23. říjen 2014

Barcelona/Praha, 23. října 2014 – Už více než rok prochází Středoafrická republika, jedna z nejchudších zemí světa, zásadní politickou krizí, jejíž následky v podobě nebývalého násilí a masivního vysídlení tvrdě dopadají na její obyvatele. Zemi v tichosti a bez zájmu zbytku světa postihuje také chronická zdravotní krize. Mezinárodní humanitární a zdravotnická organizace Lékaři bez hranic proto připravila ministránku Středoafrická republika: Ztracená země, jejímž prostřednictvím se snaží krizi přiblížit.

Ministránka Středoafrická republika: Ztracená země se snaží odpovědět na otázky k déle než rok trvajícímu konfliktu: Jak začal? Jací aktéři jsou ve hře? Jaké má konflikt důsledky a náboženský rozměr? Stránka zároveň přináší svědectví lidí žijících uprostřed bojů. Pomocí historického kontextu, map, infografik a multimediální galerie odhaluje dopad na příslušníky jednotlivých komunit. K nahlédnutí jsou rovněž výsledky výzkumů prováděných týmy Lékařů bez hranic přímo v terénu.

Míra úmrtnosti se ve Středoafrické republice pohybuje nad kritickou hranicí, mezi nejčastější příčiny patří podvýživa a malárie. 55 000 lidí se statisticky dělí o jednoho lékaře, na 7 000 lidí připadá jedna porodní bába.

„Mám velké obavy o svou zemi. Zbraně převzaly kontrolu nad vším. Kdo má zbraň, určuje pravidla. Museli jsme utéct do buše. Stali jsme se cizinci ve vlastní zemi. Když naše děti v buši onemocní, nemůžeme dělat vůbec nic. Moje žena následkem stresu ze střelby potratila. Byla ve čtvrtém měsíci. Přišli jsme o dítě. Na cestě do nemocnice jsou zátarasy, když chceš projít, musíš zaplatit. Když máš kohouta, zabaví ti ho. Když si neseš otýpku dřeva na vaření, část ti seberou. Proč musíme tohle všechno snášet? Jaký to má smysl? Čím jsme si to zasloužili?“ vypovídá o tvrdém údělu Martin.

„Jsme tady už čtyři měsíce. Naše situace je velmi těžká, obklopily nás milice anti-balaka a my se teď nemůžeme hnout z malého prostoru tábora. Stovky se nás v noci tísní v mešitě, kde přespáváme. Jsme závislí na lidech, co nám nosí jídlo a dřevo. Někdy, když se chystáme jíst, zaslechneme střelbu a musíme utéct. Občas na nás také házejí granáty,“ popisuje úděl vysídlených lidí Adama Asta.

V posledních měsících platí obrovskou daň za nestabilitu země zejména muslimská populace, odsouzená k masivnímu exodu do sousedních zemí, jako je Čad a Kamerun. Na různé úrovni a různou měrou je však zasažena celá země.

Krize má mnohem delší trvání a hlubší kořeny, než je zřejmé z aktuálního obrazu vytvářeného médii. Lékaři bez hranic pracují ve Středoafrické republice od roku 1997. Už více než tři roky bez přestání upozorňují na důsledky lhostejnosti, v jejímž stínu se humanitární situace v zemi dále zhoršuje, a snaží se burcovat mezinárodní společenství a vyvolat zájem vlád rozvinutých zemí a dalších institucí.

Lékaři bez hranic působí ve Středoafrické republice od roku 1997. V současné době mají na místě více než 2 300 místních a mezinárodních spolupracovníků ve zdravotnicko-chirurgických projektech v 15 městech. Lékaři bez hranic pracují také v uprchlických táborech na jihu Čadu a na východě Kamerunu.

Příbuzné články a publikace