Vyloučení ze zdravotní péče

Slovo krize vyvolává představu rozsáhlých neštěstí typu zemětřesení či válek. Velká část práce Lékařů bez hranic ale spočívá v poskytování péče ve skrytých krizích, které, i když nejsou v centru pozornosti sdělovacích prostředků, mohou být stejně závažné.

V každé situaci se Lékaři bez hranic snaží zajistit, aby svou péči cílili na ty, kteří mohou být opomenuti úřady či ostatními humanitárními organizacemi. Mezi nimi mohou být prostitutky, děti žijící na ulici, vězni, drogově závislí či duševně nemocní. V některých kontextech jsou z etnických či politických důvodů úřady přehlíženy celé skupiny obyvatel.

V případech, kdy jsou lidé vyloučeni ze společnosti nebo opomíjeni svými vládami, mohou Lékaři bez hranic zakročit a pomoci vyléčit jejich psychická a fyzická zranění a promluvit jejich jménem.

Věznice

Mnohé společnosti po celém světě neprodukují takové bohatství, aby byly schopny postarat se o zdraví všech svých občanů bez rozdílu.

Jiné sice zdroji disponují, ale chybí v nich potřebná společenská a politická vůle.

V některých zemích mají lidé umístění do vězení často velmi omezený nebo vůbec žádný přístup ke zdravotní péči. Kvůli špatným hygienickým podmínkám a nedostatku vody v celách bují problémy jako podvýživa, dehydratace nebo kožní a dýchací infekce.

Dojde-li k přelidnění věznic v zemích s vysokým výskytem tuberkulózy, stanou se cely ideálním prostředím pro šíření nemoci.

Od roku 2010 pracují Lékaři bez hranic ve třech věznicích v kambodžském hlavním městě Phnom Penh, kde je umístěno 25 procent všech vězňů v zemi. Naše týmy tu poskytují péči a léčbu pacientům s HIV a TBC. Zavádějí také opatření ke zlepšení kontroly šíření infekce, k nimž patří například vytvoření karanténní zóny v jedné z věznic.

Aby se u našich pacientů nevyvinula rezistence vůči lékům proti nemoci, naši pracovníci jim poskytují i následnou péči po přemístění do jiného vězení či po propuštění. Zajišťujeme, aby vězni měli přístup k lékům, které potřebují, a ke zdravotnickým službám.

Násilí, drogy a prostituce

V některých zemích jsou lidé vyloučeni ze systému zdravotní péče, protože jsou nuceni žít mimo běžné sociální vazby.

V honduraském hlavním městě Tegucigalpa je nejvyšší počet vražd na hlavu na světě. Tato děsivá statistika je zejména důsledkem obchodu s drogami, v rámci kterého gangy vydírají podniky, terorizují místní obyvatele a vedou brutální války o území. Lidé jsou často příliš vystrašeni na to, aby vyhledali lékařskou pomoc.

V Hondurasu se mnoho přistěhovalců živí prostitucí nebo prodejem drog. Nedostatek zdravotní péče ve spojení s prudce vzrůstajícím komerčním sexuálním obchodem, vedl k obrovskému nárůstu sexuálně přenosných chorob.

„Když mi bylo 17 let, byla jsem znásilněna,“ vypráví Catherina*, 25 letá pacientka Lékařů bez hranic z Hondurasu. „Otěhotněla jsem a moje rodina mě zavrhla. Utekla jsem a skončila v Tegucigalpě, kde jsem začala pracovat jako prostitutka, abych si vydělala na živobytí pro sebe a svého syna.“

„Byla jsem plná nenávisti k lidem, cítila jsem se ztracená, nemohla jsem s nikým mluvit a nikomu jsem nedůvěřovala. Když mě Eva (pracovnice Lékařů bez hranic) poslala k psychologovi, měla jsem velké obavy, protože jsem měla hodně problémů.“

„Od té doby ale cítím méně vzteku – když mi psycholog naslouchá, chce se mi křičet úlevou. Mám pocit, že existuje někdo, kdo mě vyslechne a pomůže mi.“

Na ulici naši lékaři vyšetřují lidi, které potkají, a poskytují jim první pomoc. Psychologové poskytují poradenství a jsou připraveni naslouchat všemu, co mají lidé na srdci. Ti s vážnějšími či chronickými zdravotními problémy jsou posíláni do zdravotnických zařízení Lékařů bez hranic, kde naši lékaři a psychologové poskytují další zdravotnickou péči v případech fyzického, sexuálního a psychického násilí a poskytují pacientům podporu v průběhu celé léčby.

Lidé na okraji společnosti

V mnoha zemích zůstávají některé zdravotní problémy – zejména duševní a psychologické poruchy – zahaleny mlčením. Tabu může představovat stejně velký zdravotní problém jako kterýkoli jiný.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí psychickými poruchami asi 450 milionů lidí po celém světě. Přesto existuje enormní propast mezi počtem těch, kdo zdravotní péči potřebují, a těch, kdo se k ní dostanou.

„Když jsem působil v Dabábu, setkal jsem se s desítkami lidí s psychickými problémy, které jejich příbuzní uvázali na řetěz nebo zamkli, protože si s nimi vůbec nevěděli rady,“ říká psychiatr Pablo Melgar Gomez, který pracoval s Lékaři bez hranic v uprchlickém táboře Dabáb v Keni od roku 2009 do 2010.

„Kdybychom nezasáhli, neměli by naději na poskytnutí psychiatrické péče a byli by na řetěz uvázáni dodnes.“

Některé zdravotní problémy, jako například porodnická píštěl, mohou být jak důsledkem, tak příčinou vyloučení ze společnosti.

Píštěl – trhlina mezi pochvou a konečníkem, kterou neustále proniká moč nebo stolice – je téměř vždy způsobena komplikacemi při porodu. Případy píštěle jsou nejčastější v odlehlých oblastech v Africe, kde existuje málo nemocnic a porodních asistentek a přístup k porodní péči je značně omezený.

U žen s píštělí ve většině případů dochází k rozvoji psychických problémů. Kvůli fyzickým příznakům jsou totiž často vyloučeny ze své komunity a opuštěny manžely, kteří si najdou jinou „zdravou“ ženu.

V roce 2009 vybudovali Lékaři bez hranic poblíž všeobecné nemocnice v Abéché v Čadu tzv. „ženskou vesnici“, kam se mohou pacientky s píštělí uchýlit, aby se zotavily a dostalo se jim psychologické podpory, což jim pomůže znovu se integrovat do svých komunit.

* Jméno pacientky bylo změněno.