Jak se pozná, že měl zásah proti ebole úspěch? Oblast lze považovat za zbavenou eboly poté, co se v ní po dobu 42 dní nevyskytl ani jediný případ nemoci. Právě taková byla situace v liberijském regionu Foya v prosinci 2014, kdy se tam Lékaři bez hranic rozhodli ukončit probíhající projekt.

Projekt „Foya“ Lékařů bez hranic lze považovat za modelový příklad, jak ebolu potírat. Kromě standardních postupů (izolace nemocných, lékařské péče, terénní práce, pečlivého dohledu a bezpečných pohřbů) hodně pomohla i výrazná angažovanost členů místních komunit.

Porozumění místních obyvatel a komunit zasažených epidemií eboly bylo klíčové proto, aby akceptovali činnost Lékařů bez hranic v této oblasti a aby bylo možné šíření viru zastavit.

Osvěta

Investovali jsme nemálo úsilí do komplexní zdravotnické osvěty a do vhodných komunikačních aktivit. Na místní obyvatele jsme se obraceli v jejich rodných jazycích a všemožně jsme šířili potřebné informace o příznacích eboly a o možné prevenci.

Rovněž jsme lidem vysvětlovali, jak velkou roli hraje čas – čím dříve vyhledají pomoc ve zdravotnickém středisku, tím vyšší jsou jejich šance na přežití.

Dvakrát týdně jsme ve dvou okresech regionu Foya po telefonu vysílali rozhlasový pořad, do něhož se kdokoli mohl dovolat a zeptat se na cokoli souvisejícího s ochranou zdraví. 

Architektura střediska a jednotlivých oddělení

Předělali jsme koncept centra pro léčbu eboly tak, aby lidé žijící v jeho blízkosti viděli dovnitř a mohli si tak udělat o naší práci co nejpřesnější představu. Tím lze nejlépe zamezit dohadům a mylným pověstem o tom, co se ve středisku děje.

Znamenalo to odstranit vysokou neprůhlednou ohradu a nahradit ji nižšími ploty, přes které mohli místní obyvatelé sledovat provoz v zařízení podle libosti.

Před tím se nad léčebnými centry vznášel stín podezření, protože mnoho lidí, kteří vešli dovnitř, už ven nevyšlo.

Najeďte myší na fotografii níže, zobrazí se interaktivní průvodce vysoce rizikovou částí centra pro léčbu eboly.

Pro usnadnění styku s pacienty ve vysoce rizikové části jsme vytvořili zvláštní chodby, kde zdravotnický personál nemusel používat kompletní ochrannou výbavu.

Podobné maličkosti výrazně pomáhají uvolnit stres a umožnit bližší, avšak stále bezpečný kontakt s ostatními.

Psychologická podpora pro pacienty a jejich rodiny

Zaměstnali jsme tým psychosociálních poradců, abychom zajistili maximální podporu a dostatek informací pro pacienty i jejich rodiny.

Tým podporoval a zprostředkovával bezpečné návštěvy rodinných příslušníků u pacientů ve středisku a nemocným, jejichž zhoršený stav návštěvy neumožňoval, aspoň předával vzkazy.

Ve vymezené zóně byl k dispozici i mobilní telefon, aby mohli být s příbuznými a přáteli v kontaktu i pacienti ze vzdálenějších oblastí.

Bezpečné pohřby

V mnoha oblastech postižených epidemií eboly v západní Africe mají pozůstalí na pohřbech ve zvyku dotýkat se těl zemřelých. Tento zvyk patřil mezi známé příčiny rychlého šíření viru.

Vzhledem k tomu jsme zajišťovali bezpečné pohřby způsobem, který v maximální možné míře bral ohled na tradiční zvyky, tak aby se do nich mohli příbuzní a přátelé zapojit.

O smrti blízkých informovali rodiny členové psychosociálních týmů, kteří je zvali do léčebného centra, abychom jim mohli zprávy sdělit osobně.

Poté pracovníci psychosociálních týmů probrali s rodinou přání týkající se pohřbu a vysvětlili, že z bezpečnostních důvodů nelze dodržet všechny zvyky. Před obřadem na hřbitově navštívil márnici hygienik, vynesl vak se zemřelým ven a umožnil příbuzným spatřit z bezpečné vzdálenosti jeho tvář.

Cokie van der Velde, poradkyně Lékařů bez hranic pro vodu a hygienu, vypráví emotivní příběh o bezpečném pohřbívání (v angličtině):

Mnozí z příbuzných na pohřbech fotografují, aby si zemřelé mohli připomínat a mohli se podělit o zážitek s těmi, kteří se pohřbu zúčastnit nemohli.

Některé rodiny si přinesou tašku s nejlepším oblečením zemřelého. Nemohou sice do něj zemřelého obléci, jak si jinak žádá tradice, ale alespoň oblečení mohou pohřbít spolu s ním a tradice se tak alespoň částečně naplní.

Přejí-li si to pozůstalí, lze do pohřebního obřadu zapojit modlitby a projevy. Rodina může rovněž obstarat rakev, do níž se ochranný vak se zemřelým uloží.

Ebola je skutečná

V regionu Foya působí hudební skupina známá jako Talented Young Brothers, případně TYB Boyz. Vznikla v roce 2005 s cílem přispět hudbou k poválečné obnově Libérie.

Během epidemie eboly Lékaři bez hranic skupinu TYB Boyz požádali o nahrání a předvedení osvětové skladby Ebola is Real (Ebola je skutečná).

Kapela ve spolupráci s Lékaři bez hranic navštívila řadu vesnic v oblasti Lofa a pomáhala místní obyvatele informovat o tom, jak ebole předcházet a kam se obrátit, když někdo onemocní. Jejich píseň se několikrát denně hraje na místních rozhlasových stanicích. 

Pozitivní důsledky změn

Výše popsané metody pomohly koncem roku 2014 výskyt eboly výrazně snížit. 42 dnů od 30. října 2014, kdy se v oblasti Foye objevil poslední případ, nebyl žádný další zaznamenán. Mohli jsme tak vyhlásit, že se nám v regionu Lofa podařilo nemoc vymítit.

Následně jsme se přesunuli k další fázi projektu, kdy je naším cílem oživit kolabující systém zdravotnictví v Libérii. Tato situace se bohužel týká a bude i nadále týkat celé země, kterou epidemie eboly na všech úrovních tvrdě zasáhla.