Využívám zkušeností z mučení k překonání pandemie

Frederica*, který nyní žije v uprchlickém táboře v Řecku, v minulosti mučili. Našim kolegům vyprávěl, jak mu hrůzné zkušenosti pomohly psychicky zvládnout strach z pandemie COVID-19 a nucenou izolaci.

Ilustrace: Carole Isler

„Na počátku koronavirové ságy jsem si myslel, že během jednoho či dvou týdnů bude po všem. Ale poté, co jsem se dozvěděl více o nemoci a jejím šíření, jsem si uvědomil, že je to mnohem vážnější, než jsem si myslel.

Počet obětí stoupal ze dne na den. Nečekal jsem to a hodně mne to vystresovalo. Když v Itálii a Španělsku každý den umíralo 600-700 lidí, začalo to doléhat na mou psychiku. Pamatuji si, že jsem si musel promluvit se svým psychologem, protože jsem byl opravdu vyděšený.

Slyšel jsem historky o lidech, kteří byli zdraví a do druhého dne zemřeli. Mezi obětmi byli i lékaři a pracovníci ve zdravotnictví. Nemoc ničí vše, co jí stojí v cestě.

Ilustrace znázorňuje jeden z Fredericových způsobů zvládání stresu během pandemie COVID-19 – hovor s psychologem Lékařů bez hranic.

Poté vyhlásila řecká vláda zákaz vycházení. Musel jsem zůstat uvnitř a přestat pracovat – můj šéf nás všechny požádal, abychom nepracovali. Pak jsem si uvědomil, že tato nemoc mě opravdu ovlivní. Trávil jsem hodně času přemýšlením o ní – kdy skončí, jestli já a mí blízcí během této pandemie zemřeme.

Přemýšlel jsem o tom čím dál více. Začalo se mi v hlavě vynořovat mnoho špatných myšlenek a záblesků z minulosti. Hodně jsem si už protrpěl a nyní se zdálo, že utrpení začne znovu. Uvažoval jsem, jak tomu tentokrát uniknu.

Ve své rodné zemi jsem ještě před odchodem a plavbou přes moře zažil mučení. Překonal jsem dobu, kdy jsem byl velmi nemocný a bál se o svou budoucnost. Prožil jsem to a tehdy jsem se z toho po dlouhé léčbě, díky Bohu, dostal.

Když jsem se zotavil, řekl jsem si, že využiji svých zkušeností z minulosti k překonání této pandemie. Uvědomil jsem si, že to, co jsem v minulosti prožil, bylo horší než tato pandemie. Přesvědčil jsem se tak o tom, že izolace mi nezabraní tohle překonat.

Když jsem uzavřený ve svém nákladním kontejneru, naplňuje mě strach. V táboře v něm žijeme po pěti či šesti lidech. Vím, že nemohu zabránit návštěvám, které přicházejí za mými spolubydlícími…Můžu na ně jenom gestikulovat, aby se drželi dál. To je vše, co dělám.

Nemáme jinou alternativu – toto je jediný prostor, kde můžeme být. Zároveň si uvědomujeme, že někteří lidé jsou na tom hůř, protože mají ještě méně prostoru. Takže z toho omezeného prostoru musíme těžit, co to jde.

Mám štěstí, že se alespoň nacházím v táboře s prostorem k žití. Máme tu také stadión, kde můžeme cvičit. Takže moje situace se zdá lepší než situace lidí tísnících se v bytech bez prostoru ke cvičení.

Frederic se snaží udržet fyzický odstup od ostatních ve svém přístřešku v uprchlickém táboře v Řecku během pandemie COVID-19.

Nyní si léčím koleno, které mám zraněné kvůli tomu, co jsem zažil v mé zemi. Zdravotní konzultace jsou teď vzhledem k situaci přerušené, ale můj lékař mi často volá, aby zjistil, jak na tom jsem.

Vím, že celá planeta nyní prožívá to stejné, ale to, co nás uprchlíky odlišuje, jsou naše životní podmínky.  V kombinaci s izolací a hrozbou tohoto viru zažíváme dvojnásobný stres.

Je těžké nemít si s kým popovídat. Není snadné být v klidu, když kolem sebe nemáte lidi, kterým věříte. Moje psycholožka, Zoe, je jedna z mála lidí, se kterými si mohu opravdu promluvit. Od počátku zákazu vycházení s ní mluvím skoro každý týden.

Chtěl bych poděkovat Lékařům bez hranic za pomoc, kterou nám poskytují, protože to opravdu není snadné. Neumíte si představit, jak velký dopad má tato podpora.”

*jméno bylo změněno

Klinika Lékařů bez hranic pro rehabilitaci obětí mučení v Aténách nabízí od roku 2014 lékařskou péči a psychickou podporu migrantům a uprchlíkům, kteří prožili mučení nebo jinou formu zneužívaní v zemích jejich původu, během jejich cesty do Řecka nebo v průběhu jejich pobytu v zemi.