29 Říj 13 15 Zář 17

Zemětřesení v Pákistánu: Vstup zakázán

Napsal: Chris Lockyear, vedoucí programů Lékařů bez hranic v Afghánistánu, Bangladéši, Pákistánu a Jižním Súdánu

     
   

Odpoledne 24. září jsem sledoval příval zpráv. Zřícené domy, stovky mrtvých a  mnohem více raněných. To byly následky mohutného zemětřesení, které zasáhlo oblast Awaranu v pákistánské provincii Balúčistán.

Odpoledne 24. září jsem sledoval příval zpráv. Zřícené domy, stovky mrtvých a mnohem více raněných. To byly následky mohutného zemětřesení, které zasáhlo oblast Awaranu v pákistánské provincii Balúčistán.

Bylo mi jasné, že nás, Lékařů bez hranic, bude na místě potřeba. To je to, co děláme – pomáháme ulehčovat utrpení, které přinášejí konflikty nebo právě takovéto přírodní katastrofy. Je to ten hlavní důvod, proč Lékaři bez hranic coby nezávislá zdravotnická humanitární organizace existují. Ani několik týdnů od dvou silných zemětřesení jsme ale v zasažené oblasti nepošetřili jediného pacienta. I přes to, že je zcela evidentně potřeba nestranného humanitárního zásahu.

Přiznávám, že z hlediska logistiky jsou možnosti pákistánské vlády reagovat na podobné události daleko větší, než jaké mají Lékaři bez hranic. Nemáme možnost přepravovat pacienty letecky jako pákistánská armáda a nemůžeme vyhlásit výjimečný stav. Můžeme ale bleskově začít poskytovat život zachraňující traumatologickou péči, výživovou podporu, preventivní primární péči či pomoc v oblasti zajištění vody, sanitace a přístřešků. Nejdůležitější ale je, že tohle všechno můžeme dělat nestranně.

V Balúčistánu jsme pracovali mnoho let a jsme si vědomi, že je to oblast, která potřebuje citlivý přístup. Neangažovali jsme se nijak do vývoje tamní situace, do lokálních událostí a jejich důsledků. Lékaři bez hranic nejsou ve spojení s žádnou vládou nebo politickou skupinou. Naším cílem je pouze poskytování humanitární pomoci lidem, kteří ji potřebují.

Projekty v Pákistánu financujeme pouze ze soukromých darů, nepřijímáme pro ně peníze od žádných veřejných institucí ani vlád. V zemi, kde je pomoc neustále manipulována, je to nezbytné. Tak jako v mnoha dalších zemích nás v Pákistánu k činnosti pohánějí pouze potřeby lidí, nic jiného.

Právě takovou nestrannou zdravotnickou podporu byli Lékaři bez hranic připraveni poskytnout obyvatelům Awaranu. Hned po prvních otřesech byl v Uthalu tým zdravotníků přichystaný k přesunu na postižená místa, aby tam pomáhal reagovat na zdravotní a humanitární potřeby. I naši logistici, koordinátoři a technici pro zajištění vody a sanitace byli připravení.

Útoky na helikoptéry Národního úřadu pro řešení následků katastrof a na konvoje ministerstva zdravotnictví, ke kterým došlo pár dní po zemětřesení, nás přiměly zvážit zásah v zasažené oblasti. Tak jako na jiných nebezpečných místech, v Afghánistánu nebo v Demokratické republice Kongo, i tady jsme nejdříve potřebovali záruku základní míry bezpečí. Dál jsme se nicméně připravovali na cestu do Awaranu, protože jsme si mysleli, že takové záruky dostaneme a že pak budeme moci bezpečně vyrazit.

Nakonec jsme ale rozhodnutí, zda do dané oblasti vstoupíme, nebo ne, nemohli učinit – bylo o tom rozhodnuto bez nás.

Souhlas pákistánských úřadů má jasnou podobu – na základě podobných povolení pracujeme v již existujících programech Lékařů bez hranic v Balúčistánu. Ani oficiální žádost podaná 1. října a četná jednání s různými provinčními i národními úřady nám ale povolení vstoupit do Awaranu nepřinesly. Naše snahy ztroskotaly jen několik dní poté, když byly naše žádosti definitivně zamítnuty.

Šokuje mě, že naše nabídka pomoci byla tak urychleně odmítnuta. Je to zvlášť zarážející, protože ty samé úřady nám umožnily zasahovat po zemětřeseních v Kašmíru v roce 2005, v Ziaratu v roce 2008 nebo během mnoha dalších událostí, například při záplavách ve východním Balúčistánu, hlavně v roce 2010. Proč by měl být Awaran jiný případ?

Už několik dní jsme se dozvídali o katastrofální humanitární situaci na místě neštěstí – o –  lidech se zlomeninami, o zničených studnách, o matkách, které udržují své děti při životě jen díky datlím a cukrové vodě. Jak je možné, že bylo tak rychle rozhodnuto? Zvlášť vzhledem k protichůdným zprávám, které jsme dostávali od různých úřadů.

Pro nás, organizaci, která nade vše klade potřeby našich pacientů, je nesmírně těžké přijmout fakt, že někde strádají lidé. Jediné, co může být horší, je nevědět, jak na tom skutečně jsou, a jen tušit, že v Awaranu a Kechu jsou lidé, ke kterým se ani čtyři týdny od prvního zemětřesení nedostala žádná pomoc. Jejich utrpení si můžeme leda představovat.

Po podobných katastrofách zpravidla dochází k nedostatku jídla, což způsobuje podvýživu u dětí i matek; lidé musí přespávat v provizorních přístřešcích a kvůli tomu častěji onemocní zápalem plic nebo malárií; nedostatek pitné vody a špatné hygienické podmínky zase zvyšují rizika průjmových onemocnění. A to nemluvím o infekcích z neošetřených ran.

Naše pomoc byla odmítnuta. Máme se sbalit a odjet domů? Ne tak docela. Ano, museli jsme odvolat náš tým z Uthalu, i když stále dostával zprávy o zkáze na místě neštěstí, o rozpadu komunit způsobeném katastrofou a bezpečnostní situací a o a  výsledných obrovských nedostatcích v poskytování zdravotní péče a humanitární pomoci. Stále jsme ale rozhodnutí vypravit se do Awaranu a poskytovat zdravotní péči, dokud jí bude potřeba, a jsme ochotní hovořit se všemi stranami, abychom si vyjednali přístup.

Do té doby samozřejmě pokračujeme v poskytování nezávislé zdravotnické humanitární pomoci v Balúčistánu a jiných částech Pákistánu.

Tento otevřený dopis byl poprvé zveřejněn 21. října 2013 na dawn.com.

Týmy Lékařů bez hranic poskytují v Pákistánu primární a sekundární péči obyvatelstvu, které se musí vyrovnávat s následky ozbrojeného konfliktu a nedostatečného přístupu ke zdravotní péči. Lékaři bez hranic působí ve Federálně spravovaných kmenových územích a v a  provinciích Chajbar Paštúnchwá, Sindh a Balúčistán.

Lékaři bez hranic své aktivity v Pákistánu financují výhradně z příspěvků soukromých dárců z celého světa a nepřijímají pro ně dotace od žádné vlády, dárcovské organizace nebo vojenské či politické skupiny.

{{{ labels.morehistories }}}