© Léky proti HIV. Michel Lunanga / Lékaři bez hranic
01 Pro 22 01 Pro 22

Dvacetiletý boj proti HIV/AIDS v Kongu přinesl zlepšení, chybějící zdroje však brání úplnému vítězství

Kinshasa, 1. prosince 2022

  • Letos je tomu již 20 let, kdy Lékaři bez hranic otevřeli ambulantní centrum pro léčbu HIV v konžském hlavním městě Kinshase. Jako vůbec první v zemi zde poskytli pacientům bezplatnou péči.
  • V té době byla nákaza pro mnoho lidí v Konžské demokratické republice rozsudkem smrti. Antiretrovirová léčba (ART) léčba byla v zemi nedostatkovým zbožím a kvůli její vysoké ceně k ní neměla většina pacientů přístup.
  • Zdravotnické zařízení, které Lékaři bez hranic v roce 2002 založili, je však dodnes plné pacientů. I přes značný pokrok v zemi se nepodařilo nemoc zcela vymýtit. Zaostává nejen testování, ale nadále je částečně omezený i plošný přístup k léčbě, což si ročně vyžádá tisíce úmrtí, kterým by bylo možné předejít.

Podle posledních dostupných údajů Světového programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS) žije v současnosti v Kongu více než 500 000 lidí nakažených HIV. Z toho každý pátý člověk stále nemá přístup k léčbě. V roce 2021 mělo HIV/AIDS na svědomí téměř 14 000 úmrtí a asi 20 000 lidí se nově nakazilo.

V Kongu se léčí asi jen třetina nakažených dětí. Navíc aktivity v oblasti prevence přenosu nemoci z matky na dítě v posledních letech klesají.

Když se ale v roce 2002 poprvé otevřely dveře ambulantního centra Lékařů bez hranic, situace v africké zemi byla kritičtější. V Kongu žilo tehdy více než milion mužů, žen a dětí nakažených virem HIV. Podle statistik UNAIDS na začátku milénia podléhalo viru 50 000 až 200 000 lidí ročně.

„Pro mnoho lidí znamenala nákaza HIV rozsudek smrti. Kvůli vysokým nákladům nebyla antiretrovirová léčba pro většinu pacientů dostupná. Dokonce ani Lékaři bez hranic v prvních měsících fungování centra neměli tyto léky, mohli tedy léčit pouze symptomy a oportunní infekce,“ říká Maria Mashako, koordinátorka zdravotnických aktivit v Kongu.

Dnes šedesátiletá Clarisse Mawika byla pozitivně testována v roce 1999. „Nerada na ty časy vzpomínám,“ říká. Když se dozvěděla výsledek krevního testu, skoro začala chystat svůj pohřeb. Naštěstí ji podpořila rodina, její příbuzní se složili poslali jí léky z Evropy. Clarissin stav se ale začal zhoršovat v momentě, kdy musela léčbu přerušit kvůli finančnímu tlaku na rodinu. V té době se od známého dozvěděla o Lékařích bez hranic.

Lékaři bez hranic jsou hnací silou v boji proti HIV

Centrum Lékařů bez hranic, kde jako první v Kinshase nabízeli pacientům antiretrovirové léky zdarma, bylo brzy zahlceno velkým počtem lidí, kteří potřebovali léčbu, stejně jako Clarisse.

„Bylo to neúnosné. Konzultace začínaly za úsvitu a končily v noci,“ vzpomíná lékařka Mashako.

Aby se dostupnost péče zvýšila plošně, Lékaři bez hranic začali spolupracovat s dalšími zdravotnickými středisky a nemocnicemi v zemi a zajistili bezplatné screeningové testy a přístup k léčbě. Jen v Kinshase využilo této podpory za posledních dvacet let přibližně 30 zdravotnických zařízení.

Týmy mezinárodní organizace navíc zavedly nový model péče, který umožnil zdravotním sestrám předepisovat léčbu a dohlížet na HIV pozitivní pacienty. Jednalo se o zásadní krok, jelikož do té doby mohla tuto práci vykonávat jen hrstka lékařů v každé provincii.

Během 20 let se podařilo vyškolit nespočet zdravotnických pracovníků a jen v hlavním městě dostalo bezplatnou léčbu téměř 19 000 lidí.

„Tato lékařská podpora byla samozřejmě nezbytná, ale nestačila,“ dodává Mashako. „Museli jsme omezit přetížení zdravotnických zařízení a zároveň pacientům zpřístupnit léčbu. Proto jsme zřídili distribuční místa, která jsou řízena přímo samotnými pacienty,“ vysvětluje lékařka. Právě Clarisse byla jednou z hnacích sil, které stály za spuštěním těchto komunitních distribučních míst nazývaných „PODI".

V roce 2010, kdy se otevřela první dvě stanoviště v Kinshase, dostávalo zde podle Mashako léčbu méně než 20 pacientů. „Dnes existuje 17 PODI v osmi provinciích a pro léky si tam chodí více než 10 000 pacientů,“ dodává lékařka. Tento přístup se stal natolik úspěšným, že byl nakonec začleněn do národního plánu boje proti HIV/AIDS.

Chybějící zdroje komplikují pokrok

V boji proti HIV/AIDS bylo v Kongu v průběhu let dosaženo velkého pokroku a současná situace je nesrovnatelná s rokem 2002. Léčba je přístupnější a za posledních 10 let se počet nových infekcí snížil o polovinu.

Přesto se práce Lékařů bez hranic v zemi neustále odehrává na pozadí chybějících národních a mezinárodních zdrojů, které by umožnily zvítězit v boji proti HIV/AIDS a zajistit přístup k léčbě každému.

„Když jsme v roce 2008 zřídili lůžkovou jednotku pro pacienty s pokročilým stupněm HIV, nenapadlo nás, že bude plná pacientů i o více než deset let později,“ popisuje lékařka Mashako. V průběhu let se zdvojnásobila původní kapacita, ale i nadále se musí pravidelně stavět provizorní stany, aby bylo možné se o všechny pacienty postarat. Od svého otevření zde Lékaři bez hranic přijali více než 21 000 pacientů.

Podle loňských odhadů UNAIDS v Kongu stále nemá přístup k léčbě až pětina z 540 000 lidí s HIV, nákaza si navíc v minulém roce vyžádala 14 000 obětí. „Děsí mě, že tolik životů je stále zmařeno zbytečně,“ uzavírá Mashako.

{{{ labels.morehistories }}}