Co je podvýživa?

Podvýživa se velmi často ztotožňuje s problémem hladu, především když se hovoří o „zastavení hladu ve světě“ či o „nakrmení světa“. Takové vágní definice bohužel pomáhají udržovat neadekvátní přístup k řešení problému podvýživy.

Hladem se rozumí nedostatečný příjem kalorií - každá osoba, jejíž denní strava činí méně než stanovené minimum 2 100 kcal, se považuje za trpící hladem a špatně živenou. Obvyklou reakcí na propuknutí hladu v nějakém regionu je potravinová pomoc, která má denní příjem kalorií doplnit.

Podvýživa ovšem není pouze důsledkem příliš malého množství jídla. Je to patologický stav zapříčiněný především nedostatkem základních živin. Většina potravinové pomoci není schopna efektivně bojovat s nebezpečím podvýživy, protože buď neposkytuje dostatek živin nebo je poskytuje v nevhodné formě, v níž je tělo není schopné dostatečně využít a nebo v níž jsou zničeny během vaření.

„Jíst každý den jahelnou kaši je totéž jako žít o chlebu a vodě. Když mají štěstí, mají tady batolata mléko jednou dvakrát týdně. Malé děti jsou náchylné na podvýživu, protože jejich strava je chudá za základní vitamíny a minerály, které potřebují k růstu, uchování síly a schopnosti odolávat infekcím.“ - Dr. Susan Shepherd, zdravotnická koordinátorka nutričního programu Lékařů bez hranic v Maradi (Niger).

Kdo je nejvíce ohrožen?

Děti reagují citlivěji na podvýživu než dospělí, protože mají poměrně vyšší potřebu živin. V prvním a druhém roce věku, kdy by mělo být mateřské mléko doplněno další stravou, jsou děti obzvláště náchylné na poruchy růstu. Chřadnutí a další formy akutní podvýživy se u nich nejčastěji objevují v sezónních cyklech, především pak v „hladovém období“ mezi sklizněmi. V krizových situacích patří podvýživa k nejčastějším příčinám úmrtí u dětí. Podvýživa proto postihuje nejdříve a především děti do 2 let. Ohroženy jsou ovšem i děti mladší 5 let, adolescenti, těhotné a kojící ženy, staří a chronicky nemocní (včetně nemocných HIV/AIDS a TBC).

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že v každém okamžiku je ve světě 20 milionů dětí trpících vážnou akutní podvýživou.[1] Podvýživa oslabuje imunitní ochranu a zvyšuje riziko úmrtí na zápal plic, průjem, malárii, spalničky či AIDS. Ročně ve světě umírá asi 9,7 milionů dětí mladších 5 let - podvýživa přispívá k úmrtí poloviny z nich.[2]

Proč děti trpí podvýživou?

Mateřské mléko je jediná strava, kterou potřebuje dítě v prvních šesti měsících života. Starší děti však potřebují přijímat mnohem více energie a základních živin, než kolik jim samotné mateřské mléko může poskytnout. Potřebují proteiny a základní tuky, stejně jako asi 20 dalších vitamínů a minerálů, jako je vápník, draslík, zinek nebo železo.

Děti trpí podvýživou tehdy, pokud nedostávají všechny živiny, které jejich tělo potřebuje pro rychlý růst a schopnost odolávat infekcím. Pokud je nedostatek živin příliš vysoký, dítě začne chřadnout - aby potřebné živiny získalo, musí začít spotřebovávat vlastní tkáně. Nedostatek živin vede dříve nebo později k oslabení vnitřních orgánů, včetně kardiovaskulárního a imunitního systému. Během podvýživy se proto prudce zvyšuje riziko úmrtí - i banální dětské choroby, např. respirační onemocnění, mohou vést k fatálním komplikacím.

O mírné akutní podvýživě se mluví tehdy, činí-li poměr váhy a stáří dítěte 80% stanovené normální úrovně.

O vážné akutní podvýživě se mluví tehdy, pokud daný poměr činí 70%.

Proč více jídla nestačí?

Mezinárodní potravinová pomoc dnes spoléhá především na obohacené směsi, které mají zlepšit kvalitu dětské stravy. V roce 2006 bylo distribuováno více než 450 000 tun takových potravin, především v podobě obohacených sojo-obilných směsí (CSB). Obohacené směsi mají ovšem vážná omezení ve vztahu k podvýživě u dětí mladších 3 let:

Obohacené směsi nejsou příliš bohaté na živiny, ani nejsou kaloricky bohaté.
Třebaže jsou tyto směsi obohacované o některé živiny, jenom zřídka obsahují všechny živiny, které podvyživené děti potřebují, mj. i proto, že od 80. let 20. století není jejich součástí sušené mléko, které bylo vyřazeno především z ekonomických důvodů. Adekvátní vzhledem k potřebám dítěte není ani míra obohacení o tyto živiny.
Obilná a sojová složka ve směsích omezují míru využití těchto živin, protože ztěžují jejich vstřebávání.

Co jsou terapeutické potraviny?

Jako vysoce efektivní se v léčbě podvýživy ukazují být terapeutické hotové potraviny (TRUF), obvykle arašído-mléčné pasty obohacené o základní živiny. Jsou připraveny k okamžité konzumaci bez potřeby další úpravy a ve formě osobního balení, které umožňuje snadnou distribuci, je odolné proti bakteriálním infekcím a především dává dětem možnost léčit se doma pod dohledem matky.

Lékaři bez hranic a další organizace zdokumentovali úspěchy, jichž je možné dosáhnout při používání TRUF - velké pokrytí a tedy i přístupnost léčby více ohroženým, stejně jako nižší míra úmrtnosti či zdravotních komplikací.

Terapeutické potraviny se osvědčují rovněž při léčbě mírné podvýživy a znamenají velký příslib pro možnost prevence podvýživy v podobě doplňkových potravin distribuovaných všem ohroženým dětem na problematických místech v krizových obdobích.

Ačkoli je ve světě asi 20 milionů vážně podvyživených dětí, tyto produkty se zatím dostávají pouze 3% z nich.[3]

Co Lékaři bez hranic dělají?

Lékaři bez hranic jsou při své práci často konfrontováni s následky podvýživy a výživová pomoc je tak důležitou součástí mnoha programů. S TRUF pracují Lékaři bez hranic už přes 5 let.

Lékaři bez hranic léčí podvyživené děti ve stacionárních i mobilních výživových centrech. Děti, které kromě podvýživy trpí i dalšími nemocemi, jsou společně s matkami hospitalizovány, a zdravotníci se o ně nejdříve starají na jednotce intenzivní péče. K nejčastějším zdravotním komplikacím při podvýživě patří malárie, infekce dýchacích cest, průjmy a otoky.

Podvyživený organismus si musí na nový přísun stravy nejdříve zvyknout. Proto pacienti dostávají zprvu obohacené terapeutické mléko v osmi malých dávkách v průběhu 24 hodin. Po nějaké době se zvyšuje množství kalorií, mj. i podáváním TRUF.

Děti trpící těžkou formou akutní podvýživy, jež ovšem nejsou v ohrožení života, se léčí v ambulantních centrech. Jednou týdně přicházejí na vyšetření, při němž se jim měří váha a zkoumá zdravotní stav a poskytují se týdenní příděly potravin: pět kilogramů obilí, litr oleje, zásoby terapeutické arašídové pasty „Plumpy Nut“ - a k tomu jedno mýdlo. V případě dlouhodobých krizí pečují o podvyživené děti místní spolupracovníci Lékařů bez hranic, kteří je doma pravidelně navštěvují.

V roce 2006 a 2007 Lékaři bez hranic léčili ročně přes 150 000 dětí s vážnou akutní podvýživou.

Od roku 2006 jsou s podobně pozitivními výsledky léčeny terapeutickými potravinovými přípravky i děti trpící mírnou akutní podvýživou. Ty chodí na kontrolu a pro další příděl terapeutických potravin jednou za dva týdny.

V roce 2007 byl pak zahájen projekt zaměřený na prevenci podvýživy, při němž se v regionu Maradi v Nigeru poskytovaly doplňkové přípravky všem 62 000 dětí ve věku od 6 měsíců do 3 let, které byly v období mezi sklizněmi ohroženy podvýživou. Projekt má velmi slibné výsledky a prokázal snížení počtu případů vážné podvýživy a potřebných hospitalizací.

Lékaři bez hranic tlačí na ministerstva zdravotnictví, mezinárodní organizace a jiné nevládní organizace, aby přijaly nové protokoly schválené WHO, UNICEF a WFP (Světový potravinový program) a urychlily využívání terapeutických hotových potravin pro nejvážněji ohrožené děti. Současně vyzývají dárce a agentury OSN, aby přehodnotili skladbu potravin v programech potravinové pomoci.

Co je třeba udělat?

Léčba vážné podvýživy pomocí terapeutických hotových potravin musí být významně rozšířena. Země musí vyvinout protokoly, které by podporovaly léčbu podvýživy v komunitách, a musí přijmout a implementovat nové růstové standardy definované WHO.
Musí být vyvinuta schémata financování umožňující ministerstvům zdravotnictví integrovat léčbu vážné podvýživy do jejich protokolů a nákup terapeutických potravin.
Dárci musí posuzovat kvalitu potravinové pomoci adresované malým dětem, aby se zajistilo, že bude odpovídat jejich specifickým potřebám.
Musí se rozšířit akademický i praktický výzkum, aby se urychlil vývoj nových doplňkových potravin a strategií zaměřených na zajištění nutričních potřeb malých dětí, žen v reproduktivním věku a lidí nemocných TBC a HIV/AIDS.

[1] WHO-WFP-UNSCN-UNICEF, „Community-Based Management of Severe Acute Malnutrition“. Květen 2007. Ke stažení na: http://www.who.int/child_adolescent_health/documents/pdfs/severe_acute_malnutrition_en.pdf.

[2] Statistické údaje UNICEF. Viz: http://www.childinfo.org/mortality.html.

[3] Odhad Lékařů bez hranic založený na srovnání celkového množství TRUF potřebných pro léčbu všech případů vážné podvýživy (12,9 kg/dítě, 258 000 tun/20 milionů dětí) a celkové spotřeby těchto produktů v roce 2007, která se odhaduje na 8 500 tun.