S ebolou lze bojovat, jen když vám lidé důvěřují

V Luberu ve východní části Demokratické republiky Kongo je právě poledne. Diallo, místní zdravotník pracující pro Lékaře bez hranic, sbíhá z malého kopečku u domu rodiny, kterou právě navštívil. „Moje teta už tři dny krvácí z nosu, ale bojím se poslat ji do nemocnice,” říká mu otec rodiny. „Nechci, aby ji násilím odvezli do ebolového centra.”

Strach a pověry. S těmi se denně setkávají místní pracovníci jako Diallo, kteří informují místní obyvatele o možnosti bezplatné léčby ve zdravotních střediscích a nemocnicích podporovaných Lékaři bez hranic. Jeho kolegyně Helena s lítostí v hlase říká: „Od propuknutí epidemie do naší nemocnice přichází míň pacientů. Bojí se hlavně nově postavených budov sloužících k roztřídění pacientů, protože nerozumí tomu, jak fungují. Někdo si myslí, že se tam může nakazit ebolou, ale to samozřejmě není pravda.”

Caroline Frechard/MSF

„Od té doby, co jste postavili stany ve všeobecné nemocnici a my slyšeli o ebole, začaly se Luberem šířit pověry. Když moje dítě onemocnělo spalničkami, nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem se bála, že v nemocnici by ho nutili do stanu a tam by se nakazil ebolou,“ říká Kayugho před svým domem.

Každý den se Helena a dalších dvacet místních pracovníků vydávají získat důvěru lidí. Vysvětlují, že i přes to, že se zemí šíří ebola, která ztěžuje fungování zdravotního systému, všichni mohou obdržet bezplatnou zdravotní péči a to i takovou, která nesouvisí s ebolou. „Nenechte vaše přátele a příbuzné umírat doma, když se mohou zdarma léčit v místních zdravotních střediscích!” To je vzkaz, který neustále opakují. „Hygienická opatření, která můžou působit docela děsivě, slouží k ochraně lidí před infekčními nemocemi. Během několika dní můžeme pacienta otestovat na ty nejčastější, jako je cholera, spalničky a malárie. Pacienty, kteří se mohli nakazit ebolou, posíláme do specializovaného centra v Butembu,” říká lékař Kanouté, který je součástí našeho projektu v Luberu.

Zlepšující se hygiena ve zdravotních střediscích

Je zjevné, že v nemocnici v Luberu došlo v poslední době ke změnám. Kvůli opatřením spjatým s prevencí a kontrolou infekcí jsme přijali řadu hygieniků a vytvořili takzvanou červenou zónu pro infekční pacienty. Nemocniční personál pracující v červené zóně nosí ochranné pomůcky včetně rukavic a zvláštní pozornost věnuje mytí rukou. Důležité je i nakládaní s odpadem.  

Pacienty s příznaky připomínajícími ebolu přijímáme do červené zóny, kde čekají na vyšetření na virus. Když je to nutné, zařizuje se jejich převoz do vhodného zařízení. Dosud se v oblasti Lubero od začátku epidemie objevilo 14 podezření na ebolu. Tři lidé zemřeli bez potřebné péče. Naštěstí se v této oblasti dosud neobjevil žádný potvrzený případ. Naše týmy kromě aktivit ve všeobecné nemocnice v Luberu pomáhají s prevencí a kontrolními opatřeními proti šíření infekce a podporují zdravotní střediska v oblasti. Dodávají jim chlorovanou vodu na mytí rukou a teploměry pro měření teploty pacientů.

Žádná strategie boje s ebolou by nebyla bez školení zdravotníků (z nichž se většina nikdy s ebolou nesetkala) a zapojení komunit, úspěšná. Od začátku epidemie se ebolou napříč D. R. Kongo nakazilo přes 2 000 lidí, z nichž více než 1 200 zemřelo. Přes polovinu lidí zemřelo mimo ebolová léčebná centra, buď doma nebo ve standardním zdravotnickém zařízení. Současná epidemie eboly je druhá nejhorší v historii. V Demokratické republice Kongo jde o historicky nejrozsáhlejší šíření této krvácivé horečky.