Zdravotní péče pod palbou

Ozbrojenci v nemocnicích, pronásledování pacientů. Zdravotnická zařízení zneužívaná k identifikaci a zadržení nepřátel. Opuštěné kliniky a zničené nemocnice. Přetížená pohotovostní oddělení, kde je personál terorizován za poskytnutí péče. Sanitky, které se kvůli úmyslnému zdržování na kontrolních stanovištích i několik hodin nemohou dostat k raněným. Zakořeněná nevraživost a rozpory, kvůli kterým se některé skupiny lidí ocitají bez přístupu k nutně potřebné zdravotní péči.

Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) a Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF) společně odsuzují jakýkoli čin, který záměrně překrucuje smysl zdravotnických aktivit a brání raněným a nemocným v přístupu ke zdravotní péči. Pacient nesmí být nepřítel. Ranění a nemocní nejsou bojovníci. Lékařská etika zavazuje všechny zdravotníky, aby pomáhali všem pacientům a aby se nijak nevměšovali do dané situace. Zdravotnický personál musí zasahovat nestranně a privilegovat pacienta jen na základě jeho zdravotního stavu. Místa poskytování zdravotní péče – ambulance, mobilní kliniky, zdravotnická střediska a nemocnice – proto musejí zůstat bezpečným a neutrálním prostorem.

Nestrannost zdravotnických zařízení však zdaleka není respektována – od Sýrie po Demokratickou republiku Kongo, od Bahrajnu po Mali nebo Súdán. A civilisté za to platí tvrdou daň.

Od loňského prosince bylo během očkovací kampaně proti dětské obrně v Nigérii a Pákistánu – dvou zemích, kde se tato choroba nadále endemicky vyskytuje, zabito 29 osob. Podobně jako u všech případů, kdy je násilí namířeno proti zdravotnickým pracovníkům a zařízením, jsou tragická úmrtí obětí a bolest, kterou zažívají jejich rodiny, pouze nejviditelnějším důsledkem těchto útoků. Tisíce dětí, které mohly být očkovány, jsou nadále vystaveny riziku onemocnění obrnou a ochrnutí. Zdravotnické organizace byly přinuceny přehodnotit své aktivity a zahrnout bezpečnostní rizika mezi problémy spojené s poskytováním zdravotní péče.

Rozsah problému je alarmující. Většina incidentů, které nějakým způsobem omezují právo raněných a nemocných na zdravotní péči, zůstává zahalena mlčením. Lidé i nadále trápí nemoci nebo zranění, aniž by se o tom dozvěděli zdravotničtí pracovníci, vlády a mezinárodní organizace.

Lékaři bez hranic a Červený kříž se snaží odhalit rozsah ohrožování zdravotní péče a jeho důsledky. Jejich cílem je vyvolat reálnou změnu, aby se lidé mohli dostat ke zdravotní péči beze strachu, ať už je jejich identita a životní prostor jakékoli.

Činnost samotného zdravotnického personálu, zejména personálu zapojeného do řízení, administrativy, logistiky, diagnostických procesů, prevence a léčby, je zcela zásadní. Základní podmínkou práce zdravotnických organizací zůstává bezpečnost zaručená všemi komunitami i politickými a vojenskými skupinami. Jen tak mohou zdravotníci zasahovat v citlivých případech spojených s násilím. Všichni aktéři musí jednoznačně demonstrovat respekt k lékařské etice.

V některých projektech v Afghánistánu, kde naše organizace působí, jsou naše zdravotnická zařízení v bezpečí a zdravotní péče zůstává zaručená i přes velmi složitou situaci plnou násilí. Snažíme se podpořit společné globální úsilí o ochranu zdravotní péče, aby takové případy nebyly pouhou výjimkou.

Jasně čitelné symboly zdravotnické pomoci, jako červený kříž a půlměsíc nebo logo Lékařů bez hranic, by měly zavazovat k respektu ke zdravotnickým aktivitám. Jsou-li tyto symboly zneužity nebo ignorovány, je ochrana pacientů a personálu nemožná.

Skutečnou výzvou však zůstává nalezení spolehlivých mechanismů, pomocí kterých dokážeme předcházet násilí zaměřenému proti zdravotnickým organizacím. Primární zodpovědnost za bezpečnost zdravotnických zařízení přináleží konkrétním státům a všem stranám zapojeným do konfliktu. Je na jednotlivých státech, aby prostřednictvím adekvátní a spolehlivé legislativy dohlížely na ochranu zdravotnických aktivit, a to ve skutečně efektivní míře.

Ochrana nemocných a raněných je srdcem Ženevských konvencí. Násilí proti ošetřujícímu personálu a zdravotnickým zařízením přesto patří k nejpalčivějším, byť často opomíjeným humanitárním otázkám dneška. Zdravotnická pomoc je určená všem a každý trpící člověk k ní musí mít bezpodmínečný, neomezený přístup.