Tuberkulóza

Zatímco se šíří vůči lékům rezistentní forma tuberkulózy, nová léčiva na ni nejsou testována

Každý rok zabije tuberkulóza podle odhadů až 2 miliony lidí a u dalších 9 milionů se rozvine. Navzdory rostoucímu počtu obětí se od 60. let 20. století neodehrál v léčbě žádný výrazný pokrok. V diagnostice se stále nejčastěji používá metoda mikroskopového vyšetření hlenu, vyvinutá v roce 1882 a schopná odhalit tuberkulózu pouze v polovině případů. Podle odhadů by bylo na výzkum a vývoj každý rok potřeba 900 milionů USD, na celém světě se však investuje pouhých 206 milionů USD.

Diagnostika a léčba nejsou rovněž přizpůsobeny potřebám lidí s HIV/AIDS, kteří jsou nejzranitelnějšími oběťmi tuberkulózy. Ještě menší šance na přežití má pak více než 450 000 lidí, kteří se ročně nakazí multirezistentní formou tuberkulózy (MDR-TB) či u kterých se rozvine v důsledku neúplné léčby. Jen málo z nich má přístup k léčbě spočívající v dlouhodobém užívání koktejlů vysoce toxických a nákladných léků, často s velmi silnými vedlejšími účinky. V programech Lékařů bez hranic, které běží v Arménii, Gruzii, Kambodži, Keni, Thajsku, Ugandě a Uzbekistánu, je i za těch nejlepších podmínek potřebnou 18- až 24-měsíční léčbu schopno dokončit  pouze 55% pacientů. Zbývajících 45% tvoří ti, kteří v průběhu léčby zemřou, nevykážou zlepšení zdravotního stavu, či jsou nuceni léčbu přerušit kvůli příliš silným vedlejším účinkům.

K frustraci lékařského personálu bojujícího s pandemií tuberkulózy lze ještě připojit skutečnost, že ne všechny nové léky se testují na těch nejpotřebnějších, totiž právě na lidech nakažených multirezistentní tuberkulózou. Nedávný článek mezinárodních expertů publikovaný v otevřeném lékařském časopise PLoS Medicine proto vyzývá k testování nových léčiv především na pacientech, jejichž tuberkulóza je rezistentní vůči standardní léčbě. Takový přístup by mohl vést ke snadnější detekci léčivých účinků nových preparátů a nakonec i zrychlit vývoj v oblasti léčiv.