Hurikány (též tajfuny či tropické cyklóny) jsou masivní bouře doprovázené prudkými dešti a vichřicí. Během několika hodin dokážou proměnit celou zemi v hromadu trosek.

Hurikány nejvíce ohrožují obyvatele přímořských tropických oblastí, společně s nimi totiž přicházejí obří příbojové vlny, záplavy a tornáda. Ničivé bouře zabíjejí tisíce lidí a mnoha dalším berou domovy.

Kromě okamžité zkázy způsobují hurikány i dlouhotrvající krize. Záplavy velkého rozsahu ničí infrastrukturu v celých regionech, včetně dopravních, hygienických a zdravotnických systémů.

V podobných situacích jsou Lékaři bez hranic připraveni okamžitě zachraňovat životy – poskytovat krizovou pomoc, pohotovostní zdravotní péči, čistou vodu a hygienické potřeby tam, kde je to nejvíce zapotřebí.

Fakta: 

Lékaři bez hranic mají s hurikány zkušenosti nasbírané během desítek let.

Rychlost větru při hurikánu přesahuje 119 km/h.

Hurikánům se též říká cyklóny, tropické cyklóny nebo tajfuny.

V roce 2008 zabil cyklón Nargis v Myanmaru 138.000 lidí.

Pomoc obětem hurikánu Sandy v New Yorku jsme zajistili z financí získaných díky newyorskému maratonu.

Co je hurikán?

Hurikán je rychle rotující bouřkový vír přinášející prudké lijáky a velmi silné vichřice.

Jako „palivo“ potřebuje hurikán teplý vlhký vzduch. První nezbytnou podmínkou pro jeho vznik je tedy teplá oceánská voda. Proto se hurikány tvoří výhradně v tropech, kde teplota oceánu dosahuje minimálně 26 stupňů nejméně 50 metrů pod hladinou.

Druhým ze základních stavebních prvků hurikánu je vítr. Když vane nad mořskou hladinou, voda se vypařuje a stoupá. Stoupáním se vodní pára ochlazuje a kondenzuje na velké kapky, z nichž se vytvářejí velká oblaka zvaná kumulonimby.

Dosáhne-li rychlost větru 119 km/h, stává se z tropické bouře hurikán. Cyklóna je vysoká nejméně 1.500 metrů a široká přibližně 200 kilometrů. Oko hurikánu měří na šířku mezi 8 a 50 km.

Když hurikán zasáhne pevninu, většinou zeslábne, protože mu přestane dodávat na síle energie teplé oceánské vody. Stále je ale dostatečně silný na to, aby způsoboval vysoké přílivové vlny, ničivé bouře a zkázonosná tornáda, která se šíří hlouběji do vnitrozemí.

Hurikánům se rovněž říká tropické cyklóny, tajfuny nebo jednoduše cyklóny. Lékaři bez hranic mají s pomocí obětem těchto smrtících přírodních katastrof rozsáhlé a dlouholeté zkušenosti. V reakci na hurikán jsme zasahovali poprvé v roce 1974, poté co na Honduras udeřil hurikán Fifi–Orlene.

1998: Hurikán Mitch

V důsledku hurikánu Mitch zahynulo přes 11 tisíc lidí a zhruba 2,7 milionu obyvatel přišlo o domov. Šlo o nejsilnější z tropických bouří, které vznikly nad Atlantským oceánem v roce 1998.

Hurikán Mitch se pohyboval poměrně pomalu, což mělo v Hondurasu, Guatemale a Nikaragui za následek největší množství srážek v dějinách (téměř 2 m).

Od samého začátku katastrofy jsme poskytovali lékařskou péči a zajišťovali zásobování zdravotnickými potřebami v nejpostiženějších regionech Hondurasu, Nikaragui, Guatemaly a Salvadoru.

V některých postižených oblastech jsme prováděli epidemiologický a nutriční průzkum, abychom zjistili potřeby místních obyvatel týkající se zdraví i výživy.

V honduraských městech Choluteca a Tegucigalpa naše týmy opravovaly vodárenské a hygienické systémy poškozené zátopami a zajišťovaly distribuci pomůcek na čištění vody chlorem.

„Hlavní problém podle mého není současná situace. To nejhorší přijde za dva tři měsíce. Teď tu lidi dostávají celkem dost jídla i jiné pomoci. Solidarita zatím funguje výborně. Ale za měsíc si na Guatemalu nikdo ani nevzpomene,“ prohlásil Oscar Bernal, výživový specialista a zdravotník z Guatemala City.

2008: Série bouří na Haiti

Během dvou týdnů v roce 2008 zasáhla Haiti série bouří. Od 16. srpna do 1. září se nad karibským ostrovem vystřídaly tropická bouře Fay, hurikán Gustav, tropická bouře Hanna a hurikán Ike.

Již 4. září se ve městě Gonaïves na severozápadě země objevil první krizový tým Lékařů bez hranic, tvořený zdravotníky, logistiky a odborníky na hygienu a zásobování vodou.

„Je tu hrozný zmatek – tohle už není město, to jsou rozvaliny,“ komentoval tehdy situaci šéf našeho krizového týmu Max Cosci.

Hned následující den členové týmu poskytli 110 konzultací, ošetřili 49 zraněných a provedli 16 chirurgických zákroků.

Koncem září jsme přibližně 150.000 lidí (tedy zhruba polovině obyvatel města) dodávali denně na 350.000 litrů vody. Kromě toho jsme zahájili činnost mobilních klinik a poskytovali jsme konzultace v přeplněných nouzových přístřešcích, často s nevyhovujícími hygienickými podmínkami.

„Jedním z největších problémů je nedostatek záchodů – voda je odplavila,“ prohlásil Cosci. „Začínají se objevovat problémy, které nám opravdu dělají těžkou hlavu, třeba krvácivé průjmy.“

Lékaři bez hranic odsoudili neefektivní činnost mezinárodních agentur, co se týče nouzového ubytování a potravinové pomoci potřebným, protože na 10.000 obyvatel Gonaïves bylo nuceno přežívat na střechách vyplavených domů poté, co úřady zavřely přístřešky pro vnitřně vysídlené osoby.

2008: Cyklón Nargis v Myanmaru – voda a hygiena

2. května 2008 zasáhl Myanmar cyklón Nargis. Počet obětí v zemi dosáhl 138 tisíc. Okamžitě po katastrofě naše myanmarské týmy začaly zjišťovat a vyhodnocovat potřeby obyvatelstva.

V reakci na krizovou situaci jsme dosavadní tým v oblasti, čítající 250 lidí, doplnili odborníky na vodu a hygienu.

Jeden z nich, Michel Becks, hodnotil situaci slovy: „Voda je v Myanmaru všude, zato bezpečné hygienické podmínky chybějí. Pokud se do zdrojů pitné vody dostane komunální odpad, mohou se velice rychle rozšířit nemoci. V současné krizové situaci máme hlavně dvě potřeby – dát lidem bezpečnou pitnou vodu a vyřešit, jak se zbavit odpadu.“

2012: Hurikán Sandy

Hurikán Sandy byl nejničivější událostí atlantické „hurikánové sezóny“ v roce 2012 a měl nejvíce obětí na životech. Vyvinul se z tropické vlny v západním Karibiku.

Během týdne hurikán zasáhl několik zemí včetně USA, kde působil škody zejména v New Jersey coby post-tropický cyklón s větry o síle hurikánu.

Pro pomoc newyorským obětem hurikánu Sandy jsme zmobilizovali místní zdravotnické a psychologické týmy. Navštívili jsme několik nouzových přístřešků pro vysídlené obyvatele, kde jsme fungovali jako podpora polních lékařských týmů. Kromě toho jsme poskytovali další podporu vyčerpaným a přepracovaným zdravotníkům i dobrovolníkům na Manhattanu a v Brooklynu.

Pro tuto činnost jsme nepořádali žádné finanční sbírky. Na pomoc obětem hurikánu Sandy jsme vyčlenili cca 35.000 dolarů věnovaných na podporu našich lékařských programů účastníky newyorského maratonu.

2013: Tajfun Haiyan na Filipínách

Dr. Natasha Reyes, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic na Filipínách, komentovala tajfun Haiyan z roku 2013 takto: „Jako Filipínka vím, že jsme odolný národ. Přírodní katastrofy nás trápí opakovaně. Když tedy slyším, že jsou lidé zoufalí tak, že už necítí žádnou naději, je mi jasné, že je situace opravdu zlá.“

Tajfun Haiyan zasáhl Filipíny 8. listopadu 2013. Způsobil těžké škody, o život připravil více než 6.000 lidí a přes 4 miliony obyvatel vyhnal z domovů. První týmy Lékařů bez hranic dorazily na místo již den po katastrofě a další rychle následovaly.

Postupně jsme vybudovali několik provizorních stanových nemocnic v Buraenu a Tanauanu na ostrově Leyte a v Guiuanu na ostrově Samar. Ve městě Tacloban jsme postavili velkou nafukovací nemocnici o ploše 445 m2, v Balasanu na ostrově Panay jsme podporovali existující nemocnice a zdravotní střediska a pomáhali jsme s renovací řady místních zdravotních zařízení. Kromě toho jsme také provozovali několik mobilních klinik na lodích, abychom se dostali k izolovaným komunitám odříznutým od pomoci. Důležitou součástí aktivit Lékařů bez hranic byla také psychologická pomoc formou individuálních konzultací a skupinových sezení.

Kde je pomoc nejvíc zapotřebí

Hurikány bývají obzvláště ničivé – zabíjejí a pustoší krajinu jak na pobřeží, tak i ve vnitrozemí. Kdykoli dojde k přírodní katastrofě, jsme připraveni zasáhnout. Zachraňujeme životy tam, kde je to nejvíc zapotřebí.