© Paul Odongo / MSF
10 Úno 21 11 Úno 21

Zásadní zlom pro pacienty v krizových oblastech: Inzulin se může skladovat i mimo lednici

Ženeva/Praha, 10. února 2021

  • Lékaři bez hranic a Ženevská univerzita prokázali stabilitu inzulinu ve vysokých teplotách v rozmezí 25–37 °C. Uchovávání léku testovali v keňském Dadábu, jednom z největších uprchlických táborů na světě.
  • Tento poznatek může zásadně změnit způsob práce s diabetickými pacienty žijícími v odlehlých nebo krizových oblastech.
  • Pro dávku, kterou je nutné podávat několikrát denně, už pacienti nebudou muset docházet do nemocnice. Odteď si ji budou moci aplikovat sami doma. Inzulin se tak stane dostupným všem, kteří ho potřebují, a to bez ohledu na to, kde žijí.

Společná studie Lékařů bez hranic a Ženevské univerzity otištěná ve vědeckém časopise PLOS One prokázala, že inzulin může být skladován i při teplotách v rozmezí 25-37 °C a vydrží v nich až čtyři týdny po otevření. Lidé, kteří žijí v těchto teplotních podmínkách tedy mohou inzulin používat, aniž by museli mít lednici.

Diabetes je progresivní chronické onemocnění, které se dá kontrolovat efektivní léčbou. V mnoha zemích k ní však lidé nemají přístup. Je ostudné, že zhruba jen polovina těch, co inzulin potřebují, ho může užívat. Nedostupnost tohoto léku vždy spočívala v náročných požadavcích na jeho uchovávání a ve složitých pravidlech léčby.

Tato přísná doporučení je velmi těžké dodržovat v tropických oblastech, a ještě náročnější to je při probíhajících humanitárních krizích. Momentálně se doporučuje inzulin uchovávat v lednici, dokud lahvičku pacient neotevře nebo nevyprší datum spotřeby. Načatou lahvičku inzulinu by pacient měl uchovávat v teplotě pod 25 °C a spotřebovat do 6 týdnů. To často znamená, že zdravotníci pacienty žádají, aby pro injekci alespoň dvakrát denně dojížděli do zdravotnických zařízení, a to po zbytek života. „Někteří pacienti museli denně překonávat velké vzdálenosti, aby mohli podstoupit terapii. Jiní se dokonce přestěhovali, aby to neměli tak daleko. Možnost aplikovat si inzulin samostatně je proto klíčovým aspektem v léčbě diabetu,” vysvětluje Philippa Boulle, poradkyně Lékařů bez hranic pro neinfekční nemoci.

Způsob, jak by si pacienti mohli odvézt inzulin domů a nemuseli se do nemocnice tak často vracet, hledal na svých misích i farmaceut Lékařů bez hranic Stanislav Havlíček. „Na cestu domů pacienti dostávali balení inzulinu do termosky. Doma ho skladovali v hliněných nádobách v provizorním sklípku. I ve velmi teplých dnech se dokázala teplota udržet pod hranicí 30 °C. V drtivé většině případů šlo o diabetes prvního typu u dětí, které by bez inzulinu zemřely,” říká Havlíček.

„Vyzýváme teď proto ke společnému prohlášení zaštítěném Světovou zdravotnickou organizací (WHO), které by podpořilo lokální výrobu chladicích prostředků k domácímu skladování inzulinu a ukončilo představu o tom, že k jeho uchovávání je vždy potřeba lednice. Doufáme také, že se farmaceutické společnosti podrobí regulačním autoritám a rovněž ve svých příbalových letácích poupraví možnosti uchovávání inzulinu i ve vyšších teplotách,” dodává Philippa Boulle. Nastal čas zajistit, aby lidé měli přístup k inzulinu nehledě na to, kde žijí.

 

Lékaři bez hranic pracují ve více než 70 zemích světa. Ve většině z nich inzulin není často ve veřejných zdravotnických zařízeních ani soukromých lékárnách dostupný. Organizace proto zajišťuje léčbu diabetu lidem žijícím v zemích, kde probíhá humanitární krize, jako jsou Jordánsko, Libanon, Irák, Sýrie, Jižní Súdán, Demokratická republika Kongo, Tanzanie, Keňa, Zimbabwe nebo Bangladéš.

{{{ labels.morehistories }}}