Současná uprchlická krize je největší vlnou vysídlení od druhé světové války. Ovlivňuje životy statisíců lidí a vyvolává mnoho otázek. Odpovědi na ty nečastější najdete v seznamu níže.

 

Podle odhadů UNHCR se už v letošním roce přes Středozemní moře vydalo více než 520.000 lidí, nejméně 2.980 se jich v zoufalém pokusu dostat do Evropy utopilo. Od roku 2000 takto ve vodách Středozemního moře zahynulo celkem více než 22.000 lidí.

 

Lékaři bez hranic se proto od května 2015 podílejí na pátracích a záchranných aktivitách ve Středomoří, aby zabránili dalším úmrtím a poskytovali zdravotní péči nemocným a raněným. Naše týmy uprchlíkům, migrantům a žadatelům o azyl pomáhají také na pevnině.
 

Vše o naší pomoci v rámci uprchlické krize se dozvíte pod tímto odkazem.

Pro odpovědi níže stačí kliknout na jednotlivé otázky.

  • 1. Proč se lidé snaží do Evropy dostat?

    Lidé opouštějí svůj domov, rodiny a dosavadní život kvůli zásadním příčinným faktorům: zejména konfliktům a válkám nebo násilí a perzekuci, ale také kvůli chudobě a hladu. Jsme přímými svědky těchto jevů v zemích, kde pracujeme. Lidé nám vyprávějí, že věděli, že jejich cesta bude dlouhá a nebezpečná. Na útěku jsou ale rizika stále menší než doma. Lidé vědí, že cestu nemusí přežít – jsou ale ochotni takové riziko podstoupit. Říkají, že by raději zemřeli, než aby museli setrvávat v situaci, ve které byli.

  • 2. Jaké národnosti jsou lidé prchající přes moře?

    Podle údajů UNHCR tvoří letošní většinu příchozích příslušníci těchto zemí: Sýrie (55 %), Afghánistánu (14 %), nebo Eritrey (6 %). 74 % běženců do Evropy míří přes Řecko, zbylí lidé volí cestu do Itálie, Španělska nebo na Maltu.

    Naše týmy se na moři podílely na záchraně lidí i řady dalších národností: jsou mezi nimi příslušníci subsaharských států nebo dokonce Bangladéšané. Za poslední rok jsme zaznamenali nárůst počtu lidí na útěku před válkou v Sýrii. Ti prchají do Řecka, zejména kvůli neklidu v Libyi a vízovým omezením v  Libanonu, Egyptě a Alžírsku.

  • 3. Nepřiměje rozšíření pátracích a záchranných aktivit lidi, aby svůj život na moři riskovali?

    V první polovině roku 2015, kdy už skončila záchranná operace EU Mare Nostrum, neprobíhaly ve Středomoří žádné záchranné a pátrací aktivity. Lidé přesto riskovali svůj život a pokoušeli se dostat přes moře. Bez nezbytné ochrany, kterou záchranné a pátrací akce poskytují, zemřelo více lidí. Za prvních pět měsíců jich ve Středozemním moři utonulo více než 1.800, což je pětinásobek za stejné období v  roce 2014, kdy probíhala operace Mare Nostrum. Uvědomujeme si, že pátrací a záchranné aktivity jsou pouze dočasným řešením komplexní krize, jsou ale zcela zásadní, protože nechat lidi utopit situaci neřeší.

  • 4. Proč lidi zachráněné na moři vozíte do Evropy a nevracíte je zpátky?

    Především proto, že by to bylo protiprávní: pracujeme v koordinaci s italskými úřady, které záchrannou operaci řídí. Ty určují, kam mají být lidé zachránění na moři převezeni. Zároveň se domníváme, že vracet lidi na přeplněných lodích zpět do Afriky není řešení. K případnému vrácení má dojít po vyhodnocení patřičnými úřady.

  • 5. Netvoří většinu zachráněných ekonomičtí migranti? Neměli by být posláni zpět domů?

    Evropští politici často nazývají ty, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře „ekonomickými migranty, kteří hledají lepší život“. Lidé, s nimiž se setkáváme, mají velmi závažné důvody pro opuštění svých zemí. Na moři pomáháme uprchlíkům před válkou v Sýrii nebo lidem, kteří se snažili uniknout dvacet let trvajícímu konfliktu v Somálsku – zemi, kde nejsou ani Lékaři bez hranic schopni pracovat v bezpečí. Také jsme se setkali s řadou lidí, kteří opustili Eritreu, kde jim brutální režim odpírá základní lidská práva a  svobody. Přes moře také často prchají lidé, kteří byli zaměstnaní v  Libyi, ale nyní utíkají před násilím a válkou. Cizinci jsou v Libyi v současnosti ve velkém nebezpečí.

    Mnoho lidí, kteří se pokouší dostat přes Středozemní moře, nechtělo opustit své domovské země, ale prchají, aby si zachránili život – poslat je zpět není řešením, není ani možné je poslat zpět do hrůz, které se odehrávají v Libyi. Ekonomická migrace je součástí problému, lidé v nouzi na moři ale mají právo na pomoc bez ohledu na důvody, kvůli nimž původně ze své země utekli. Další posuzování toho, zda tito lidé mají nebo nemají setrvat v Evropě, náleží úřadům na pevnině.

  • 6. Proč je mezi zachráněnými tolik mužů?

    Muži tvoří podle UNHCR dvě třetiny všech uprchlíků a migrantů, kteří letos přicházejí do Evropy. Spolu s nimi cestuje 20 % dětí a 14 % žen (zdroj). Cesta přes moře je extrémně nebezpečná. Uprchlíci a migranti jsou vystaveni fyzickému i sexuálnímu násilí. Jedna z našich lékařek, která pracuje s uprchlíky a migranty přijíždějícími do Itálie, vypověděla, že většina žen, s nimiž se setkala, během své cesty znásilněna (zdroj). Je proto pochopitelné, že se muži vydávají na těžkou a nebezpečnou cestu sami. Pokud uspějí a získají azyl, můžou po využití práva na sjednocení rodiny přivést zbytek rodiny bezpečně a legálně.

  • 7. Nedostávají se na lodích do Evropy i teroristé?

    Je to velmi nepravděpodobné. Cesta přes moře je velmi riskantní, zachránění lidé jsou navíc na pevnině policií a pohraničními složkami registrováni a jsou jim odebrány otisky.

  • 8. Nebylo by lepší investovat peníze do řešení problémů v zemích, ze kterých lidé utíkají?

    Lékaři bez hranic pracují v téměř 70 zemích světa. Poskytujeme lékařskou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřně vysídleným lidem ve zhruba 30 zemích. Působíme i přímo ve státech, odkud lidé v současnosti přes Středozemní moře prchají. Nevidíme žádný rozdíl mezi prací na zemi nebo na moři a s našimi operacemi v zemích, odkud lidé utíkají, pokračujeme.

    Vlády jednotlivých států by měly rozhodnout, jak na danou situaci budou reagovat – nesnažíme se ovlivnit jejich zahraniční politiku ani jim říkat, jakým způsobem mají utrácet své peníze. Snažíme se ale upozorňovat na humanitární důsledky politických rozhodnutí jednotlivých evropských zemí v otázce současné krize.

  • 9. Proč se o uprchlíky nepostarají jiné země, např. bohaté arabské státy?

    Tyto země neratifikovaly úmluvu OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Lidé na útěku proto v  těchto státech (Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie a Spojené Arabské Emiráty) nemají právo na ochranu a raději volí nebezpečnou cestu do Evropy, kde se jim během zkoumání žádosti o azyl a následně v případě přiznání azylu ochrany dostává.

    V současnosti 86 %  uprchlíků na světě hostí rozvojové země – pouze minimum jich prchá do EU. Například 95 % syrských uprchlíků hostí sousední státy: Jordánsko, Libanon, IrákTurecko, do Evropy se jich dostala jen 2 %.

  • 10. Ve vodách Středozemního moře je nyní více záchranných lodí – proč zde působí i Lékaři bez hranic?

    Stále je potřeba zachraňovat životy těch, kdo jsou natolik zoufalí, že prchají přes Středozemní moře. Pátrací, záchranné a zdravotnické lodi, na nichž týmy Lékařů bez hranic pracují, už pomohly zabránit smrti více než 5.500 lidí. Lékaři bez hranic pracují tam, kde jsou nejvíce potřeba, a v práci ve Středomoří budou pokračovat, dokud to bude nutné. Nejrušnějším obdobím, kdy lidé moře překonávají, je červenec a srpen. V tuto dobu budou záchranné a pátrací akce ve Středozemním moři pravděpodobně narůstat.

  • 11. Co si Lékaři bez hranic myslí o usnesení navrženém Evropskou unii, aby se útočilo na lodě pašeráků?

    Tyto plány jsou nyní pozastaveny, protože se čeká na vyjádření libyjských orgánů. Máme obavy týkající se proveditelnosti navrhovaného záměru a bezpečnosti lidí, kteří se ocitli ve víru dnešní krize. Loď pašeráků se nedá jako taková rozpoznat, dokud není plná lidí.

    Obáváme se toho, že Evropa si velice rychle ujednotila názor na vyhlášení války pašerákům, ale zapomněla nabídnout alternativní možnosti k těmto nebezpečným cestám. Současnou humanitární krizi pohání nedostatek legálních cest do Evropy, stejně tak jako narůstající pašerácký průmysl. Spuštění útoků na pašeráky bez jiných alternativních možností pro lidi prchající přes moře přispěje k jejich uvíznutí v Libyi – zemi, kde lidé čelí brutálním podmínkám. Je pravděpodobné, že tito lidé pak budou hledat jiné a ještě nebezpečnější cesty, jak z nelidských podmínek uniknout do bezpečné Evropy.

  • 12. Co si Lékaři bez hranic myslí o australské migrační politice? Mohla by se uplatnit v Evropě?

    Tzv. politika „zastavení lodí“ vytlačuje lidské utrpení z pobřeží a australská vláda musí přestat propagovat tuto cestu jako možnou volbu pro evropskou politiku. Australská vláda mluví o své politice jako o humanitární, nechat lidi trpět či umírat mimo dohled je ale naprostý opak. Odvléci lodě zpět, zavírat hranice a stavět ploty mezi lidmi v bezpečí a těmi, kteří jsou v nouzi proto, aby umírali někde jinde, není řešením. Je to nejškodlivější možná reakce, jakou si lze představit.

    Austrálie navíc podporuje zachycování žadatelů o azyl (a jiných nelegálních migrantů) a jejich převoz na pevninu, kde mají být zadržováni a kde se mají vyřídit jejich žádosti – na Nauru nebo Papuu Novou Guineu. Lékaři bez hranic v žádném případě nepodporují politiku zadržování. Takové zacházení s lidmi, kteří jsou už tak traumatizovaní, kteří utekli před válkou a jinými humanitárními katastrofami, způsobí pouze další zdravotní újmu. Toto víme z přímé zkušenosti z detenčních center, kde jsme zadrženým pomáhali. Důrazně apelujeme na Evropu, aby odmítla australský model.