O Lékařích bez hranic se často píše v titulcích novin po celém světě, když dojde ke krizové situaci či ke katastrofě, například k zemětřesení, tsunami či válce. Ve skutečnosti se ale humanitární pomoci věnujeme neustále, ať už se jedná o reakce na akutní katastrofy nebo o dlouhodobé lékařské programy trvající několik desetiletí. Každý rok se naše týmy starají o miliony pacientů a vůbec nezáleží na tom, zda se o tom hovoří ve zprávách či ne.

Reakce na krizové situace

Fakta: 

Dlouhodobá péče

HIV/AIDS je problém na celý život – v současné době se HIV/AIDS věnujeme v projektech ve 32 zemích.

S tuberkulózou bojujeme přes 30 let, naše středisko Manson Unit pracuje na vývoji nových léčebných metod.

V některých zemích, například v Zimbabwe, spolupracujeme s místními ministerstvy zdravotnictví na výcviku personálu.

Na krize a katastrofy dokážeme zareagovat velmi rychle. Když v roce 2010 zasáhlo ničivé zemětřesení Haiti, pomáhaly naše týmy na místě již během několika minut.

Naši spolupracovníci již tehdy na Haiti působili a tak mohli poskytnout obětem katastrofy pomoc v podstatě okamžitě. Ačkoli zemětřesení všechna naše zdravotnická zařízení poškodilo, byli jsme připraveni na okamžitou reakci na akutní krizi.

Během několika hodin ale dokážeme účinně zareagovat i v případě, že v dané zemi aktivně nepůsobíme. Lékaři bez hranic vyvinuli systém dopředu připravených sad vybavení pro krizové situace, včetně mobilních operačních sálů, porodnických sad či nafukovacích mobilních nemocnic. Tyto sady dnes po celém světě slouží jako model i pro jiné krizové humanitární organizace.

Specialisté

Na několika místech ve světě máme logistická centra a sklady, jejichž prostřednictvím nakupujeme, testujeme a skladujeme nejrůznější výbavu včetně terénních automobilů Toyota Land Cruiser, komunikačních prostředků, zdrojů napájení, zařízení pro čištění vody či potravinových doplňků.

Kromě toho skladujeme několik tisíc stanů, provizorních přístřešků a dalších trvanlivých předmětů. Během 24 hodin tak dokážeme naložit letadlo a vyslat ho do krizové oblasti.

Stálé krizové týmy pracují i v operačních centrech organizace. Tvoří je experti, kteří koordinují reakce na krize po celém světě a hodnotí aktuální potřeby okamžitě po vzniku krizové situace. Pak ze společné databáze vybírají zkušené spolupracovníky Lékařů bez hranic, kteří mohou být během několika dnů na místě.

Čtěte více o tom, jak se zakládá krizový projekt.

Přístup ke zdravotní péči

Neplatí vždy, že úder přichází bez varování – některé krizové situace se vyvíjejí postupně. Někdy to trvá i několik desetiletí, třeba když obyvatelstvo pomalu decimuje nějaká nemoc, zdravotnictví trpí politickou nestabilitou nebo lidé postupně ztrácejí přístup ke zdravotní péči.

Problémy s dostupností zdravotní péče přicházejí i po odeznění akutní krize – někdy se daná oblast vrací k normálnímu stavu jen s obtížemi, jindy vládě přerůstají problémy přes hlavu. Mohou se vyskytnout i nové zdravotní obtíže, třeba epidemie cholery v místech, kde katastrofa způsobila nedostatek čisté pitné vody.

V takových případech poskytnou Lékaři bez hranic obyvatelstvu přístup k potřebné zdravotní péči a pustí se do potírání chorob, které vyžadují dlouhodobou léčbu (např. HIV/AIDS, tuberkulóza nebo opomíjené tropické nemoci, třeba spavá nemoc).

Dlouhodobá péče

Naše týmy mohou také poskytovat každodenní zdravotní péči velkým skupinám obyvatel. Jedná se například o urgentní péči po nehodách, chirurgické zákroky nebo léčení chronických obtíží.

V některých případech neexistuje v dané oblasti funkční zdravotnická infrastruktura a my pak stavíme či renovujeme kliniky, zavádíme ambulantní péči nebo vytváříme a zavádíme léčebné programy.

V některých zemích již působíme celá desetiletí. Kdybychom se odtamtud stáhli příliš brzo, vzniklo by zdravotnické vakuum, což by mohlo vést k další akutní krizi a ta by nás tak jako tak donutila k návratu. Je-li to vhodné, spolupracujeme s dalšími organizacemi i vládami, abychom zlepšili celkovou úroveň zdravotní péče v oblasti a eliminovali riziko akutní krize.

Čtěte více o nemocech a zdravotnických problémech, které řeší Lékaři bez hranic.

Mimo lékařskou péči – ochrana zájmů ohrožených populací

Lékaře bez hranic si velká část veřejnosti spojuje především s akutní lékařskou péčí. Naši zakladatelé byli ovšem nejen lékaři, ale také novináři. Naši organizaci vytvořili proto, aby pomáhala pacientům, ale také aby informovala svět o jejich osudu.

Věřili, že když odhalí nejrůznější nepravosti a špatné zacházení, přispějí tak k jejich konci. Za vznikem Lékařů bez hranic tak stála touha jednat i informovat, léčit i svědčit. To vše platí dodnes. Znamená to, že budeme i do budoucna hovořit o osudech ohrožených populací, a to jak soukromě, tak i veřejně.

Zasazujeme se i o spravedlivější přístup k lékům. V Ženevě působí tým Access Campaign, kampaně za lepší dostupnost základních léků. Kampaň kritizuje vysoké ceny léčiv a nedostupnost léků proti mnohým chorobám, které trápí naše pacienty.

Mimo lékařskou péči – výzkum

Díky rozsahu našich zdravotnických projektů máme přístup k velkému množství informací o chorobách a o poskytování péče v extrémních situacích. Lékaři bez hranic se na základě těchto informací ze všech sil snaží vylepšit vlastní pracovní postupy a o našich výsledcích se dělíme i s ostatními.

Tým expertů, jehož úkolem je soustavně pracovat na vylepšování léčebných programů Lékařů bez hranic, sídlí v Londýně a je znám jako Manson Unit. Sleduje vývoj v léčbě nejrůznějších nemocí, např. tuberkulózy, HIV/AIDS, malárie či chorob způsobených znečištěným životním prostředím. Pak se stará o uplatnění změn v praxi a tím pomáhá našim terénním projektům.

Již přes čtyřicet let jsou Lékaři bez hranic přímými svědky toho, jak lidstvo doplácí na nedostatek léků proti opomíjeným nemocem, a hlasitě na tento problém upozorňují. V roce 2003 jsme proto spojili síly s dalšími šesti organizacemi z celého světa a společně jsme založili Iniciativu za léky proti opomíjeným nemocem (Drugs for Neglected Diseases Initiative, DNDi).

Mobilní léčba

V některých situacích zakládáme tzv. mobilní projekty. Jde o týmy pracovníků, kteří se neustále přesouvají, aby se naše péče dostala k maximálnímu počtu potřebných. Může jít o pracovníky stálé kliniky, kteří pravidelně na den či dva vyjíždějí do odlehlých lokalit, nebo o ryze mobilní týmy bez pevné základny.

V roce 2012 například jeden z takových mobilních týmů procestoval Středoafrickou republiku. Za 18 dní v jednom městě vyšetřili jeho členové 4.534 lidí na spavou nemoc. Týden před zahájením prohlídek projeli oblast komunitní osvětoví pracovníci, kteří s pomocí místních úřadů informovali obyvatelstvo jak o samotné chorobě, tak i o tom, že je k dispozici bezplatné vyšetření a léčba.