{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Ebola v D. R. Kongo: Epidemie není pod kontrolou
Zdá se, že více než deset týdnů po vyhlášení epidemie čelíme druhé vlně nákazy: epicentrum se přesunulo z malé vesnice Mangina do podstatně většího města Beni, kde došlo v průběhu října k výraznému nárůstu počtu nakažených. Epidemiologická situace v oblasti Severního Kivu je tak nyní mnohem vážnější než v září, kdy to vypadalo, že počet případů klesá. K 29. říjnu evidovalo konžské ministertsvo zdravotnictví 239 potvrzených případů eboly, z toho 139 úmrtí.
Dalším důvodem k obavám je zeměpisná roztříštěnost epidemie. Nové případy byly 20. září zaznamenány ve městě Tchomia, 60 kilometrů jižně od Buniy v provincii Ituri, ale také v Komandě (45 kilometrů východně od Buniy). Jeden z pacientů zemřel v tchomijské nemocnici a pravděpodobně se nakazil v Beni ještě před svou cestou na jih. Epidemie je velmi blízko hranic s Ugandou, což zvyšuje riziko jejího rozšíření do sousední země.
Potvrzené případy nebo podezření na nákazu ebolou ohlásilo již deset zdravotnických zón napříč provinciemi Severní Kivu a Ituri (Mandima, Mabalako, Beni, Oicha, Butembo, Kalunguta, Komanda, Masareka, Musienene a Tchomia).
Epidemiologické týmy nepřetržitě pracují na identifikaci všech potenciálních řetězců nákazy. Není to tak jednoznačné, neboť obyvatelé postižených oblastí se přemisťují z místa na místo, dojíždějí do sousedních vesnic za prací nebo za rodinami, případně za zdravotní péčí. Ukázalo se, že lidé, u nichž se objevilo podezření na ebolu, navštívili i několik zdravotních středisek, než byli přemístěni do ebolového centra.
Od propuknutí epidemie bylo prověřeno více než 8 000 kontaktů a více než 2 732 osob je pod dohledem ministerstva zdravotnictví. Kontrola jednotlivých kontaktů a následná vyšetření jsou v kompetenci ministerstva a příslušného týmu epidemiologů.
Role Lékařů bez hranic
Na žádost ministerstva zdravotnictví se Lékaři bez hranic stali součástí výkonné a koordinační jednotky, která se zaměřuje především na péči o pacienty nakažené virem eboly nebo na očkování spolupracovníků, kteří jsou v přímém kontaktu s nemocí. Podporujeme také místní systém zdravotnictví tím, že pomáháme s tříděním pacientů, dekontaminací, školíme místní a poskytujeme odborný dohled.
Hygienik Roger si obléká ochranný oblek před vstupem do vysoce rizikové zóny ebolového centra v Mangině. © Carl Theunis / Lékaři bez hranic
Na projektu Lékařů bez hranic zaměřeném na kontrolu a léčbu eboly v Severním Kivu a Ituri se momentálně podílí více než stovka spolupracovníků.
Centra pro léčbu eboly a izolaci infekčních pacientů
Ze všeho nejdřív pomohli Lékaři bez hranic vybudovat izolační oddělení pro pacienty s podezřením na ebolu a ty s potvrzenou diagnózou. Tato oddělení urychleně zřídili místní spolupracovníci v prostorách zdravotního střediska v Mangině, prvním epicentru nákazy. Tady byli pacienti izolováni a dostali příslušnou péči, zatímco se stavělo centrum pro léčbu eboly, které jsme otevřeli 14. srpna. Původní kapacita zařízení byla 68 lůžek, později jejich počet klesl na 24 s tím, jak se postupně aktivita v Mangině utlumovala a pozornost zdravotníků se přesouvala do jiných oblastí epidemie.
Další izolační jednotku vybudovali Lékaři bez hranic v Beni a následně ji předali ministerstvu zdravotnictví, které ji svěřilo pod správu jiné neziskové organizace. Zařízení nyní funguje jako léčebné centrum.
Další centrum pro léčbu eboly postavené a provozované Lékaři bez hranic se nachází v milionovém městě Butembo, kam byly převezeny i lidé s podezřením na ebolu z Beni. Na krizovou situaci zareagovali Lékaři bez hranic zřízením izolační jednotky v místní nemocnici a následným zbudováním centra pro léčbu eboly, provozovaném ve spolupráci ministerstvem zdravotnictví od 20. září.
Třetí centrum jsme otevřeli 12. října v reakci na potvrzené případy ve městě Tchomia v provincii Ituri u Albertova jezera na hranici s Ugandou. Lékaři bez hranic podporují personál ministerstva zdravotnictví prostřednictvím školení a předávání technických znalostí.
Lékaři bez hranic rovněž několik týdnů provozovali sedmilůžkové centrum v Makeke (na hranicích mezi Severním Kivu a Ituri), kde byli izolováni a testováni pacienti s podezřením na nákazu a následně byli převáženi do center pro léčbu eboly v Mangině či Beni. Centrum bylo nedávno uzavřeno, neboť ministerstvo zdravotnictví společně s organizací IMC (International Medical Corps) otevřelo centrum pro léčbu eboly v Makeke.
Prevence nákazy a kontrola
Mimo péče o pacienty v centrech pro léčbu eboly se Lékaři bez hranic angažují také v dalších aktivitách v rámci zásahů proti epidemii. Dekontaminujeme zdravotní střediska v Mangině a Beni, která zaznamenala pozitivní případy, a zajišťujeme preventivní programy i kontrolní mechanismy. Naše týmy působí kromě oblastí kolem měst Beni a Mangina také v provincii Ituri, mezi Mambasou a Makeke (na hranici se Severním Kivu) a na ose Bunia – Tchomia, kde navštěvují zdravotní střediska a školí místní personál, jak správně třídit pacienty s podezřením na ebolu, v případě potřeby pomáhají zřizovat izolační jednotky a poskytují zdravotnický materiál.
Zdravotní bratr ukazuje vzorek krve laboratornímu technikovi Lékařů bez hranic. © Carl Theunis / Lékaři bez hranic
Pohotovostní tým
Jedním z klíčových faktorů při zvládání epidemie eboly je co nejrychlejší reakce na nové případy, jejich vyšetření a rozhodnutí o zavedení navazujících opatření: pro tyto případy sestavili Lékaři bez hranic takzvaný pohotovostní tým složený z lékaře, sestry a specialisty na vodu a sanitaci. Devátého září jsme takový tým vyslali na jih Severního Kivu do vesnice Loutu na předměstí Lubera kvůli pacientovi s pozitivním nálezem. Úkolem týmu bylo vyšetřit nemocného a vybudovat v místě malou izolační jednotku v rámci již existujícího střediska, kde by byly přijímány případy s podezřením na nákazu. Pacient s potvrzeným nálezem pobýval nějaký čas ve zdravotním středisku, než zemřel doma. Mnozí zdravotníci i jeho rodina se tak automaticky ocitli na seznamu vysoce rizikových kontaktů. Naštěstí se zatím neobjevil žádný další případ nemoci, a tak pohotovostní tým oblast 27. září opustil a předal projekt ministerstvu zdravotnictví. Stejný tým se po potvrzení prvních případů nákazy vypravil do města Tchomia.
Očkování
Lékaři bez hranic očkují všechny spolupracovníky „v první linii“, tedy ty, kteří přijdou do bezprostředního kontaktu s nemocí od Makeke, přes hranici Ituri se Severním Kivu až po Biakato. Patří mezi ně zdravotníci, náboženští představitelé, hrobníci a další. Vzhledem k tomu, že obyvatelé Manginy často cestují tímto směrem, doufáme, že očkování pomůže zabránit šíření infekce dále do provincie Ituri. Lékaři bez hranic dosud naočkovali 360 ohrožených pracovníků a ve čtvrtek 18. října začali s očkováním spolupracovníků v Beni.
Připraveni na krizi
Tým Lékařů bez hranic v Ugandě je ve stavu pohotovosti, připraven reagovat na možnost, že by epidemie překročila hranici. Postavili jsme izolační stan v malém městě Bwera ležícím hned u hranic kousek od měst Beni a Butembo. Izolační stan zbudoval náš tým působící na misi v ugandském městě Hoima. Rovněž pomáháme vládě Jižního Súdánu připravit se na výskyt eboly na jejich území.
Pro veškeré naše projekty v provinciích Severní Kivu a Ituri jsme poskytli kompletní vybavení, včetně ochranných pomůcek, a zavedli jsme dodržování pravidel řádné hygienické a protiinfekční kontroly, abychom ochránili naše spolupracovníky i pacienty před rizikem nákazy a zabránili dalšímu šíření choroby.
Lékaři bez hranic jsou nadále připraveni podpořit úřady v D. R. Kongo i sousedních zemí v jejich snaze zavést opatření proti epidemii eboly.