a jeho okolí vysídleno asi 190 tisíc lidí. Přibližně 1,5 milionu se v průběhu roku vrátilo do svých domovů. Všichni tito lidé žijí v nestabilních oblastech, často poblíž frontových linií, kde čelí neustálému ohrožení, permanentní nejistotě, nedostatku zdravotní péče a základních prostředků pro přežití. Lékaři bez hranic v průběhu roku 2016 opět rozšířili svoje aktivity napříč 11 iráckými guvernoráty. Poskytovali jsme základní zdravotní péči, péči o matku a dítě či psychologickou pomoc a distribuovali jsme základní materiální pomoc vysídleným rodinám, hostitelským komunitám a syrským uprchlíkům. V listopadu jsme vyslali zdravotnické týmy do nově vznikajících táborů západně od Erbílu, aby poskytovaly pomoc lidem utíkajícím před bitvou o Mosul. Kromě základní zdravotní péče léčili naši zdravotníci chronická onemocnění a poskytovali psychologickou a psychiatrickou pomoc. Na místě jsme měli i polní chirurgickou jednotku a několik předsunutých zdravotnických stanovišť v nestabilních oblastech kolem Mosulu, kde jsme operovali zraněné a zajišťovali převoz do referenčních nemocnic.

Psychologická péče

Součástí většiny projektů Lékařů bez hranic v Iráku je psychosociální podpora Iráčanů a syrských uprchlíků. Vzhledem k tomu, že trvající boje a otřesné životní podmínky doléhají na stále větší množství lidí, rozšířili jsme v roce 2016 naši pomoc. V průběhu celého roku poskytly naše týmy 23 620 psychologických konzultací.

Péče o matku a dítě

Pokračovali jsme také v poskytování péče o matku a dítě v uprchlickém táboře Domíz. Protože stále větší počet žen rodí doma bez odborné asistence, otevřeli Lékaři bez hranic novou kliniku v Tal Maraq v guvernorátu Ninive. Jen během prvních tří měsíců asistovaly naše týmy u 400 porodů. Klinika nabízí akutní porodní a novorozeneckou péči a provádí drobné operace v případě porodních komplikací.

„Lidé, které přímo či nepřímo zasáhl probíhající konflikt, na tom nejsou moc dobře. Kvůli hrůzám, které prožili, se u nich projevují post-traumatické poruchy. V Tikrítu jsme potkali muže, který se z celé situace zhroutil. Jeho sousedé nám vyprávěli, že to dříve byl veselý a aktivní muž, který vlastnil obchod. Po nuceném útěku a kvůli podmínkám, ve kterých musel žít, začal vidět bludy a občas byl i agresivní. Tohle všechno může válka způsobit.“

Zdeněk müller, náš logistik na misi v iráku

Jemen

Projekt: Akutní zdravotní péče a pomoc zranitelným skupinám

Místo: Ibb

Částka: 16 275 000 Kč

V březnu 2015 v Jemenu naplno propukla válka, která si od té doby vybírá na místním obyvatelstvu obrovskou daň. Stovky zdravotnických zařízení napříč zemí přestaly fungovat kvůli náletům, bombardování nebo nedostatku zásob, peněz a zaměstnanců. Zdravotní služby v roce 2016 byly v kritickém stavu. Životní náklady se dramaticky zvýšily a pro mnoho rodin se stalo obtížným uspokojit základní potřeby. V zemi jsme proto navýšili své kapacity, abychom kompenzovali nedostatek zdravotní péče a pomohli narůstajícímu počtu válečných raněných. Do konce roku poskytovaly naše týmy zdravotní péči ve 12 nemocnicích a dalších 18 zdravotnických zařízení podporovaly. Co do počtu zapojeného personálu se pomoc v Jemenu stala jedním z největších projektů Lékařů bez hranic. V zemi jsme měli přes 1 300 spolupracovníků včetně 103 mezinárodních.

Útoky na zdravotnická zařízení

V období od října 2015 do srpna 2016 zemřelo v důsledku tragického a zcela nepřijatelného bombardování čtyř různých zdravotnických zařízení 26 spolupracovníků a pacientů Lékařů bez hranic. Při náletu na nemocnici Abs 15. srpna 2016 zemřelo 19 lidí, včetně jednoho zaměstnance Lékařů bez hranic, 24 lidí bylo zraněno. Lékaři bez hranic v důsledku těchto útoků odvolali své spolupracovníky z šesti nemocnic na severu Jemenu. Aktivity na severu Jemenu organizace uzavřela v listopadu 2016.

Ibb

Guvernorát Ibb je jedním z nejhustěji osídlených regionů Jemenu. Lékaři bez hranic zde podporují oddělení urgentní péče v nemocnici v Al-Thawra, která je největší v oblasti. Naše týmy usilují o zlepšení urgentní péče a pomoci v případě velkého množství zraněných. Pracujeme také ve všeobecné nemocnici v Thi As-Sufal na jižních hranicích s guvernorátem Taíz, která se nachází v blízkosti jedné z frontových linií. Tato nemocnice slouží zhruba půl milionu lidí. Lékaři bez hranic nemocnici obnovili a provádí v ní život zachraňující operace.

„V tom nás vyrušilo řinčení řetězů, křik a otevírání vjezdu do prostoru pohotovosti, před nímž se během vteřiny začaly štosovat dodávky přivážející raněné. ‚Došlo k explozi na trhu, bude jich hodně,‘ naklonil se ke mně můj tlumočník. Sakra! Zrovna teď, když jsem tady z mezinárodního týmu sama. Mí další dva spolupracovníci totiž využili klidu posledních dní, aby si odpočinuli po měsících usilovné práce. Zvedám telefon a volám na naši základnu, ať přeruší odpočinek a okamžitě přijedou. Mezitím se před vchodem rozpoutal pořádný šrumec. Z aut vykládali raněné, většinou celé ohořelé, zkrvavené, s končetinami v nepřirozeném úhlu a personál je obratem vozil dovnitř. ‚Uf… Tak jo, jdu na to,‘ oblékám si rukavice a stavím se před vchod do nemocnice, kde budu třídit raněné.“

martina Jurigová,zdravotní sestra ze své mise v Jemenu

 

Kyrgyzstán

Projekt: Léčba tuberkulózy

Místo: Kara Suu          

Částka: 2 000 000 Kč

Zdravotní systém v Kyrgyzstánu, jedné z nejchudších zemí centrální Asie, je nevyhovující a trpí nedostatkem zdravotnického materiálu. Zemi navíc trápí vysoký výskyt rezistentní tuberkulózy, k jejíž léčbě nemá většina nemocných přístup. Rezistentní formou trpí třetina nových pacientů a polovina těch, kteří se s nemocí již dříve léčili. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že rezistentní tuberkulózu má v Kyrgyzstánu kolem 2 400 lidí. Naše týmy na jihu země poskytují ambulantní péči pacientům s rezistentní tuberkulózou v oblastech Osh a Kara Suu. Snažíme se tak zkrátit čas, který lidé musejí trávit v nemocnici. Pacienti docházejí na pravidelné měsíční konzultace do jedné ze tří klinik, ve kterých pracujeme. Součástí konzultací je i psychologická podpora, která pacientům pomáhá zvládnout náročnou léčbu, jež může trvat až dva roky. Vedle poskytování zdravotní péče nemocným také školíme pracovníky ministerstva zdravotnictví. Pacienty s vážnějšími formami tuberkulózy hospitalizujeme ve 40lůžkové nemocnici v Kara Suu. Také podporujeme ministerstvo zdravotnictví v diagnóze nemoci a léčbě pacientů. Další naše týmy pomáhají s poskytováním následné péče v nemocnici ve městě Osh zaměřené na tuberkulózu.

„Kyrgyzstán byl pro mě velmi intenzivní, protože jsem byla v kontaktu s místními nejen v práci, ale také ve volném čase. Bylo pro mě těžké odjíždět, protože jsem tam poznala několik moc dobrých přátel, se kterými jsem do dneška v každodenním kontaktu. Lidé jsou tam vzdělaní, mají přehled o světovém dění, jsou velmi otevření a zvědaví. Jsou ochotní s čímkoliv pomoct a jsou velmi hrdí na svoji zemi, kterou s velkou pýchou každému rádi ukáží. Bylo pro mě moc dojemné vidět, jak se k sobě chovají v rodině, jak obrovský respekt mají ke starším lidem a jakou neuvěřitelnou lásku dávají svým dětem. Rodina je pro ně nejdůležitější a je to něco, co u nás v západním světě rychle zapomínáme. Je moc důležité si to opět připomenout a vzít si z toho ponaučení.“

aneta Stonová,naše administrátorka o své misi v Kyrgyzstán

Libanon

Projekt: Pomoc uprchlíkům ze Sýrie

Místo: Jižní, severní Libanon a údolí Bekaa

Částka: 5 000 000 Kč

Libanon je zemí, kde žije největší počet uprchlíků na počet místních obyvatel. Země s 4,4 milionu obyvatel hostí více než 1,4 milionu syrských uprchlíků a stovky tisíc uprchlíků z jiných zemí. Obrovský příliv syrských uprchlíků zatížil libanonskou ekonomiku a infrastrukturu. Libanonské ministerstvo zdravotnictví podporuje zdravotnická zařízení, která poskytují primární a sekundární zdravotní péči syrským uprchlíkům. Náklady na konzultace, laboratorní testy a léky jsou ale velkou překážkou pro velkou část syrských uprchlíků, kteří si zdravotní péči nemohou dovolit. Lékaři bez hranic proto na řadě míst poskytují místním komunitám i uprchlíkům bezplatnou zdravotnickou pomoc.

Pomoc v uprchlických táborech

Naši spolupracovníci pracují v uprchlických táborech jižně od Bejrútu, v údolí Bekaa, v severním Libanonu poblíž hranic se Sýrií a v regionu Saida na jihu země. Nabízí zde primární zdravotní péči, starají se o pacienty s akutními i chronickými onemocněními, poskytují psychologickou podporu a starají se o zdravotnickou osvětu. Ve třech zdravotnických zařízeních také pečují o matku a dítě. Od září 2013 poskytují Lékaři bez hranic primární zdravotní péči a péči o matku a dítě v uprchlickém táboře Šatíla, který se nachází pouze čtyři kilometry od hlavního města. V otřesných podmínkách zde žije přes 30 tisíc lidí.

„Zaujal mě jeden kluk, kterému mohlo být asi 22 let. Nevím, jestli se jedná o jeho jediné oblečení, nebo jestli si na sebe vzal něco slavnostnějšího, protože šel k lékaři, ale má na sobě bílou košili (na rameni špinavou od růžové barvy). Má krátké vlasy a knírek. Tváří se nešťastně a ustaraně. Asma mu teď do žíly zavádí jehlu, na které má nasazenou zkumavku s heparinem. Moc to neteče. Kluk vypadá, že z toho brzo omdlí, a já taky. Nakonec se krev podaří nabrat. Testujeme a já koukám, že má cukrovku 1. typu. Chudák. Je to sirotek a pochází z města Rakka, kde takzvaný Islámský stát údajně zničil jeho dům. Rozhodl se tedy, stejně jako spousta dalších Syřanů, uprchnout do Libanonu. Normálně se převaděčům platí 200 dolarů za osobu. Jemu si řekli o 4 000. Dal jim všechno, co měl, jen aby se zachránil. Žije tu někde pod plachtou. Pracovat nemůže, protože mu cukrovka ‚zabíjí tělo‘. Je strašně pohublý… Do Sýrie se prý nevrátí a co bude dělat, to neví. Strašně rád bych mu nějak pomohl, ale nemám moc jak. Každý z našich pacientů má svůj příběh…“

Václav pech,Laborarorní technik ze své mise v Libanonu

Myanmar

Projekt: Léčba pacientů s HIV/AIDS

Místo: Dawei

Částka: 1 500 000 Kč

Lékaři bez hranic jsou významným poskytovatelem zdravotní péče v Myanmaru, kde mimo jiné podporují zdravotnické aktivity ministerstva zdravotnictví a sportu. Zajišťujeme primární zdravotní péči, ambulantní ošetření, provádíme očkovací kampaně, pečujeme o pacienty trpící HIV/AIDS či tuberkulózou (včetně rezistentních forem) a poskytujeme psychologickou podporu. V roce 2016 musely naše týmy kvůli intenzivním bojům v zemi omezit či dočasně přerušit své aktivity v regionu Wa a ve státě Rakhine.

Léčba pacientů s HIV/AIDS

Lékaři bez hranic jsou hlavním poskytovatelem zdravotní péče pro pacienty s HIV ve městě Dawei na jihozápadě Myanmaru. V roce 2016 jsme zde léčili 2 355 pacientů s HIV/AIDS. Naše týmy se zaměřují především na zranitelné skupiny, jako jsou sexuální pracovníci či homosexuální muži. Podporujeme také národní program pro boj s HIV. V uplynulém roce bylo do tohoto programu nově zařazeno 742 pacientů. Diagnózu pacientů usnadnil nově zavedený přístroj pro detekci virové nálože. Pečujeme také o pacienty, kteří vedle HIV/AIDS trpí dalšími infekčními onemocněními, jako například tuberkulózou, cytomegalovirovým zánětem sítnice či žloutenkou typu C. V loňském roce podstoupili někteří pacienti se žloutenkou typu C v Dawei a Rangúnu novou efektivnější a dostupnější orální léčbu.

„Většina mladých pacientů se neodváží odhalit svůj stav nikomu mimo svou rodinu, ani nejbližším přátelům. Často se stydí a bojí se, že je jejich přátelé opustí, pokud se o jejich onemocnění dozvědí. Trápí je ‚pravidla‘, která jsou s životem s HIV/AIDS spjata. Nutnost dodržovat určitou rutinu, brát pravidelně léky (a dělat tak tajně a v době, kdy se zabýváte milionem dalších věcí) komplikuje antiretrovirovou léčbu.“

Fernanda Rick,vecdoucí lékařka projektu v Dawei

Niger

Projekt: Léčba dětské podvýživy a malárie

Místo: Zinder, Magaria

Částka: 10 000 000 Kč

Lékaři bez hranic se v Nigeru v roce 2016 zaměřovali na snižování dětské úmrtnosti a na poskytování humanitární pomoci uprchlíkům a vysídleným obyvatelům na jihu země. Konflikt mezi Boko Haram a různými ozbrojenými skupinami v sousední Nigérii nadále zasahoval region Diffa, kam přes hranice uteklo mnoho lidí. Na konci roku žilo v oblasti podle tamních úřadů v otřesných podmínkách na 100 tisíc místních obyvatel a 240 tisíc uprchlíků. Tito lidé jsou velmi zranitelní a náchylní k nejrůznějším chorobám a násilí.

Reakce na epidemie

Stejně jako v roce 2015 i v roce 2016 zasáhla Niger epidemie meningitidy, i když menšího rozsahu. Naše týmy společně s ministerstvem zdravotnictví spustily očkovací kampaň, během které naočkovaly v nejhůře postižených oblastech 254 tisíc lidí. Podpořili jsme také nigerské ministerstvo zdravotnictví při reakci na několik epidemií cholery a v regionu Diffa jsme uskutečnili preventivní očkovací kampaň proti choleře.

Péče o podvyživené děti

Mezi obdobími úrod dochází v Nigeru každoročně k vyčerpání zásob, které má za následek vysoký výskyt dětské podvýživy. Podvyživené děti jsou náchylnější k život ohrožujícím onemocněním, jako je například malárie. V roce 2016 naše týmy nadále podporovaly pediatrické oddělení a terapeutické výživové centrum v oblastní nemocnici v Magarii. V období mezi červnem a prosincem bylo potřeba kvůli množství pacientů několikrát navýšit kapacitu zařízení, a to až na 600 lůžek. Lékaři bez hranic také podporovali 11 zdravotnických zařízení poskytujících zdravotní péči dětem mladším pěti let a posílili nemocniční systém pro převoz nejvážnějších případů. V roce 2016 naše týmy také po dobu zvýšeného výskytu dětských onemocnění otevřely další pediatrickou jednotku s kapacitou 200 lůžek v nedaleké oblasti Dungass. Do nemocnice v Magarii bylo přijato více než 13 300 dětí trpících dětskými onemocněními a malárií a přes 66 500 jich bylo ošetřeno v okolních oblastech. Tato čísla jsou v porovnání s předchozími lety alarmující. Lékaři bez hranic bojují proti malárii prostřednictvím komunitních aktivit, ale také sezónní malarickou chemoprevencí, kterou podstoupilo více než 117 tisíc dětí. Po dvou letech postupného předávání projektu místním úřadům ukončily v prosinci naše týmy aktivity na lůžkovém pediatrickém oddělení a v terapeutických centrech pro léčbu podvýživy ve městě Zinder a v Chare Zamna. Těmto zařízením nadále poskytujeme finanční podporu a pomáháme jim se školením personálu a zajištěním zdravotnickéhomateriálu.

„Dříve si lidé mysleli, že podvyživené dítě je ‚pošpiněné‘. Věřilo se, že děti se staly podvyživenými, protože spaly na posteli, kde jejich matka podvedla svého manžela. To už si teď nemyslí. Mezi místní komunitou probíhá řada osvětových aktivit a díky více než desetileté práci Lékařů bez hranic lidé chápou, že podvyživené dítě je nemocné a může se vyléčit, pokud podstoupí odpovídající léčbu. To je velká změna. Dříve byla úmrtí na podvýživu běžnou součástí života vesnice.“

Elyse Aichatou Yahaya Danzara,nigerská zdravotní sestra, která v roce 2005 spolupracuje s Lékaři bez hranic od roku 2005

Nigérie

Projekt: Krizová pomoc lidem postiženým konfliktem, léčba akutní podvýživy

Místo: Banki

Částka: 2 300 000 Kč

Již od roku 2013 žijí obyvatelé Nigérie v permanentní nejistotě kvůli stále intenzivnějším bojům mezi Boko Haram a vládními silami. Násilí nejvíce zasáhlo stát Borno, kde bylo 1,4 milionu obyvatel nuceno opustit své domovy a hledat přístřeší v uprchlických táborech s velmi špatnými životními podmínkami. Až do poloviny roku 2016 neměli přístup k základní pomoci. Když na místo dorazili Lékaři bez hranic, byla většina z nich v zoufalém zdravotním stavu a jejich situace byla více než kritická. Dodnes nejsou humanitární potřeby lidí na útěku zdaleka naplněny, a to především proto, že poskytování pomoci v takto náročných bezpečnostních podmínkách vyžaduje kompromisy, například zapojení ozbrojeného doprovodu.

Pomoc v uprchlickém táboře v Banki

V červenci 2016 začali Lékaři bez hranic poskytovat pomoc v uprchlickém táboře v Banki na severovýchodě země. Tábor postavily nigerijské úřady poté, co se jim v září 2015 podařilo získat oblast zpět od Boko Haram. Naše týmy zajišťovaly zdravotní péči, staraly se o sanitaci a distribuci potravin. Jejich hlavním úkolem bylo snížení nemocnosti a úmrtnosti na podvýživu, malárii a průjmy. Předtím než na místo dorazili Lékaři bez hranic, scházelo lidem jídlo a základní potřeby. K dispozici měli méně než pět litrů vody na osobu, které musely vystačit na pití, vaření a všechny ostatní potřeby. Během čtyř měsíců se nám podařilo objem vody na osobu zvýšit čtyřikrát. Naše týmy také poskytly potraviny 2 300 rodinám, než distribuci potravin převzaly jiné organizace. Během malarického období jsme zajišťovali chemoprofylaxi a organizovali jsme rozsáhlé očkovací kampaně, během kterých se podařilo naočkovat více než 13 500 děti mladších deseti let. Po několika měsících se životní a zdravotní podmínky obyvatel tábora v Banki výrazně zlepšily.

Lékaři bez hranic v ČR vyhlásili v roce 2016 krizovou sbírku na pomoc Nigérii.

„Naši vesnici vypálili. Během útoků jsem přišla o matku, otce a tchyni. Když jsme s mužem a dětmi přišli do Banki, neměli jsme vůbec nic. Ani talíř nebo hrnek. Měla jsem jen pár kusů oblečení. Z města jsme pak nemohli odejít a nemohli jsme ani dělat nic jiného než čekat na humanitární pomoc, na které jsme byli zcela závislí.“

jedenatřicetiletá dayo z nigérie

„Statisíce lidí urgentně potřebují pomoc, a přesto zůstává tato obrovská krize zcela mimo pozornost veřejnosti a médií. Krize v oblasti Čadského jezera trvá již několikátým rokem a celkově se odhaduje, že důsledkem působení Boko Haram jsou více než 3 miliony lidí na útěku. K těmto lidem se často nedostává žádná pomoc, nemají přístup ke zdravotní péči a pouze omezený přístup k vodě a potravinám.“

Pavel Gruber,ředitel české pobočyk Lékařů bez hranic]

Súdán

Projekt: Léčba viscerální leishmaniózy (kala azar)

Místo: Gedaref

Částka: 6 477 792 Kč

Humanitární potřeby v Súdánu jsou obrovské. Pokračující konflikty a vysoká míra nebezpečí v mnoha částech země těžce doléhají na místní obyvatele. Odhaduje se, že v zemi je 3,2 milionu uprchlíků a vnitřně vysídlených a stále přicházejí další, především z Jižního Súdánu. Velmi omezený zdravotní systém se také musí vyrovnávat s řadou epidemií, například epidemií spalniček a vodou šířících se onemocnění, které v uplynulém roce zemi zasáhly. V některých oblastech je přitom zdravotní péče zcela nedostupná, protože místní úřady zakázaly zahraničním organizacím do nich vstoupit.

Léčba kala azar

Lékaři bez hranic působí již od roku 2009 ve státě Gedaref na jihozápadě Súdánu, kde provozují zdravotnické zařízení zaměřené na diagnózu a léčbu kala azar neboli viscerální leishmaniózy v Tabarak Allah. Kala azar je parazitární onemocnění přenášené malými muškami. Onemocnění v počátcích způsobuje kožní vředy, vážnější formy nemoci napadají imunitní systém a způsobují selhání orgánů. Nejúčinnější diagnostické testy na kala azar jsou invazivní a potenciálně nebezpečné, vyžadují totiž vzorky tkání ze sleziny, lymfatických uzlin nebo kostní dřeně. Pro diagnózu v odlehlých oblastech se používá rychlý test pomocí měřící tyčinky, který je ale nepřesný. V roce 2016 jsme v Súdánu vyšetřili 2 180 pacientů a 545 jich přijali do nemocnice. 98 % pacientů, kteří podstoupili léčbu, se podařilo úspěšně vyléčit.

Sýrie

Projekt: Zdravotní péče a péče o matku a dítě uprostřed konfliktu

Místo: Guvernorát Hassake

Částka: 1 000 000 Kč

Válka v Sýrii vstoupila do šestého roku a nezdá se, že by se chýlila ke konci. Situace syrských obyvatel se nadále zhoršuje. Přibližně 4,7 milionu lidí uprchlo ze svých domovů do sousedních zemí a asi 7,6 milionu lidí je vysídleno uvnitř země, kde uvázli mezi postupujícími frontovými liniemi bez jakékoli pomoci či zdravotní péče. Válka se nevyhýbá ani zdravotnickým zařízením a zdravotníkům, kteří byli v uplynulém roce častým terčem útoku. Kvůli nestabilní situaci, proměnlivým frontovým liniím a tuhým bojům mezi různými ozbrojenými skupinami nemohou Lékaři bez hranic působit v některých oblastech Sýrie. Poté co bylo v lednu 2014 uneseno pět našich spolupracovníků, kteří posléze strávili pět měsíců v zajetí, jsme museli zavřít několik našich projektů v zemi. Poskytování zdravotní péče syrským obyvatelům je stále naší prioritou, ale jednání s vládou a opozicí jsou nadále komplikovaná a dosud jsme nezískali povolení k dlouhodobému působení v zemi.

Pomoc na severovýchodě Sýrie

Lékaři bez hranic poskytují kvalitní bezplatnou zdravotní péči v guvernorátu Hassake na severovýchodě Sýrie. Zaměřujeme se zde především na péči o matku a dítě a na nepřenosné nemoci. I v roce 2016 jsme poskytovali primární zdravotní péči vysídleným lidem a hostitelským komunitám. Celkem jsme poskytli 44 873 ambulantních vyšetření a 5 598 konzultací týkajících se reproduktivního zdraví. Naši spolupracovníci také asistovali u 1 325 porodů, včetně 281 císařských řezů v národní nemocnici v Dereku a v nově otevřené porodnici v Tal Kocher. Lékaři bez hranic také šířili osvětu mezi pacienty s chronickými onemocněními, zejména pokud jde o důležitost dodržování léčebných postupů.

„Modlím se vždy, když odcházím ven, protože nevím, jestli se vrátím ke svým dětem. I když posledních několik dní už takový strach nemám. Poprvé za tři roky se můžeme cítit bezpečněji a nemusíme mít strach z leteckých úderů. Stále však slyšíme střelbu. Nedaleko zuří boje a přibližují se. Příměří ve skutečnosti neexistuje, i když ubylo násilí. Je možné říci, že kleslo na 15 až 20 procent toho, jaké to bylo dříve. Lidé mají pořád strach, co se stane, až ono příměří skončí.“

svědectví místního spolupracovníka Lékařů bez hranic z damašského předměstí Ghúta

Tanzanie

Projekt: Zdravotnická a humanitární pomoc uprchlíkům z Burundi

Místo: Uprchlický tábor Nduta

Částka: 20 000 000 Kč

V důsledku dlouhodobé nestability v sousedních zemích se Tanzanie stala domovem pro 280 tisíc uprchlíků, převážně z Burundi. Koncem roku 2016 jich do země přicházelo každý měsíc přibližně deset tisíc. Kvůli velkému přílivu lidí vznikl obrovský tlak na již přeplněné uprchlické tábory a humanitární organizace poskytující přístřeší, vodu a sanitaci. Nově příchozí se museli ubytovat v přeplněných a nehygienických společných stanech, což přispělo k šíření nemocí, jako jsou malárie, průjmová onemocnění či záněty dýchacího ústrojí. Kvůli horšící se situaci rozšířili Lékaři bez hranic své aktivity ve třech uprchlických táborech Nyarugusu, Nduta a Mtendeli. V září zasáhlo oblast na sever od města Bukoba silné zemětřesení, a tak jsme okamžitě podpořili místní nemocnice zásobami krizového zdravotnického materiálu.

Pomoc uprchlíkům v táboře Nduta

Lékaři bez hranic jsou hlavním poskytovatelem zdravotní péče v uprchlickém táboře Nduta. Zároveň jsme jedinou organizací, která nabízí celou škálu zdravotnické pomoci včetně reprodukční zdravotní péče, léčby podvýživy či péče o oběti sexuálního násilí. V roce 2016 jsme zde zrekonstruovali a rozšířili 120lůžkovou nemocnici a provozovali jsme pět zdravotnických středisek, ve kterých jsme prováděli lékařská ošetření, očkování či poskytovali psychologickou podporu. V průběhu roku jsme poskytli 186 345 konzultací, asistovali jsme u více než 3 tisíc porodů a léčili jsme přes 44 tisíc pacientů s malárií. Naše týmy navíc prováděly zdravotnickou osvětu, zajišťovaly vodu a sanitaci v táboře a od ledna do října rozdaly 41 973 moskytiér a přes 70 milionů litrů vody.

„Spolu s našimi psychosociálními pracovníky poskytujeme psychologickou podporu přímo v terénu, přijíždíme za lidmi do jejich komunit, stanových městeček nebo také do obrovských stanů pro dvě stě lidí, které jsou velké jako hangáry. Pomáháme v nemocnicích, kde naši lékaři léčí nemoci a my pečujeme o zraněné duše. Nasloucháme tíživým příběhům a snažíme se rozjasnit pohled těchto lidí do budoucnosti, hledat nové možnosti. V nemocnici pro podvyživené děti se snažíme přinášet trochu radosti, motivujeme maminky ke hře s dětmi, povídáme si a sdílíme s nimi jejich obavy, ale také naději na uzdravení.“

alexandra Topolská,Vedoucí psychologické pomoci ze své mise v Tanzanii

Ukrajina

Projekt: Psychologická pomoc lidem postiženým konfliktem

Místo: Doněcká oblast

Částka: 5 000 000 Kč

Politické snahy o řešení konfliktu na východní Ukrajině ani během roku 2016 nepokročily a obyvatelé žijící poblíž frontové linie museli i nadále snášet důsledky nekončícího násilí. Lékaři bez hranic provozovali v průběhu roku 2016 mobilní kliniky poblíž frontové linie a rozšířili psychologickou podporu lidem žijícím na vládou kontrolovaném území, včetně vnitřně vysídlených. Naši psychologové poskytli konzultace 3 052 pacientům s akutním či chronickým stresem na jihu konfliktní zóny. Mnozí z nich přišli v konfliktu o přátele či příbuzné nebo museli utéct ze svých domovů, které byly poškozeny či zcela zničeny. Kromě toho jsme také pořádali skupinová psychologická sezení pro starší lidi z místní komunity i z řad vysídlených obyvatel. Kvůli konfliktu neměli mnozí lidé přístup k lékům či zdravotní péči. Lékaři bez hranic proto zajistili léčbu pro lidi trpící chronickými onemocněními, jako například cukrovka či vysoký tlak. Naše týmy poskytly během roku 38 292 ambulantních konzultací.

Předání aktivit v Bachmutu

Navzdory vážné situaci a rozsáhlým potřebám se ale daří v některých oblastech zlepšovat situaci do té míry, abychom mohli ukončit svou pomoc a přemístit volné kapacity jinam. Například v regionu Bachmut na východě země poskytovaly naše týmy pomoc na 40 místech zhruba 40 tisícům místních obyvatel a 10 tisícům vysídlenců. V červenci se podařilo zlepšit kapacity místního zdravotnického systému do té míry, že se stal schopným zajistit lidem základní zdravotní péči, a tak jsme se rozhodli ukončit naše zdejší aktivity a přenechat je místním orgánům a jiným organizacím.

„Vidíme, že starší lidé jsou vyděšení a cítí se, jako kdyby bláznili. Začínají zapomínat, mlčí a nic neříkají. Učíme je základním mechanismům, jak se vyrovnat s jejich životní situací, díky kterým se mohou cítit lépe. Připomínáme jim jejich významnou roli v rodině a to, že mohou pomoci i malými věcmi, jako je například rozmluva s ostatními obyvateli vesnice.“

Viktoria Brus, psycholožka Lékařů bez hranic v Kurachove