13 Srp 08 15 Zář 17

Šelemina léčba: Devět dní ve Stabilizačním centru

I. Neděle, 13. července 2008 - Hospitalizace
II. Středa, 16. července 2008 - Po třech dnech
III. Sobota, 19. července 2008 - Drobné pokroky
IV. Pondělí, 21. července 2008 - Ve druhé fázi
V. Úterý, 22. července 2008 - Propuštění z nemocnice
 

I. Neděle, 13. července 2008 - Hospitalizace [dále]

Sedí vedle sebe na jedné z modrých matrací ve Stabilizačním centru Lékařů bez hranic v Kuyeře v oromijském regionu. Šeleme a Kutuba jsou dvojčata. Jejich drobné čtyřleté postavy jsou oblečené ve stejných šatech s květinovým vzorem. Dvojčata byla dnes přijata do centra, protože trpí vážnou podvýživou a potřebují hospitalizaci.

Při vyšetření lékařka Karen zjišťuje, že Šeleme, která ji tiše pozoruje, trpí také edémem. Její nohy, chodidla i obličej jsou oteklé a napuchlé. Je ve fázi, jíž se říká kwashiorkor a která se projevuje otoky pod kůží a indikuje vážnou podvýživu. Kromě otoků na chodidlech její sestra Kutuba komplikacemi netrpí a její stav se nezdá být tak vážný. Ovšem i její pohled je smutný a prázdný, typický pro podvyživené děti.

Jejich matka vysvětluje, že letos je živobytí příliš těžké. „Deště skončily a obilí ani fazole moc nerostly, krávy nedávají mléko.“ Tato farmářská rodina už není schopna pořádně nakrmit své čtyři dcery a syna.

Je krátce po čtvrté odpoledne. V šest hodin dostanou obě dívky svůj první příděl F75. F75 je nejlehčí terapeutické mléko, které se podává dětem v první fázi léčby.

Šeleme bude muset znovu nalézt chuť k jídlu. Bude se muset zbavit otoků, které znetvořují její tvář a způsobují jí bolest. Léčba bude muset postupovat pomalu krok za krokem.

II. Středa, 16. července 2008 - Po třech dnech [začátek/dále]

„Lidé v naší vesnici mi řekli, abych přišla sem na kliniku Lékařů bez hranic, protože tu mé děti dostanou jídlo a léky. Doufám, že moje holčičky se brzy uzdraví,“ říká Subo, matka Šeleme a Kutuby. Nezdá se, že by měla strach. Vyzařuje z ní taková jistota a důvěra, že je to až ohromující.

Šeleme a Kutuba ale trpí vážnou podvýživou a zatím nepřestávají být v ohrožení života. Tři dny po jejich přijetí do nemocnice není ještě mnoho důvodů pro optimismus. Asistenti jim proto stále 8x denně podávají terapeutické mléko - od šest hodin ráno do tří v noci.

„Kutuba postupně ztrácí otoky na nohách a uzdravuje se,“ vysvětluje Julie, jedna ze zdravotních sester ve středisku. „Od včerejška už může dostávat hustší terapeutické mléko F100. Je to další krok ve výživovém plánu.“

Zdravotní stav Šeleme je stabilizovaný, stále ale klopí oči k zemi. Otoky dosud neustupují, nicméně mléko F75 přijímá relativně dobře. Kromě několika případů zvracení reaguje na léčbu dobře. Zatím je ale nemožné si představit, jak vypadala, než podvýživa poznamenala její obličej a tělíčko.

Spolu s dalšími 170 dětmi ve Stabilizačním centru očekávají Šeleme a Kutuba další noc pod hromadou dek a neustálým lékařským dohledem. Červencové dni v Kuyeře jsou chladné a děti zesláblé vážnou podvýživou je třeba za každou cenu ochránit před podchlazením.

III. Sobota, 19. července 2008 - Drobné pokroky [začátek/dále]

© MSF, 21.7.2008

Ty hrozné otoky neustupují už několik dní. A včera za svítání Šeleme znovu odmítla terapeutické mléko. To přimělo její lékaře uvažovat o zavedení výživové trubice.

Šeleme byla vyděšená. Její matka sondu na poslední chvíli odmítla. „Řekla jsem jim, že to mohu dělat sama, že se postarám, aby Šeleme pila mléko podle plánu ve dne i v noci.“ Během následujících hodin se ukázalo, že měla pravdu. Dnes už Šeleme může trochu hýbat hlavou. Její otoky začaly ustupovat a Šeleme zhubla z 10,5 kg na 10 kg. Ačkoli se to zdá být kontraproduktivní, takový vývoj je u dětí s kwashiorkorem normální.

Ve dvě hodiny odpoledne přináší Subo dvojčata ke každodenní koupeli. Šeleme je už téměř schopna chodit. Přestože je k dispozici horká voda, aby se zabránilo podchlazení dětí, Šeleme během mytí naříká. Kutuba ji tiše pozoruje a drží její šaty.

„Šeleme sice stále pokašlává, ale jinak se zotavuje. Brzy bude moci, podobně jako její sestra, začít přijímat mléko F100, které je hustší a podává se dětem v přechodné fázi,“ říká očividně potěšená lékařka Karen. Jde bezpochyby o povzbuzení pro ni i celý personál - minulou noc dvě děti ve středisku zemřely.

IV. Pondělí, 21. července 2008 - Ve druhé fázi [začátek/dále]

© MSF, 21.7.2008

Jsme v jednom ze stanů „druhé fáze“ ve Stabilizačním centru v Kuyeře. Je tu klid. Šustění sáčků Plumpy Nutu dává vědět, že děti zde mají opět chuť k jídlu. Většina z nich je už schopna sama jíst tuto vysokoenergetickou pastu podobnou arašídovému máslu. A většině z nich také velmi chutná.

Šeleme a Kutuba přijely dnes ráno. Byla sem převezena celá jejich malá rodina, matka, dvojčata i jejich dvě malé sestry, z nichž jedna bez ustání saje z matčina prsu. Zde ve „druhé fázi“ děti stále dostávají terapeutické mléko a k tomu ještě tři balení Plumpy Nutu denně.

Šeleme má ještě strach v očích, ale pozvolna se začíná zajímat o své okolí. Dívá se doleva a doprava, jakoby pomalu začínala nabývat vědomí. Pod očima jí ale dosud zůstávají stopy edému, který před několika dny pohltil celý její obličej.

Pokud všechno půjde dobře, mohly by Šeleme a Kutuba opustit Stabilizační centrum už zítra a nadále se léčit v ambulantním výživovém programu. Jejich matka Subo s důvěrou čeká na svolení lékařů. „Jsme připraveni jít domů,“ říká. „Jakmile to povolí, půjdeme.“

V. Úterý, 22. července 2008 - Propuštění z nemocnice[začátek]

© MSF, 22.7.2008

Subo má dnes ráno naspěch. Za několik minut dokončí Julie, zdravotní sestra Lékařů bez hranic, vizitu po velkých stanech „druhé fáze“. Bude-li vše v pořádku, bude moci Subo konečně vzít své čtyři dcery zpět domů k manželovi a synovi.

„Šeleme a Kutuba mají znovu chuť k jídlu. Pijí mléko a jí terapeutickou pastu, tak jak mají. Nemají žádné zdravotní komplikace a i jejich edémy úplně zmizely,“ vysvětluje Julie. V deset hodin dopoledne je rozhodnuto: mohou být předány do ambulantního programu.

Kutuba se usmívá, zatímco se Šeleme soustředí na sáček s Plumpy Nutem. Dokonce vstane a něco zašeptá matce do ucha. Viditelně potěšená Subo balí oblečení a přikrývky.

Pak odchází k recepci. Za ní cupitají děvčátka v řadě, kterou uzavírá Šeleme se sáčkem svého Plumpy Nutu v ruce. Stále zesláblá vylézá s obtížemi tři schody do recepce, kde byla spolu s Kutubou před devíti dny do nemocnice přijata.

Šeleme a Kutuba dostávají dvě přikrývky, moskytiéru a 56 sáčků terapeutického jídla Plumpy Nut. Při počtu tří balení na den a dítě je to pro dvojčata zásoba na týden s rezervou. Jejich matka je bude muset každý týden přivádět na ambulantní kliniku, kde budou vyšetřeny a dostanou další balení terapeutických potravin. Pro zbytek rodiny dostává Subo 14kg CSB (směs mouky a sóji), cukr a olej.

Další sklizeň bude až za dva měsíce. Do té doby budou nejspíš mít Subo a její manžel problém svou rodinu uživit. Ale když auto Lékařů bez hranic odvážející rodinu vyjede do zelené krajiny Oromie, tým v centru ví, že Šeleme a Kutuba tyto obtíže přečkají - alespoň na chvíli.

© MSF, 22.7.2008

air max 90 essential sale

{{{ labels.morehistories }}}