Pro mnoho lidí představují Lékaři bez hranic krizové zdravotnické týmy poskytující okamžitou pomoc při katastrofách, válkách a epidemiích po celém světě. Kromě toho se ale také snažíme informovat o těchto krizových situacích a podnítit veřejnou debatu. Říkáme tomu témoignage – svědectví.

To znamená, že Lékaři bez hranic vystupují jako svědci útrap ohrožených skupin obyvatel po celém světě a otevřeně o nich hovoří, ať již v soukromí či veřejně. Naším cílem je zmírnění lidského utrpení, ochrana života a zdraví a opětovné nastolení úcty k lidem a základním lidským právům.

Lékaři bez hranic a témoignage – co to znamená?

Francouzské slovo témoignage pochází ze slovesa temoigner, tedy svědčit.  Svědectví pro nás jednoduše představuje ochotu a odhodlanost otevřeně hovořit o tom, co se před našima očima děje.

Znamená to pro nás ochotu hovořit jménem lidí, kterým pomáháme, a seznamovat s jejich utrpením a nesnesitelnou životní situací veřejnost.

Vznik Lékařů bez hranic

Když Lékaři bez hranic v roce 1971 vznikli, měli za sebou zakládající členové čerstvou zkušenost s prací pro Červený kříž v občanské válce v Nigérii, v níž se vládní síly střetly s povstalci z regionu Biafra.

Červený kříž tehdy praktikoval politiku tzv. tiché diplomacie, kterou se řídí dodnes. Jeho pracovníci tak téměř nikdy na veřejnosti nemluví o tom, čeho jsou při své činnosti svědky, ať už jde o zvěrstva a zločiny jakýchkoli rozměrů.

Jsou přesvědčeni, že by takové jednání považovaly strany konfliktu za nepřátelský akt, což by Červenému kříži znesnadnilo nebo znemožnilo další práci.

Přinášíme svědectví

Ve válce v Biafře zemřely vinou vládní politiky statisíce lidí. Po návratu z válečné oblasti cítila skupina mladých francouzských lékařů frustraci a rozhořčení z neschopnosti Červeného kříže veřejně prohlásit, co se ve válce dělo.

Následně se tito lékaři spojili s novináři z jednoho francouzského lékařského časopisu a vytvořili sdružení nazvané Médecins Sans Frontières – Lékaři bez hranic. Jeho cílem bylo od začátku pomáhat lidem ve válečných oblastech, ale také otevřeně popisovat své zážitky. Zakladatelé věřili, že veřejné odhalování zločinů přispěje k jejich konci.

Bez ohledu na možná rizika odmítali mlčky sledovat, co se děje, protože věřili, že mlčení zabíjí a tišší pozorovatelé se stávají spoluviníky zločinů.

Za vznikem Lékařů bez hranic tak stála touha jednat i informovat, léčit i svědčit. To vše platí dodnes.